Deník

hvězdy nad hollywoodem

1. července 2012 v 22:27 | Haily
Dnes jsem navštívila Mezinárodní hudební festival Prague Proms v Obecním domě, a podívala se na jejich představení Hollywood Night. Bylo to skvělé! Učinkoval zde Český národní symfonický orchestr a pan dirigent Kryštof Marek. Hrály se úžasné filmové skladby, například z Améliem z Montmartu, z Tří mušketýrů, Pýchy a předsudku, znělka ze Simpsonových, můj oblíbený soundtrack ze Star Wars - New Hope, poté Piráty z Karibiku, Inception a mnoho, opravdu mnoho, dalších. Skvěle jsem si to užila a mé mintové vílí šaty měly svoji premiéru.

Doufám, že se mi podaří zajít na nějaký další symfonický koncert, protože to byl opravdu skvěle strávený večer. (plus bych teď docela chtěla být dirigent..) Jak jste dnešní den trávili Vy?

poslední červnový den

30. června 2012 v 11:59 | Haily
Tak jaké bylo vysvědčení? Ne, dělám si samozřejmě legraci. Vysvědčení je poslední věc, která by mě zajímala, kdyby za něj včera ve Světozoru nedávali zmrzlinu zdarma, kterou jsem si stejně nedala.

Svůj první prázdninový den trávím zatím posloucháním francouzských písniček a sezením na zahradě. Ale chystám se vytřídit se všechny sešity, učebnice a ta šílená kvanta papírů, co jsem dokázala za ten školní rok nasbírat. Bude to takové divné, když teďka dva měsíce nebudu muset vstávat v půl šesté, nebudu v půl osmé stát před pokladnou kavárny, nebudu moct malovat na malířském stojanu,.. teď už to možná vypadá i tak, že mi škola chybí.

Zatím mi ale opravdu nechybí, ale dobře vím, že někdy v nakonci července se mi zasteskne. A pak v polovině srpna si zase budu přát, ať se prázdniny ještě prodlouží. Avšak nakonec, v září, do školy možná půjdu i s chutí. Čeká mě vlastně úžasný rok, plný předmětů, které by mě mohly bavit.

Užívejte si tento poslední červnový den, pro některé první den prázdnin a pro jiné zase naprosto obyčejná sobota.

o dnešním ránu

28. června 2012 v 17:30 | Haily
Můj blog by se mohl rovnou přejmenovat na Polemika o ránech nebo na něco podobného. Není měsíc, aby se zde neobjevil článek líčící mé ranní příhody. Nemohu za to, každé ráno je úplně jiné a některá mě prostě natolik osloví, že je sem musím zaznamenat.

Jako například dnes.

Při východu z vchodových dvěřích mě ovanul teplý letní vzduch, ucítila jsem vůni květin a mdlé slunce mi svítilo do očí. Nádhera. Připomnělo mi to chatu u břehu Dunaje v Maďarsku. Chatu s obrovskou zahradou s miliony kytek. Zahrada, která spíše připomíná rozkvetlou louku, do jejíž středu byl jen tak ledabyle postaven dům a část byla obehnána plotem. Vždycky něž děda poseká trávu a plevel, upletu si věnec z titerných kopretin s překvapivě dlouhými stonky. Dlouho pak sedí na houpačce ve stínu, houpu se a přemýšlím. Nebo kreslím či čtu, každopádně je to úžasné. Ale nemyslete si, dlouho bych to dělat stejně nemohla, i tyhle krásné věci dokáží omrzet!

Za chvilku skončí červen. Mám chuť zajít na blešák, podobný tomu, jako by v Drážďanech. A na výstavu, když už jsem tu naši nestihla.

lektvary a zaječí rodinka

23. dubna 2012 v 11:20 | Haily
Dnešní den je velice speciální. Vlastně vůbec ne, protože v mém měřítku by každý den mohl být speciálním. Dnes je však obloha azurově modrá a plují po ní huňatí beránci, kteří vrhají roztomilé obrazce stínu na zelená pole. Ah! Na poli stojí zajíc. A další! A mládě! Avšak naše auto uhání po vozovce dál, až projede zatáčkou i kolem našeho domu kousek od pole a já vidím ve svém otevřeném okně pohupující se princeznovské závěsy. Starorůžovo-zlaté. Zaječí rodinka je pryč.

Máma mne brzo ráno vezla k lékaři a nyní se pustila do freshjuice velkovýroby. Ta vlastně trvá už od včerejšího dne, kdy se rozhodla udělat pomerančovo-grepový džus. Dnes tu mám na stole velkou sklenici jahodového s pomerančem a banánem, chutná výtečně. Teším se na léto, až budu sedět na zahradě s knížkou a budu pít různé mixy těchto džusů.

