Deník

small talk

14. března 2016 v 14:24 | Haily
Krásné pondělí, jak se máte? Vypadá to, že pondělky se stanou mým dnem psaní a zveřejňováním článků, nějak to tak vychází. Pondělí nebo neděle. Protože celý týden něco děláte, pátek odpoledne a v sobotu se odpočívá (podle mě tedy) a ta neděla a pondělí jsou takové přípravné dny do nového týdne. Tak proč nezačít týden článkem?

Ne, že by tento článek byl nějak obzvlášť informativní. V podstatě se naprosto nic neděje, všem nám dochází trpělivost v čekání na jaro, ještě se snažíme plnit svá předsevzětí, nevíme, zda už uklidit zimní kabáty a tak podobně. Myslím, že tohle je prokletí blogů, které nemají žádné určité téma ani se nevěnují tzv. lifestylu. Čtete si tu mé myšlenky, které jsou vesměs stále stejné a jen ojediněle se odhodlám k něčemu pořádně vyjádřit.

Celkově se velmi nerada vyjadřuji veřejně. Ráda se většinou pasuji do role krále Šalamouna. Nedělá mi sebemenší problém mluvit před lidmi ani odpřednášet zadanou tématiku, ale abych někde prezentovala své názory, to spíš ne. Naštěstí mám úžasný dar mluvit o ničem a to pěkně zdlouhavě. Ale neodsuzujte mluvení o ničem! Protože mluvení o ničem je i tzv. small talk a mluvení o počasí, což jak víte, já osobně miluji.

Ráda někdy vedu dlouhé intelektuální rozhovory s přáteli, ráda diskutuji o problémech světa, ale také o jídle, zvířatech i historii. Ale musím mít náladu mluvit a musím ji cítit i z vás. Určitě to znáte, musíte se dostat do takového určitého rozpoložení, kdy máte co říci a chce se vám diskutovat a poslouchat cizí názory.

Poslední dobou v tomto rozpoložení moc často nejsem, protože valná většina mých známých má chuť řešit témata, o kterých už nemůžu ani slyšet (migrační krize, volby v USA).

on top of my game

7. března 2016 v 20:35 | Haily
Ačkoliv je už pondělí, já se ještě vrátím k přechozímu týdnu, který byl skvělý, ale trochu jinak, než asi čekáte. Nestalo se vůbec nic převratného a ani jsem nikam nejela, ale povedlo se mi odvést pořádný kus práce! Tak jsem na sebe samozřejmě velmi hrdá, protože jak víte, nikdo vás nepochválí tak dobře, jako vy sami sebe.

Vám se to možná bude zdát naprosto banální, ale mně se minulý týden povedlo projet jeden celý set otázek ke zkoušce; ve škole jsem úspěšně odprezentovala jeden zajímavý rozsudek Mezinárodního soudního dvora a co mu předcházelo; byla jsem dvakrát plavat (zatím ale zvládám uplavat jen 1km, but getting better, getting there!), a kromě své obvyklé večerní jógy jsem se vydala i běhat. Můj plán být zdravější asi opravdu funguje. Musím se však ještě víc zasoustředit na jídlo, které sice bylo vegetariánské (jak jsem si slíbila v minulém článku), ale ne vždy to nejzdravější. Ale nebojte, žádnou katastrofu z toho nedělám!

Nicméně, cítím se jako superwoman. Uritě ten pocit znáte, jsou to maličkosti, ale najednou máte pocit (a pardon zase za angličtinu), že jste tzv. on top of your game. Věci běží jako po másle a vy je máte pěkně pod kontrolou.

Abych ještě odbočila a věnovala se jednomu ze svému oblíbenému tématu - počasí - tak to jaro ne a ne přijít, že? V jednu chvíli kvetou krokusy a tu druhou vás div neodvane sněhová vánice. Alespoň se podívejme na kětiny, co jsem dostala ke svátku.


