Haily's Neverland ♥ - Články

A Dangerous Method

Wed, 22 Feb 2012 16:20:37 +0100

Tento film jsem viděla teprve minulý týden a byl to jeden z těch filmů, na který jsem se tenhle rok velmi těšila (vedle Sherlocka, Iron Lady, etc.). Dlouho jsem přemýšlela, zda se mi to líbilo či ne. Nakonec jsem dospěla k názoru, že ano a ačkoliv většina lidí, s kterými se mi naskytla možnost o tomhle filmu diskutovat, to považuje za velice nudný příběh. Herecké výkony, šaty, doba, prostředí.. líbilo se mi to, moc

recenze

Viděli jste tento film? Líbil se Vám? Jsem zvědavá na vaše názory. n_n

Benedict Cumberbatch reading a fairtytale

Sun, 19 Feb 2012 23:17:04 +0100

Pohádka od Bena, do want? Na dobrou noc. Spěte sladce! Zavřete oči, odcházím..

(still Sherlocked)

mapa

Sat, 18 Feb 2012 14:05:47 +0100

Nemám pojem o čase. Ne, žertuji, samozřejmě vím, že jsou dvě hodiny odpoledne. Jen mě to neznepokojuje. Proč bych nemohla být v pyžamu zabalená do červené deky, kterou za sebou táhnu jako královský plášť, třeba celý den, že?

Večer jdu na ples.

Kdybych počkala ještě den, tedy do zítřka, tak bych mohla napsat, jak kulturně v posledních dnech žiji. Ale já nepočkám.

Včera jsem strávila hezký den v centru Prahy. Praha se hemží dobře oblečenými lidmi a to znamená jen jediné - je již dost teplo na to, aby sem přijelo to ohromné množství turistů. Zanedlouho již nebude možné se projít na Náměstí Republiky jen tak, bez toho, aby vás zastavilo několik bezradných skupinek prosících o radu strkajíce vám mapu pod nos. Nač mapu? Oni se v ní nevyznají a já ji nepotřebuji. Mapy jsou zvláštní věc, rozumí jim pomalu jen ti, kteří místo i tak znají. Potřebují však oni mapu?

Mapu života.

Nicméně jsem včera večer šla po mokrém chodníků ve světle pouliční lampy vedle Karlínského kostela a za sebou slyšela kroky. Majitele těchto uspěchaných kroků jsem si všimla ještě dřív, než si on všimnul mne. Šla jsem dál, pohled upřený před sebe a jen těžko zastavitelný úšklebek.

Pan Herec.

Zdá se, že vůbec nepíši o tom, o čem jsem původně chtěla. Ale tak to není. Byla jsem včera v knihovně, kavárně a v divadle. To ovšem v řádkách vidím jen já.

Eilen Jewell - Shaking All Over

Sat, 18 Feb 2012 13:28:26 +0100

V ženském podaní tahle písnička taky není špatná. Not bad at all.

dnešní náhodná myšlenka II.

Thu, 16 Feb 2012 20:27:21 +0100

Sledujete lehkou látku šedé průhledné košile, jak vám klouže po bělostné kůži kostnatého zápěsti zdobeného několika šmouhami barev, kterými jste dnes ve škole téměř dokočili svůj obraz s názvem Láska. Fascinující, myslím to vážně. Jako kdyby v tomhle pohybu byl utajen celý smysl života.

Jíte jahodový dort se smetanou, pijete cappuccino (ano, cappuccino, zas a znova), na jehož pěně byl čokoládou a kakaem ještě před několika okamžiky vytvořen obrázek. Místo je stejné jako pokaždé, když pijete tuto kávu. Chuť této kávy, patří k místu. Každé místo chutná jinak. Tedy káva. Místo sedí, káva sedí, dort sedí, jahody sedí, co nesedí? Vaše hlava možná nesedí.

Mám tuhle košili ráda, přijdu si v ní etericky. Chtěla bych náhodně dostat růže. Náhodně.

Náhodně.

dnešní náhodná myšlenka

Tue, 14 Feb 2012 22:03:23 +0100

Kdyby slzy byly diamanty. Kdyby mlčení bylo orpavdu zlato. Kdyby to tak opravdu bylo, byla bych bohatší než anglická královna. Koupila bych si šaty a vše, co by mi mohlo udělat radost a přepokládala bych, že tím o své bohatsví rychle a jistě přijdu. Protože jsem marnivá. Ale tak by se nestalo. Protože by slzy byly diamanty a mlčení by bylo zlato.