Také jsem propadla stránce Pottermore. Byla jsem velice zvědavá, kam mě Moudrý klobouk zařadí. Vlastně jsem tipovala Zmijozel a kdyby ten nevyšel, tak Nebelvír. Ale test jsem (na rozdíl od jiných) vyplnila zcela upřímně a dostala jsem se do Havraspáru. Nakonec mám ale pocit, že to i sedí, stejně jako sedí kolej u většiny mých přátel na Pottermore. Upozorňuji - pouze většiny. Nicméně hrozně mě baví vařit lektvary, ale nejradši bych byla, kdyby existovala hodina Bylinkářství (která by s druhým dílem mohla vlastně přijít!) a Dějiny čar a kouzel.

Pokud máte na Pottermore účet a chcete si mě přidat, tak napiště! n_n

hvězdy

15. března 2012 v 21:41 | Haily
Sledujete šedivou oblohu skrz velká okna Pedagogické fakulty UK, malý dvůr určený pro kuřáky a ač neradi, přiznáváte si, že jste naprosto ztracení. Okolo vás chodí lidé, staří i mladí, a ačkoliv si vás nikdo nevšímá, připadá vám, že hrajete roli vetřelce. Ne, není pravda, že si vás nikdo nevšímá. U okna stojí kluk, v ruce půl tuctu knih a úsměv na tváří. Čeká. Čeká asi na přednášku. Možná čeká na kamarády. Nebo také na to, až k němu přistoupíte a požádáte ho o pomoc.

Zda-li tenhle kluk jednou bude učit naše děti je skryto ve hvězdách.

Když jsem předevčírem seděla na lavičce před kavárnou a kolem chodilo spousta lidí, ucítila jsem charakteristický zápach vanilkových cigaret, které mi okamžitě připoměly časy, kdy nezáleželo na budoucnosti, na přítomnosti a ani na minulosti. Nevzpomínám si, kdo je vlastnil, zda-li je vůbec kdy někdo měl. Možná jen někdy dávno v minulosti, kdy jsem měla pocit naprosté volnosti, možná jen v té jedné setině vteřiny kolem mě prošel někdo, kdo měl zapálenou cigaretu s touto příchutí. Možná. Je to jako déjà vu. Mysl je vážně vtipná věc.

Stejně jako testy z latiny, kde Marcus vyměňuje jalbka za knihy a Sextus s Titem jdou šťastni do školi, v rukou tabulky a rydlo a služky a sluhové přinášejí kádě s vodou, aby se pán mohl umýt.

Nicméně tohle je souhrn mých posledních dní. A dnes? Dnes jsem pila ledové caramell frappuccino a vracela se zpátky do školy se slunečími paprsky v zádech. V tašce učebnice latiny, angličtiny, němčiny, Odmaturuj z chemie!, květinové sešity na literaturu, muchovský diář a Rushdie. Moje rameno někdy umírá.

ben&jerry's

9. února 2012 v 19:16 | Haily
Za zimního dne, kdy venku již od brzkého rána cuchá silný vítr vločky tančící k zemi, obloha je světle šedá a temně zelené jehličnany se hrozivě tyčí nad vaší hlavou, je prazvláštní činnost jíst zmrzlinu.

Seděla jsem za prosklenou stěnou ve slaměném křesle a v ruce svírala kelímek se zmrzlinou. Ben&Jerry's, příchuť Strawberry cheesecake. Vzduchem se linula vůně čerstvého ovoce, bylinek a chloru. Bylo velice vlhko a teplo. Ale to vše jen na mojí straně prosklené stěny! Na druhé straně se vítr již utišil a tak vločky jen monotónně padaly a padaly.. a padaly. Fascinovaně jsem sledovala výhled na další hory hustě poseté jehličnany a snad i nevědomky se kývala do rytmu tiché indické hudby, co hrála za nějakým relaxačním účelem. Hlas několika dětí dovádějích v bazénu se mi podařilo vytěsnit.

"Tohle je tak super.." řekla jsem si a zaklonila hlavu dozadu, až se mi uvolnilo pár pramenů vlasů, které jsem už byla konečně schopná stáhnout do drdolu na vrchu hlavy. Povzdech, chvilkové sledování stropu, zavření očí, další povdech a návrtát k výhledu.