PS: Často teď ve svém volném čase hraju Sims 2 a stále je to úplně skvělé, přesně jako před (asi) 10 lety!

jít dál

19. února 2016 v 17:20 | Haily
První týden nového semestru je pryč! Já vím, je to trapné používat školní události jako mezníky času, ale do té doby než dostuduji, bude škola asi vždycky hlavní náplní mého života (a mého blogu). Letos jsem se na učení pořádně namotivovala koupí dvou nových sad zvýrazňovačů (což nebude stačit) a krásného sešitu... a předčasným tiskem zkouškových otázek na letní zkoušky. Je brzy, ano, ale já mám z toho pocit, že mám školu pěkne pod kontrolou. Pokud studujete nějaký obor, kde jsou přednášky i semináře zejména o zapisování, zapisování a zapisovaní, a zkouškouvé otázky se vám několik let nemění, tak si je opravdu doporučuji včas vystisknout a náplň výuky třeba do nich poznamenat. Navíc tím, že takhle ty otázky už jednou vlastně přečtete, až dojde na učení, některé informace budete mít už v hlavě.

A kde se bere tohle moje obrovské nadšení pro studium? Však víte, já studuji ráda, ale uznávám, že posledních pár měsiců to byla pěkná otrava a nejednou jsem se přištihla, jak ležím v posteli na mém pomyslném okraji sil (protože té síly máte vždycky mnohem víc, jen je někde schovaná) a zažívám úplnou apatii vůči světu. Důvodem je, že jsem se opět nadchla pro nějaké to cestování a tentokrát to odnesl program Erasmus. Po přečtení všech podmínek, které si naše fakulta stanovila, jsem se rozhodla, že to příští rok zkusím. Zkusila bych to i letos, ale podmínky jsem si začala pročítat příliš pozdě (5 dní před deadlinem na podání přihlášky do výběrového řízení) a nejen, že mi chybělo doporučení od alespoň jednoho vyučujícího, ale také jsem nečetla moc právnické literatury v cizím jazyce. Samozřejmě netuším, jak moc jsou tyto podmínky hlídány, ale nechtěla jsem to uspěchat. Protože já nikam nespěchám.

Určitě přemýšlíte, kam chci jet. Možná to i tušíte, no jasně, Anglie. Mám trochu pocit, se tam už vracím tak často, že tam jednou zůstanu. Nechápejte to špatně, život tady miluji a žiju tady v ČR pěkne dlouho, ale někdy mám pocit, že bych měla jít dál. Vždycky jsem měla favority, kde bych chtěla žít (Drážďany, Mnichov, Brighton, Nottingham, Švýcarsko) a možná to nebyla úplná náhoda. Možná tak, jako přišli moji rodiče sem, bych já měla jít někam dál. Ale kdo ví, mám to tady ráda.

o sestrách

17. února 2016 v 0:20 | Haily
Být starší sestrou je někdy velmi otravné, ale řeknu vám něco, když se vám poštěstí vybudovat si fajn vztah se svým sourozencem, tedy s někým, kdo je vám věkově blízko, prošel si stejnými výchovnými prostředky, zná vaši rodinu a rodinné tradice a možná i chodil na stejnou žákladní a střední školu, tak získáváte naprosto nenahraditelného společníka ve svém životě. Který vás zná jako své boty! A když toho zrovna nezneužívá, je to skvělé. Možná tohle však platí pouze u malého věkového rozdílu? Netuším, mluvím z vlastní zkušenosti.

Rozhodně svůj sesterský vztah nepovyšuji nad partnerský nebo kamarádský, je to jen opět jiný druh vztahu, který nefunguje (nebo by podle mě neměl) na principu podřazenosti/nadřazenosti. Samozřejmě je někdy opravdu těžké, protože nakonec je vždycky jeden starší a druhý mladší, a ten starší chce pomoct a předat nějaké dobré rady, ale ten mladší to bere jako poučování a přál by si, aby ten starší pochopil, že člověk si musí některé chyby a omyly zažít sám. Ano je to tak, týká se to nás - sourozenců - úplně všech.