Money can't buy me love.

Deep Purple - Smoke on the water

Sat, 11 Feb 2012 22:12:12 +0100

It's Deep Purple. No need for comments.

psací stůl

Fri, 10 Feb 2012 20:14:57 +0100

Chtěla bych mít psací stůl. Samozřejmě jeden mám, ale znáte to - je přeplněný věcmi a pracovat se na něm moc nedá. Obrazovka, klávesnice a myš, lampa, tablet, knížky, slovníky, papíry, diář, psací potřeby, několik pohledů a desky a najednou se vám na stůl sotva vejde ten hrnek čaje, co jste si právě pracně uvařili.

Nejlepší by bylo mít další stůl, kde by se dalo kreslit na akvarelový papír nebo soustředěně psát slohovou práci, bez toho, abyste se neustále obávali, že si rozlijete obsah hrnku. Už se to stalo. Možná kdybych místo počítače měla na stole notebook. Ale stolnímu počítači se neříká stolní jen tak. Zatím to řeším tím, že věci přesouvám na parapet, jelikož okno mám hned vedle stolu. Avšak to funguje jen nyní, když je chladno, neboť na jaře a v létě si neodpustím otvírání oken a sedání si na parapet za dlouhého pozorování vnějšího dění.

Koneckonců ale co řeším? Beztak všechno tvořím na zemi opřená o topení nebo ve své posteli. Jednou to ale změním.

A dneska večer ještě půjdu ven do černé noci, bílý sníh mi bude křupat pod nohama a od třešňově namalovaných úst budou stoupat obláčky ke hvězdám. Zastavím se u kovového zábradlí vyhlídky a s rukama v kapsách budu zírat na všechny ty stromy se sněhovými čepičkami. A budu tiše doufat, že mi zase napíšeš, jako to děláš každý večer.

Jinak jsem vám chtěla už delší dobu říct, že mám účet i na tumblru. Takže pokud mě chcete sledovat i tam, je tu možnost. Chystám se tam postovat některé své fotky, časem. Máte vy účet na tumblr.com? n_n

Můj účet

moje vlastní fotka n_n

Queen - Killer Queen

Fri, 10 Feb 2012 09:16:05 +0100

Další moje oblíbená písnička! Už jsem se před delší dobou rozhodla, že už vám sem nebudu dávat jen The Beatles, ačkoliv se před několika dny má Beatlemania zase dostala do toho nesnesitelně obsesivního stádia. Každopádně - enjoy the Queen! n_n

She keeps Moet et Chandon
In her pretty cabinet
'Let them eat cake' she says
Just like Mary Antoinette
A built-in remedy
For Kruschev and Kennedy
At anytime an invitation
You can't decline

ben&jerry's

Thu, 09 Feb 2012 19:16:23 +0100

Za zimního dne, kdy venku již od brzkého rána cuchá silný vítr vločky tančící k zemi, obloha je světle šedá a temně zelené jehličnany se hrozivě tyčí nad vaší hlavou, je prazvláštní činnost jíst zmrzlinu.

Seděla jsem za prosklenou stěnou ve slaměném křesle a v ruce svírala kelímek se zmrzlinou. Ben&Jerry's, příchuť Strawberry cheesecake. Vzduchem se linula vůně čerstvého ovoce, bylinek a chloru. Bylo velice vlhko a teplo. Ale to vše jen na mojí straně prosklené stěny! Na druhé straně se vítr již utišil a tak vločky jen monotónně padaly a padaly.. a padaly. Fascinovaně jsem sledovala výhled na další hory hustě poseté jehličnany a snad i nevědomky se kývala do rytmu tiché indické hudby, co hrála za nějakým relaxačním účelem. Hlas několika dětí dovádějích v bazénu se mi podařilo vytěsnit.

"Tohle je tak super.." řekla jsem si a zaklonila hlavu dozadu, až se mi uvolnilo pár pramenů vlasů, které jsem už byla konečně schopná stáhnout do drdolu na vrchu hlavy. Povzdech, chvilkové sledování stropu, zavření očí, další povdech a návrtát k výhledu.