Kdyby tohle byl film, tak teď je přesně ten moment, kdy se hlavní hrdinka naprosto uvolní a pustí všechny starosti z hlavy. Ten moment, kdy se naprosto smíří sama se sebou a rozhodne se být lepší a šťastnější. Moment, kdy odpustí všem těm, ktěří jí kdy ublížili a všechna řešení na všechny problémy ji okamžitě napadnou. Pokud to vůbec byly problémy, což následně taky hravě vyhodnotí. Hrdinka pak odchází vyrovnaná, odpočatá a s úsměvem na rtech, hotova čelit všem výzvám.

Filmy.. filmy jsou divné v tom, že nutí lidi dělat věci, které by normálně nedělali. Nutí je jinak přemýšlet a jednat. Ale to dělají i knihy. I lidé. Někdy je to dobré, nechat se ovlivnit. Někdy ne.

Dojím poslední lžičku zmrzliny a slibuji si, že si Ben&Jerry's rozhodně dopřeju i doma během léta.

nová kavárna

31. ledna 2012 v 20:41 | Haily
Nová kavárna, to je vždycky vzrušující. V samotném centru Prahy. Vejdete do malé místnosti s pultem. Pokladna, dortíky, menu, však to znáte. Objednáte čaj (rybíz a vanilka) a kávu (cappuccino), samozřejmě nejste sami. A čaj není můj, víte, že ho jinde než doma moc nepiju..

Zaplatíte, dostanete číslo a vydáte se do další mísností. Je čistá a bílá. Její interiér tvoří skleněné stoly a vysoké kovové židle. Jednu stěnu je prosklená a skrz ní vidíte do átria s fontánkou. A vevnitř je taky jedna. Ten zvuk vody je krásný, nicméně jdete dál. Další místnost je plná kožených křesel a kulatých stolků. Ale ještě dál! Nakonec vybíráte poslední místnost, jejíž jednu stěnu tvoří knihovna. Sedáte si k ní do pohodlných křesel a rozhlížíte se kolem sebe. Kromě knihovny je tu krb, mapa ostrovů Fiji a spousty obrazů. A ne ledajakých - The Beatles, The Who, Vote Kennedy for president, Marilyn Monroe, Star Wars. A víte co hraje? Nejdřív Born to be wild a poté Help! od Beatles. Po chvilce vám přinesou objednávku.

Myslím, že jsem našla svoji další oblíbenou kavárnu a myslím, že se snad smířím s tím, že někdy ráno, až si půjdu pro kafe, neuslyším francouzské písničky, jako v mé dosud nejoblíběnšjí kavárně, ale The Beatles. Asi to nebude těžké.

A dnes také bylo vysvědčení a také ukrutná zima.

Taky vím, že na jaře tohle všechno bude ještě lepší. Až pokvetou květiny a stromy, až bude modrá obloha a teplý vítr. Až budou přeháňky a kroupy, ale přesto bude teplo. Až budou parky a zahrady plné lidí a psů a až kavárny otevřou i své terasy. Těším se a ačkoliv má tahle zima své kouzlo, nevěřím, že by se někdo alespoň trochu netěšil též.

if you want breakfast in bed, sleep in the kitchen

29. ledna 2012 v 12:58 | Haily
Přes týden nesnídám, nikdy. Jen párkrá jsem toto pravidlo porušila, což se opravdu nevyplatilo, jak jsem zjistila. Asi mám nějaký blok, nemohu nic sníst ani vypít před 8 hodinou ranní. Je to asi špatně, když snídaně má být vaše nejdůležitější jídlo. Ačkoliv tedy musím přiznat, že cestou do školy si tu kávu skoro vždycky koupím, takže vlastně snídám ve škole.

Každopádně o víkendech je to úplně jinak a já nacházím naprostou kreativitu a originalitu ve vymýšlení snídaní. Palačinky? Vajíčka? Müsli? Med? Borůvková marmeláda? Sýr? Jahody? Lívance? Toasty? Vajíčka na jakýkoliv způsob mám asi naprosto nejradši a hned po nich ovoce. Nejraději piju rybízový nebo pomerančový džus. Až po snídani si dělám čaj nebo kávu. Čaj nejčastěji malinový, jahodový nebo černý. A cappuccino, v zimě se skořicí na pěně. Poté usedám k počítači nebo ke knížce a mám fajn den. V létě a na jaře ráda snídám venku, brzy ráno, když je ještě trochu chladno.. a mám ráda když jsou na stole ranní noviny a květiny. Jak je to u Vás? n_n Opravdu mě to zajímá!