Ne každý má úplně ideální vztah se svým sourozencem, i u nás by to mohlo být lepší, ale pomalu se tam jistě dopracujeme (snad). Se svojí mladší sestrou jsem měla většinu života takový neutrální vztah - nevyhledávaly jsme společnost té druhé, neměly jsme stejné zájmy ani kamarády a ačkoliv byly časy, kdy jsem si hodně nerozuměly, našly se i takové, kdy jsme si vydržely hrát s Barbie celý víkend. Náš vztah se pak radikálně zlepšil nástupem mé sestry na vysokou školu. Nechci psát, že nějak dospěla nebo že by předtím byla dítětem, ale myslím, že mě začala rozhodně více chápat a já k ní naopak našla úplně nový respekt pro její neuvěřitelnou píli a vytrvání (a vy možná víte, že já jsem taky člověk, co maká a rád plní na 120%, ale moje sestra je úplně jiný level).

Proč vlastně tenhle článek píšu? Chci to tu mít zaznamenané. To, že si teď rozumíme. Že si vaříme vzájemně čaje a pečeme topinky, že chodíme do thajských restaurací a pomlouváme naše příbuzné, že když jsme doma samy, zpíváme Disney soundtracky a muzikály pozdě do noci.

o jaru a škole

14. února 2016 v 14:48 | Haily
Krásný den, drazí čtenáři! Také už doufáte, že nenasněží a pomalu ale jistě všechno začně kvést a budeme mít nádherné jaro? Já si to moc přeju, jelikož jedno z mých hobby je sázení kytek a bylinek (a vůbec celkově práce na zahradě). Už se nemůžu dočkat, až mi začnou kvést pivoňky a hortenzie. Nebo až začne kvést magnóliový keř nebo šeřík! Co teprve až se budu rozhodovat, jakou barvu petúnií či muškátů letos dáme do truhlíků.

Možná zním jako nějaká postarší dáma, jejíž jedinou radostí je její zahrada a tři kočky, a já to chápu. Několik let dozadu mi toho příroda moc neříkala, procházka tu a tam, v létě nezapomenout zalít trávník a to je vše. Nicméně, někdy během přechodu z gymnázia na vysokou školu jsem zjistila, že nejvíc relaxuji u manuálních prací a sportu/józe. A není nic lepšího, než přitom být venku na čerstvém vzduchu, ne?

Taky se těším na dobré světelné podmínky pro focení a krásné květiny. Na jaře můj instagram vždycky ožije!

V pondělí mi začíná nový semestr, první týden naštěstí jen přednášky, a pak se to celé rozjede až do května, kdy nám budou zase zněpříjemňovat život zkoušky. Ale já se těším, jsem celkem motivovaná a letní semestr je vždycky více zvladatelný, podle mě tedy. Samozřejmě je asi výhodou mít školu v samotném srdci Prahy a ještě k tomu na nábřeží.

několik post-examinačních střípků

4. února 2016 v 12:58 | Haily
Tak! A já mám po zkouškovém! (na tenhle okamžik čekám tak od půlky prosince)

Konečně přišel čas srovnat si trochu život. Znáte to, vytřídit papíry a již nepotřebné materiály k učení (to dělám moc ráda), sejít se s kamarády a zavítat opět trochu do víru toho společenského života, uklidit pokoj/dům a začít zase trochu plánovat. Co plánuji teď? Sama přesně nevím. Trochu koketuji s Erasmem, víc se mi ale líbí nápad letní školy v Německu, taky už mám naplánovaných pár letních výletů a vím, že hrozně předbíhám, ale pokud můj blog čtete dlouho, tak víte, že plánování a já jsme nerozlučná dvojka.

Samozřejmě jaro (a konec zimy) nezůstane opomenuto. Lyžování ani snowboarding mě už sice dávno neoslovuje, přesto ale zvažuji nějakou rychlou návštěvu českých hor. Beskydy, mé milované Beskydy!

Hlavně mám ale konečně čas číst, což mi přináší větší radost, než by asi mělo. Trpělivě na mě čekají 4 svazky a teď si představte ideální situaci na horách s hrnkem horkého čaje, knížka v ruce, venku sníh. Krása.