Kdyby tohle byl film, tak teď je přesně ten moment, kdy se hlavní hrdinka naprosto uvolní a pustí všechny starosti z hlavy. Ten moment, kdy se naprosto smíří sama se sebou a rozhodne se být lepší a šťastnější. Moment, kdy odpustí všem těm, ktěří jí kdy ublížili a všechna řešení na všechny problémy ji okamžitě napadnou. Pokud to vůbec byly problémy, což následně taky hravě vyhodnotí. Hrdinka pak odchází vyrovnaná, odpočatá a s úsměvem na rtech, hotova čelit všem výzvám.

Filmy.. filmy jsou divné v tom, že nutí lidi dělat věci, které by normálně nedělali. Nutí je jinak přemýšlet a jednat. Ale to dělají i knihy. I lidé. Někdy je to dobré, nechat se ovlivnit. Někdy ne.

Dojím poslední lžičku zmrzliny a slibuji si, že si Ben&Jerry's rozhodně dopřeju i doma během léta.

source

Guns N' Roses - Paradise City

Wed, 08 Feb 2012 16:48:31 +0100

Existují písničky, které nikdy nebudou špatné, nudné ani staré. Budou věčné a vždycky tu bude hrstka lidí, která si k nim dokáže najít vztah. A tak je to dobře.

source

Věnujte tomu čas a poslechněte si ji. Určitě ji znáte, vsadila bych se, že ano. Minimálně v mém okolí ji moji vrstevníci znají jako písničku, co si pouštěli rodiče v autě, když se jelo někam autem a zprávy v rádiu už byly nudné. Přinejmenším já na ni vzpomínám takto, stejně jako na mnoho jiných.

Take me down
To the paradise city
Where the grass is green
And the girls are pretty
Oh, won't you please take me home

arabeska

Wed, 08 Feb 2012 12:46:52 +0100

Dnes přemýšlím, kdy řeknu panu Princi, že mám blog. Pravděpodobně tuto záležitost zamlčím na dobu neurčitou a budu jen mlčky sedět a předstírat, že tato skutečnost prostě neexistuje. Koneckonců.. ne. Nemám ráda neupřímnost, ale přesto - tohle by bylo radikální rozhodnutí. Jako když někomu vložíte do rukou naprosto upřímný záznam téměř 4 let svého života. To chce velikou důvěru.

Taky často uvažuji, jak se přestěhuji, co všechno si vezmu, kdy se přestěhuji a kam. Že moc brzy? To nevadí. Jak povezu všechny ty knížky? Všechno to oblečení a boty? Tu vázu, čajové šálky, chlupatý bílý koberec, kytaru, křesla, obrazy a zrcadlo!?

Ale těším se na ten den. Až budu sedět uprostřed pokoje na novém místě a budu vymýšlet, jak byt zařídit. A až budu chodit nakupovat bytové doplňky a zajdu i do vetešnictví, třeba koupím i starý gramofon! A až od babičky odvezu tátův starý psací stroj a velké staré rádio. Možná si říkáte, nač bych si vezla domů takové zbytečnosti, ale já se na to vážně od dob, co tyhle předměty znám, těším. A ačkoliv chci mít svůj budoucí byt vzdušný a čistý, nějaké zbytečnosti tam svůj domov beztak najdou.

Chtěla bych mít pak tu línou a huňatou bílou kočku, která každé poledne bude ležet v saténových polštářích a protahovat se v paprsku slunce, který se dovnitř bude drát velkým starým oknem. Budu ji říkat Princ. Nebo Evžen. Nebo tak nějak.

Začínám milovat svůj velký béžový svetr a ačkoliv by už potřeboval vyprat, nechci se ho vzdávat. Hezký a hlavně teplý svetr bude pravděpodobně ta nejlepší investice v této zimě. A teplé punčochy. A šála.

Máte vy nějakou představu o svém budoucím bytě/domě? Jsem zvědavá na vše nápady. n_n

source

máta a příběh

Tue, 07 Feb 2012 21:03:09 +0100

Mladá slečna sedí v drahé kavárně, čte si noviny, na stole má knížky, sešit se sněženkami, latté ve vysokém hrnku, mátový čaj a cheesecake, kterého se zatím ani nedokla. Však taky není její, co by se ho dotýkala. Možná je kavárna drahá, ale proč to řešit? Utrácí vlastní vydělané peníze. Nač je šetřit? Kupuje si věci, které ji činí šťastnou. A ona chce být šťastná teď, ne jindy. Nechce a nebude šetřit na svých radostech. Jiní to možná nechápou, ale ona se snaží to neřešit. Některým lidem zkrátka není dán dar pochopení.

