na Blog.cz

Rozhodla jsem se tuhle nádhernou písničku přeložit do češtiny. Abych pravdu řekla, nechtěla jsem moc měnit význam textu, ale takhle to bohužel moc smyslu nedává. Navíc jsem už docela unavená, takže je tam možná několik velice nesmyslných a stylisticky špatných vět. Takže jestli takovou najdete, tak mě, prosím, na to upozornětě do komentářů. Děkuju. :)

Sice to není nějaký super překlad, ale pokuste se ho prosím nikam nekopírovat.

Už vím, na co se budu asi po sto padesáté šesté dívat o víkendu. :))

Pokud to Vaší pozornosti uniklo, tak Vám slavnostně oznamuji, že je tu konečně nový vzhled. Sice se od toho prosincového třeňového liší jen pramálo, ale já jsem s ním spokojená. Ten růžový jsem měla ráda, jen mě malinko začal nudit, ale nechtěla jsem se vyviklat ze svého stereotypu, takže jsem udělala nový na stejné bázi, plus ještě upravila staleté avatary v menü a přidala stampky. Proč? Protože je to moje nová závislost.

Mám květiny ráda, květinové vzory, luční květiny, bílé růže. Kdo by to kdy řekl do takové neupravené černé tečky, jako jsem já? Neupravené, hehe, ne, já tomu říkám nedbalý look. A zas tak černá taky nejsem, jen se tvářim vražedně, teda chci říct tajemně. ;)

♥ ♥ ♥ ♥ ♥

Představuji Vám svého id.. svojí idolku. My American Idol. Důkaz, že Vás lidi mohou milovat, ikdyž nejste celebrita. Tato slečna se jmenuje Lydia, je ze Států, je jí 19 a pokud by to někdo nepoznal, ano, je to žena. Dostala jsem se k ní přes Hetalii, konkrétně přes UsUk cosplay videa na YouTube, prostalkovala jsem její dA, našla jsem její formspring a nakonec jsem usoudila, že mě naprosto okouzlila. Naučila mě mít ráda UsUk, to už je co říct, když jsem je ze začátku zrovna moc nemilovala. :D Ale k věci, tenhle článek není o ničem jiném, než o tom, že Vám chci jen nabídnout odkaz na její galerii na devku a ukázat tuhle fotku. Bostonské pití čaje, určitě si to všichni pamatujete, učivo osmé třídy. Já si to tedy pamatuju, učivo osmé třídy + světové války mám z dějepisu nejraději. Takže zde je link, zas tak moc toho tam nemá, kdyžtak si jí najděte na YouTube, já jen nechci vypadat moc fanaticky, abych sem dávala všechny kontakty. A už dost toho chvalozpěvu!

So, mám ještě nějakých těch 40 minut na to, abych něco napsala, jestliže to nestihnu, má Hugo smůlu, neboť tu nebude článek kdoví jak dlouho, což bych odůvodnila tím, že mě to přestává bavit, po dvou letech, tedy docela brzo, zjišťuji, že psaní není moje silná stránka, avšak nevermind pro vás, protože někdy dostávám záchvat čehokoliv a to se potřebuji vypsat. Teď je to záchvat vlastenectví a mimochodem jsem právě napsala nejdelší souvětí na tomto blogu.
Teďka bychom mohli postoupit k věci, včera jsem dojela domů z hor (jakožto novopečená snowboarďačka) a konečně se vyspala, ale co se nestalo, dneska ráno, dobrý tak v poledne, po probuzení mne čekalo nemilé překvapené. Naše sousedka nás pozvala na oběd. Ne, vy to nechápete, ale ono je to docela problém. Paní je z Ukrainy a mě nebylo souzeno rozumět té hatlamantině, kterou ona mluví, aneb míchaná ruština s češtinou okořeněná angličtinou, jakožto výpomoc. Další část utrpení jsou její denní menü, to zahrnuje krevety, kraby (!!), boršč (netuším jak se to píše) a další a další a další a DALŠÍ kupy jídla, která v mém žalůdku dělají jednak paseku a také mi jentak mimochodem vůbec nechutnají...

Docela jsem se rozepsala, ale alespoň jsem nějak zabila čas. Abychom se dostali věci, tak se přiznám, že jsem sem chtěla jen zcela nevině hodit několik linků na své oblíbené maďarské umělce na dA, jsem na ně nějakým zvláštním způsobem hrozně hrdá, neboť tak krásnými díly reprezentují mojí krásnou zem (no dobře, nemusíme se do toho tak vžívat). Pozorně si prohlédněte jejich galerie a pokud máte účet tak favujte, děkuji. :D

Píše se rok 2010, je 4.února. Vítejte. Dneškem jsem vzdechla nový život svému blogu, bez mrknutí oka jsem sadisticky smazal těch tisíc článku, co se mi sem za těch 21 měsíců nahromadilo, to jsou dva roky bez 3 měsíců, mimochodem.

Po několika minutách jsem zavrchla možnost stěhování. Krátce poté jsem zavrhla i možnost blog smazat a pak znovu obnovit se stejnou adresou, pak už by nebyla pravda, že existuje bezmála 2 roky. Navíc ač je těžké tomu uvěřit, je velmi těžké získat si v internetových vodách své "práva", své stále návštěvníky a zázemí. Nechtěla jsem se jich vzdávat. Takže jsem se nakonec rozhola pro mazání článků, třebaže mi to přineslo 40 minut umorného klikání, až se do mého zápěstí dostavila křeč, jsem s tím spokojená. Bylo to správné rozhodnutí. Přirozené.

Pozměnila jsem rozložení rubrik. Zůstal mi deník, kam budu sepisovat své náročnější myšlenky. Nadále provozuji rubriky přátelé a poslouchné, obě dvě již známe, jedna pro mnou navštěvované blogy a druhá pro hudbu a videa. Nově se seznamujeme s nástěnkou, myslím, že jednoduše odhadnete k čemu vlastně slouží. Pokud ne, tak zde je vysvětlení: mým cílem je sem dávat krátké zprávy pro Vás, například o změnách designu, o mém stávkováním a tak podobně.

Blog byl založen (myslím) 11.12.2008, zrenovován 4.2.2010 a doufejme, že ho nebudu v blízké době rušit. Další změny čekejte za dva roky. ;) To budu mít náběh na plnoletost, třeba budu celé internetové vody vidět jinak.