Snídáte? Co snídáte nejradši? A co k tomu pijete? Kávu, čaj, mléko, džus, jaký?

holé stromy

13. listopadu 2011 v 10:55 | Haily
Téměř všechny listy již opadaly z velkého stromu, který mám před oknem. Jeho holé větve mě možná budou zase jednou děsit, až bude bouřka, blesky se budou honit oblohou a jejich oslepující záře mi bude kreslit stíny větví na stěnu. Venku bude hustě pršet a celý svět potemní, budu se krčit někde v peřinách a doufat, že to přejde. Však dobře vím, že to přejde, stejně tak, jako když noc přechází v den.

Je podzim jak má být, vlastně už pomalu zima. Z komínů se už kouří a vzduch už voní zimou. Jak vlastně voní zima? Studeně, taky jako uhlí, někdy jako svařák a mnohdy jako cukroví. Přeji si, aby začalo sněžit. První den, co sněží je vždycky ten nejšťastnější. Jen ten fakt, že sněží! dokáže vyvolat v některých lidech naprosto nepodloženou radsot. Chci si koupit červený nebo námořnicky modrý kabat, chlupaté bílé palčáky a ve svých vysokých šněrovacích botách chodit na dlouhé procházky zasněženou Prahou. A ten vánoční svetr stále chci. Těším se také na zimní středy. Mám ráda středy, ob týden se mi střídají praktika v laboratoři s volnými rány. Já vím, je to divné, ale nedokážu si vybrat, co mám radši. Laborky jsou hrozně fajn, nacházím v tom docela zábavnou, ale i uklidňující činnost. Pak zase rána, kdy stejnak přijdu ve stejný čas jako vždycky a s kamarádkama trávím dvě hodiny nad dějepisem a hrnkem horké kávy v kavárně. Mám ráda dějepisná rána, a budou o tolik lepší, až se podíváme z velkého okna a tam se k zemi budou snášet nadýchané vločky sněhu.

Taky sním o konkrétním bishíkovi, s kterým by bylo tak krasné absolvovat všechny ty zimní radosti. Ale to jsou jen sny (ale sny jsou od toho, aby se plnily, ne snad!?).

Asi si dnes pro Teminu radost budu pouštěť Groovies koledy, oh yes. Máte rádi koledy?

PS: Ve Starbucksu mi předevčírem popřáli Veselé Vánoce, haha :D

10 let

26. října 2011 v 21:31 | Haily
Roky plynou. Jaktože mám někdy pocit, že čas mi mizí přímo pod rukama a jindy mi i minuta přijde jako nekonečné utrpení? Dnes jsem si vzpoměla, jak jsem před 10 lety byla neskutenčně ráda, když jsem mohla zůstat u kamarádky do 5. Dnes v 5 teprve odcházím z domu. Ironie? Já vlastně nevím, nevidím důvod, proč se nad tím pozastavovat, ale dnes mě tenhle fakt vážně zajímal. Je tak zvláštní říct před 10 lety. Je to přece taková doba! A já si přesto plno věcí pamatuju. Okamžiky, lidi, tváře. Pamatuji si Vánoce před 10 lety, pamatuji si svoji třídu, školu, kamarády, balet, platonickou lásku i oblíbenou hru. 10 let, ach bože, to je šílené. A vám to ani nepřijde, že?

A co budu dělat za 10 let? Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, zásadně si nerada plánuju život dopředu, vlastně jsem nikdy žádné plány neměla. Někam se vezu. Ale přesně to jsem vždycky chtěla, nastoupit do vlaku a jet do neznáma. Teď to mám. Je to dobré nebo špatné? Kdo ví. Mám plno snů, ale ne takových, jaké asi máte namysli. Jsou to útržky, okamžiky, které chci zažít. Jako kdybych si dopředu plánovala deja vu. Okamžik s bishíkem v obchodě s LPéčkama. Nebo noční procházka zimní Prahou. Krásný byt zařízen přesně podle mého chaotického vkusu. Jízda na skútru kolem polí. Ztraceni v slunečnicích. Luxusní kavárny, plesy,..

Ale můj skutečný život je tak hrozně jiný. Ani jeden můj sen do něj nepasuje. Někdy si přeji začít někde jinde, jinak. Avšak to už by možná nebyla taková zábava, stejnak bych byla opět nespokojená.

Právě jsem se ale vrátila z města. Praha už voní Vánocemi a zimou. Ačkoliv tedy celý den pršelo. Viděla jsem v jedné výloze úžasný pánský svetr... je už hodně špatné, když Vás napadne, jak úžasně by vypadal na panu XY? ..ale měla jsem si ho koupit aspoň pro sebe, eh.

Jeden sen bych ale teď přeci jen měla. Prosím, prosím, ať.. well it's a secret after all.
 
 

Reklama