Ty noviny doopravdy nečte, jen do nich zírá, stále na tu stejnou řádku, někde uprostřed, vlastně ji ani nepřečetla. Naproti sedí chlapec ponořen do své knihy od antického autora. Oba spokojeně sedí a ačkoliv je ticho, rozumí si. Vlastně jako vždycky. Tu a tam se jeden zasměje a odříká druhému svoji myšlenku či nahlas přečte řádek. Je jim spolu dobře.

Ona by měla být šťastná. Zajisté je, ale něco ji tíží. Pomluvy. Tolik pomluv. Nehezkých, ošklivých, bolestných pomluv. Mladé slečně je z toho zle a tak se na její bledé tváři objevují jemné vrásky.

"Špatné zprávy?" ptá se on.

"Ale ne, jen jsem si na něco vzpoměla." odpovídá ona a v očích se ji leskne prosba, aby to dál neřešil.

On už si dovoluje tvrdit, že ji alespoň trochu zná, a tak to ponechá bez komentáře. Jednou mu to určitě poví. Možná bude i brečet, kdo ví. Oba mlčky upijou ze svých hrnků. On přemýšlí o tom, jak rád by potrestal toho, kdo jeho slečně kazí náladu. Ona o tom, zda by se o své, možná i nemyslné, problémy měla dělit. A tak oba v tichosti zírají do své četby a rozjímají, až slečna složí noviny, opře se o stůl a lišácky se usměje. Jasné znamení, že problémy, pomluvy, lži ani závist se teď řešit nebudou.

Chytne ho za ruku a vloží do ní malou sušenku ve zlatém obalu, kterou dostala ke kávě.

"Dárek." komentuje a oči ji už zase jiskří.

Přešel ji snad už vztek? Smutek? Hořkost? Ne, nic nezmizí jen tak. Avšak ona se rozhodla všechny tyhle zlé drobnosti posbírat a v malém šuplíčku, někde vzadu v mysli, je pečlivě uzamknout. Nebude si ničit den. Ne tím, že ji její bývalé kamarádky pomlouvají a závidějí. To přece není její problém. Vzdorovitě vystrčí bradu a zadívá se mu do očí. Kéž bys jen věděl, jaké důležitá rozhodnutí dělám ve své hlavě a pochválil mne..

Nothing gonna change my world, nothing gonna change my world..

PS: Dnesníš Google schéma bylo tak super! Všechno nejlepší, pane Dickensi. Odpočívejte v pokoji. n_n

source

She & Him - Oh Boy

Mon, 06 Feb 2012 22:39:15 +0100

Je to Buddy Holly cover. Ale víte co? Je opravdu skvělý. Začínám mít Zooey Deshanel radši a radši. Užíváte si prázdniny? Tedy vy, co je máte? A jak se máte? n_n

All of my love
All of my kissin'
You don't know what you've been a-missin'
Oh boy, when you're with me
Oh boy, the world can see
That you, were meant, for me

heřmánek

Sun, 05 Feb 2012 17:54:50 +0100

Několik rozepsaných článků z posledních dnů poskládaných vedle sebe.

* * *

Jak tak prší a já jím ve škole nezralé jahody, koukám se na rušnou ulici velkým oknem na chodbě a nohy mi hřeje topení, o které se opírám, vzpomínám si na jednu písničku. Písnička mi připomíná místo, pocity. Living is easy with eyes closed.. Někdy si to ani neuvědomuji. Byla jsem tam, na místě, podle kterého je tato písnička od The Beatles napsaná. Na místě, které pro Johna Lennona tolik znamenalo.

Pršelo, když jsem došla před velkou červenou bránu. Pršelo vlastně stále. Prosím vás, léto, tohle je přeci Liverpool, jaképak léto. Nápis hlásí Strawberry fields, nadechujete se a hledíte dovnitř. Stará kytara a zanedbaná álej. A na špičkách plotu jsou kovové jahody. Strawberry fields, ne jen tak.

* * *

Chci jet za horkého letního dne na kole údolím a nechat vítr cuchat mé vlasy plné květin.

* * *

Vždycky mě bavilo chodit do hvězdáren. Dny, kdy jsme chodili se školou do Planetária ve Stromovce, pro mne byli jedny z nejkrásnějších. Miluji hvězdy. Možná je to tím, že táta chtěl být hvězdářem a máme doma plno knih o astronomii (ale i astrologii) nebo třeba tím, že mě noc, které jsem se vždy bála, vlastně fascinovala.