Já vím, tohle jsou naprosto zmatené myšlenkové pochody a střípky mého života a já nepochybuji o tom, že to novým čtenářům absolutně nic neříká, avšak můj blog už dávno není blogem v tom pravém (a novém) slova smyslu. V ničem příliš nevynikám, nerada lidem radím a nerada sdílím své vlastní fotky s širokou veřejností. Tohle není beauty ani fashion blog, DIY tu také nenajdete. Často přemýšlím, jestli bych to tu neměla prostě zrušit, protože mám-li být upřímná, tohle je můj deník, zápisník, snář. A ačkoliv bych nechtěla, aby můj blog byl čímkoliv jiným, začínám se někdy bát o své soukromí. Samozřejmě tu nic kompromitujícího nemám, ale adresu tohoto blogu taky jen tak někomu nedám. Vlastně nikomu. Můj blog znají jen ti, co už ho znali před lety nebo na něj náhodně narazili. Adresu jsem nevyslovila/nenapsala už několik let.

To mě celé trochu děsí - to, že tu nechci žádné nové lidi, že se cítím lépe, když to tu čte jen několik přátel a pár anonymních tváří. Má pak blog smysl?

až od února

16. ledna 2016 v 20:44 | Haily
Je to trochu neuvěřitelné, ale najednou mi chybí už jen 2 zkoušky? Jedna z nich sice bude z (pro mě) nejtěžšího předmětu, ale i tak. Na takhle krátké zkouškové nejsem vůbec zvyklá! Ještě nikdy se mi nepovedlo dokončit zkoušky do 1 měsíce. Ale tolik o škole, na tu přece není nikdo zvědavý, hlavně o víkendu ne!

Bohužel se se mnou nic zajímavého neděje, takže nemám žádné vtipné příhody ani nápady na články, ale alespoň jsem se rozhodla, že si nakonec dám nějaká ta předsevzetí - netradičně od února, protože teď dodržovat nějaké plány kromě toho učicího je to poslední, co bych chtěla dělat. Možná to bude znít divně, ale zas tolik přání nemám, jsem se svým životem spokojená. Vždycky to může být samozřejmě lepší, ale také horší, a já si opravdu nemám na co stěžovat. Takže žádná průlomová a dramatická přání tu nečekejte.

♥ Co bych chtěla (a chci každý rok) je najít si nějaký nový sport, resp. najít si někoho, s kým bych daný sport provozovala. Plavání, běh i jóga mě sice stále baví, ale chci zkoušet nové věci, třeba squash nebo tenis. Taky bych se ráda vrátila k tanci, ale to si ještě musím promyslet.

♥ Určitě bych chtěla zase začít kreslit. Nikdy jsem nebyla nějaký velký umělec (a neúspěchy mě dost často demotivovaly), ale po téměř roce, co jsem do ruky nevzala tužku, jsem zjistila, že mi to vlastně chybí. Chybí mi to jako hobby, jako náhodné sebevyjádření, zachycení myšlenky. Ať už je to jakkoliv nakvalitní.

♥ Nakonec zvažuji nový cizí jazyk. S kamarádkou přemýšlíme o japonštině nebo finštině. Chci něco jiného a zajímavého, něco úplně odlišného od toho, než jsem dosud znala. Samotnou mě zajímá i ruština a španělština, ale to si asi nechám na jindy, třeba až budu rodič toužící po seberealizaci (tohle není legrace, moje maminka se před několika lety začala učit francouzsky a dnes mluví skoro jako profík).

To je pro dnešek vše, mějte se krásně! :)

první prosincový

1. prosince 2015 v 16:00 | Haily
Krásného prvního prosince, drazí čtenáří! ♥

Jsem moc ráda, že už je konečně prosinec a mé Vánoční šíleství už má plné odůvodnění (ale to má vlastně už od prvního Advenu), ačkoliv ho zrovna dnes nemohu plně projevovat, jelikož se mi po dlouhé době podařilo usnout při čtení. Naštěstí jsem nebyla ve škole, nadělila jsem si den volna po pondělním úspěšném zdoláním prvního zápočtu! Ještě tři další v prosinci, jeden rozbor dvou nálezů Evropského soudního dvora (jen 5 normostran) a budu mít zase do 6. ledna volno, kdy mám prvníh zkoušku. Letos toho asi není tak moc, že? Ale stejěn budu potřebovat veškerou sílu a dušební podporu.

