Hádám, že mojí úžasnou story o tom, jak jsem se ocitla na Akiconu zná snad už každý, ale nedá mi to, musim to napsat i sem.
V sobotu ráno jsem se probudila do emoidní nálady a šíleně jsem záviděla všem, o kom jsem věděla, že může být na Akiconu. Poměrně dlouho jsem většinu svých přátel neviděla, takže mě to štvalo dvojnásob. Navečer už několik lidí začalo přispívat nádherné fotky a moje nálada už byla dost silně špatná. Pak mi přila smska od Satoshi-chan s dotazem, zda jsem na Akiconu, tak jsem tedy odpověděla, že ne. Později mi ale přišla další smska, kterou jsem teda musela rozdýchávat. Satoshi-chan, mi nabídla, že mi přenechá svůj lístek na Akicon, protože tam nakonec nemůže a jestli o něj mám zájem, tak mi ho přinese. Mimochodem celý sobotní večer u nás byla návštěva, tak jsem šla dolů a s úsměvem od ucha k uchu jsem jim oznámila, že jdu nachvilku pryč, pak jsem si dala menší sprint na zastávku, kam už pak přijela moje kamarádka a dala mi lístek. Cestou domů jsem poslala smsku Temi a doma to musela napsat na blog, že teda jedu.
Tolik k úvodu.