Podzimní procházka parkem a den ve hvězdárně vždycky patřily mezi ty romantické představy, co jsem si dokázala vysnít. Nebo za horké noci ležet na kapotě auta sledovat hvězdy! Na rozkvetlé noční louce.

* * *

Včera, 4. února 2012, jsem se dívala se sestrou na film. Na film, který ona nemá ráda, ale přesto se dívala se mnou. 500 days of Summer. 500 dní se Summer. Mám ten film ráda, mám ráda fakt, že jsem té většinou nenáviděné Summer trochu podobná.. ale jen trochu, já bych přece nikdy nemohla mít z The Beatles nejraději Ringa Starra.

* * *

I'm just a teenage blogger. And yes, there are tons of these people. And naturally I can not stand that somebody is stealing my thoughts, ideas and style. I'm feeling like not to write anything new until this ends. But who the hell know if it does. But why do I care anyway? Just die like copies, I don't mind at all (actually I do).

Today, today, today. Well? My dad sang me a song by Deep Purple as a lullaby when we were sitting outside in the cold without a rational reason. I told everyone I want to move to Finland or Sweden, even it's not completely true (London, Paris and Munich are still more important to me then Helsinki or Malmö. Anyway! Did you know my new swedish-city-crushes are Umeå and Göteborg? Yay for universities!).

let's do cute winter things

Fri, 03 Feb 2012 11:47:40 +0100

Ve středu jsem si vypůjčila z knihovny další knihu, tentokrát Rimbauda. Nevím, zda se mi líbí nebo ne. Je to jako Poe nebo Villon. Ne, jako Villon ne, toho miluji. Prostě je to takové zvláštní, jednoduché a přesto složité a ačkoliv je dle mého Poe naprosto jinde než Rimbaud, mám z jejich děl podobné pocity.

Pak jsem taky někdy minulý víkend našla staré fotoalbum rodičů, tedy jejich Ego album, jak tomu říkají oni. Ty fotky jsou tak nádherné, sice většinu lidí tam ani neznám, ale ty fotky jsou jako vintage obrázky na internetu. Jen jsou pravé a ty emoce na nich jsou pravé též. Ten smích, ta radost, všechno. Pak mě taky udivil fakt, že mamka na jedné serii fotek vypadá jako Audrey Hepburn, což ve mně probouzí otázku - proč jsem tyto geny nezdědila?

Začala jsem sledovat Merlina, je to úžasný seriál, mám ho ráda.

A když jsem včera jela domů, autobus jel kolem zamrzlého jezera, kde ve světle pouliční lampy bruslilo pár lidí. Tenkrát jsem jim hrozně záviděla, jak v té klidné noci lehce plují po zamrzlé hladině. Někdy musím jít taky bruslit, nejlépe navečer. V teplém svetru, s palčáky a velkou šálou a s termoskou horkého čaje. Někdy je ta zima moc fajn.. ♥

source

The Beatles - Within You Without You

Thu, 02 Feb 2012 15:50:15 +0100

To pozoruhodné spektrum pocitů a snů, které se vám objeví, když zavřete oči při poslechu této písničky. Miluji to. A cítím teplo, teplý vítr, vidím vodu a rostliny. Bílé rozevláté šaty a slaměný klobouk. Sedím u stolu se skleněnou tabulí a piju vychlazený ananasový džus. Dívám se kolem sebe, mlčím, přemýšlím. Je teplo, je hezky. Nejsem doma. Nejsem v Evropě. Nejsem možná nikde. Ale je teplo a já jsem smířená asi se vším. Zajímavé, co dokáže písnička, že?

Promiň, Georgi, mám Tě hrozně ráda, ale tuhle písničku mám radši bez tvého zpěvu.. zatím.

nová kavárna

Tue, 31 Jan 2012 20:41:11 +0100

Nová kavárna, to je vždycky vzrušující. V samotném centru Prahy. Vejdete do malé místnosti s pultem. Pokladna, dortíky, menu, však to znáte. Objednáte čaj (rybíz a vanilka) a kávu (cappuccino), samozřejmě nejste sami. A čaj není můj, víte, že ho jinde než doma moc nepiju..