Ale dost o škole! Když se vrátím k Vánocím, tak musím přiznat, že mi stále chybí komplet dárky pro rodiče a některé kamarády, což je trochu stresující, protože obchodní centra se už naplňují lidmi. Naštěstí mám školu celkem v centru Prahy, takže není problém zajít někdy mezi 10 a 11 ráno, kdy téměř nepotkáte živou duši.

Také mám neskonalou radost z otevření prvního okýnka na adventním kalendáři a z konzuamce první malé čokolády!

the Christmas Spirit

21. listopadu 2015 v 14:27 | Haily
Ačkoliv je všechno strašně hektické a denně mě přepadávají podivné depresivní vlny pocitu prázdnosti a samoty, navzdory blížícím se zkouškám, se konečně dostávám do té pravé Vánoční nálady. Možná si říkáte "Ale Haily, o Vánocích mluvíš tak od srpna, v čem je to teď tak speciální?" nebo "Je teprve listopad!", na to vám nedokážu úplně odpovědět, ale pokusím se. Je to množství malých věcí.
  • Vánoční Londýn mě úplně uchvátil (Oxford street je nádherná!)
  • Vánoční Warner Bros. Studio - přijeli jsme zrovna na začátek akce "Hogwarts in the Snow" a bylo to krásné, Harry Potter + Vánoce je nejlepší kombinace
  • Vánoční speciality v kavárnách (nejlépe taky Vánoční kelímky, všichni víme, o čem mluvím)
  • Vánoční playlist Zeolly na Spotify (link)
  • Zima → zimní móda → svetry
  • Plánování dárků a kupování potřeb na balení (to si opravdu užívám)
  • Vánoční světýlka a to správné počasí na zapalování svíček
Co ovšem není tak úplně dobré, jsou právě ty zkoušky. Už jsem na vysoké škole asi dost dlouho na to, abych si zvykla, zkouškové jsem prodělala už nejednou. Ale uuhhh, ne ne ne, nechci! Je to strašně nevyvážené, když se během semestru skoro nic neděje a pak přijde cca dvouměsíční apokalypsa. Ale nenechám si zničit svátky.

první listopad a Bradavice

1. listopadu 2015 v 12:10 | Haily
Hezkou neděli, hezkého prvního listopadu!

Mám neuvěřitelné nutkání jako další napsat "Ten čas ale letí, že?", ale to píšu skoro pokaždé. Ne, že by to nebyla pravda, a já jsem tím stále strašně fascinovaná. Teda jen do té doby, co si nevzpomenu, že za 29 dní mám už první zápočet... Nicméně, jak jste si asi všimli, můj plán přidávat každou středu (nebo i neděli) žalostně selhal. Důvodem je hlavně to, že ve středu jsem ve škole od osmi do šesti večer, na což si nestěžuji, protože kdo ví proč, to zvládám docela dobře. Když se však kolem té sedmé večer dostavíte domů, je docela obtížné najít ještě špetku té kreativity a napsat na blog. Asi se budu snažit blogovat spíše o víkendu. :)

Co nového v mém životě? V podstatě nic, užívám si podzim, s uplynutím Halloweenu se už taky můžu oficiálně těšit na Vánoce (haha!), na které už mám naplánované (a koupené) nějaké dárečky. Většinu ale chci sehnat v Londýně, kam letím na prodloužený víkend za 14 dní. A konečně se mi splní dětský sen - Warner Bros. Studio Tour v Londýně, aka The making of Harry Potter!

Poslední co chci ještě sdělit je fakt, že miluji Evropu. To je vše, prostě to tady miluji. Všechny ty jazyky, kultury, dějiny, malé vzdálenosti,...

PS: Po pěti letech jsem se opět ponořila do APH fandomu, oh yeah.
 
 

Reklama