Zaplatíte, dostanete číslo a vydáte se do další mísností. Je čistá a bílá. Její interiér tvoří skleněné stoly a vysoké kovové židle. Jednu stěnu je prosklená a skrz ní vidíte do átria s fontánkou. A vevnitř je taky jedna. Ten zvuk vody je krásný, nicméně jdete dál. Další místnost je plná kožených křesel a kulatých stolků. Ale ještě dál! Nakonec vybíráte poslední místnost, jejíž jednu stěnu tvoří knihovna. Sedáte si k ní do pohodlných křesel a rozhlížíte se kolem sebe. Kromě knihovny je tu krb, mapa ostrovů Fiji a spousty obrazů. A ne ledajakých - The Beatles, The Who, Vote Kennedy for president, Marilyn Monroe, Star Wars. A víte co hraje? Nejdřív Born to be wild a poté Help! od Beatles. Po chvilce vám přinesou objednávku.

Myslím, že jsem našla svoji další oblíbenou kavárnu a myslím, že se snad smířím s tím, že někdy ráno, až si půjdu pro kafe, neuslyším francouzské písničky, jako v mé dosud nejoblíběnšjí kavárně, ale The Beatles. Asi to nebude těžké.

A dnes také bylo vysvědčení a také ukrutná zima.

Taky vím, že na jaře tohle všechno bude ještě lepší. Až pokvetou květiny a stromy, až bude modrá obloha a teplý vítr. Až budou přeháňky a kroupy, ale přesto bude teplo. Až budou parky a zahrady plné lidí a psů a až kavárny otevřou i své terasy. Těším se a ačkoliv má tahle zima své kouzlo, nevěřím, že by se někdo alespoň trochu netěšil též.

source

swinging in the backyard

Mon, 30 Jan 2012 15:48:07 +0100

30. ledna - dnes svítilo slunce. Svět mi zabarvilo do zlaté, prohřálo tělo i srdce. Teplo a světlo. Je divné si to teď uvědomit, ale tak moc mi to chybí, ačkoliv léto není zrovna mé oblíbené roční období. A dnes? Dnes je zase klidný den. Odpadly mi dvě hodiny, tak jsem navštívila bageterii a později i kavárnu, bylo to příjmené. Dívala jsem se na lidi, hlavně tedy turisty, jak spěchají v hloučcích po kostkách Václavského náměstí. Brčkem (to asi dělám jen já) jsem usrkovala grande White Chocolate Moccha (mé oblíbené) a nechala paprsky slunce skrz velké okno hřát mou bledou tvář. Potěšením zavírám oči.

Prolistovala jsem diář. Tenhle rok jsou celkem tři pátky třináctého. Jeden už byl a dva ještě budou. V dubnu a červenci. Co se asi bude dít? Věřím, že opět něco neočekávaného a doufejme, že i pěkného.

Nevěřím v neštěstí.

Mám ráda tyhle dny, kdy ačkoliv nejde vše podle plánu, stejně moji jedinou starostí je rozhodnout se, které šaty si objednat a zda jít či nejít na taneční. Dobře.. nejsou to jediné starosti, ale jsou to ty, které si dnes připouštím a dovolují si je mít. Den je pak lepší.

source

if you want breakfast in bed, sleep in the kitchen

Sun, 29 Jan 2012 12:58:11 +0100

Přes týden nesnídám, nikdy. Jen párkrá jsem toto pravidlo porušila, což se opravdu nevyplatilo, jak jsem zjistila. Asi mám nějaký blok, nemohu nic sníst ani vypít před 8 hodinou ranní. Je to asi špatně, když snídaně má být vaše nejdůležitější jídlo. Ačkoliv tedy musím přiznat, že cestou do školy si tu kávu skoro vždycky koupím, takže vlastně snídám ve škole.

Každopádně o víkendech je to úplně jinak a já nacházím naprostou kreativitu a originalitu ve vymýšlení snídaní. Palačinky? Vajíčka? Müsli? Med? Borůvková marmeláda? Sýr? Jahody? Lívance? Toasty? Vajíčka na jakýkoliv způsob mám asi naprosto nejradši a hned po nich ovoce. Nejraději piju rybízový nebo pomerančový džus. Až po snídani si dělám čaj nebo kávu. Čaj nejčastěji malinový, jahodový nebo černý. A cappuccino, v zimě se skořicí na pěně. Poté usedám k počítači nebo ke knížce a mám fajn den. V létě a na jaře ráda snídám venku, brzy ráno, když je ještě trochu chladno.. a mám ráda když jsou na stole ranní noviny a květiny. Jak je to u Vás? n_n Opravdu mě to zajímá!

Snídáte? Co snídáte nejradši? A co k tomu pijete? Kávu, čaj, mléko, džus, jaký?

source