Haily's Neverland ♥ - Články

Šíleně smutná princezna - Znám jednu starou zahradu

Sun, 20 May 2012 13:16:15 +0200

Není tak úplně na škodu si zavzpomínat na ty časy, kdy byla takhle pohádka má absolutně nejoblíbenější! Vlatně pohádky jsem milovala všechny, ale v téhle byly tak super písnikčy! Snad si někdy najdu čas se na ni opět podívat. n_n

tak neblázni a seď!

ocean blue

Sat, 19 May 2012 12:12:15 +0200

Vůbec to není tím, že bych se měla špatně, nebo že by venku byla šílená zima a brzy se stmívalo.. někdy mám prostě jen pocit, že jestli neodjedu někam velmi daleko, někam k moři či k oceánu, někam, kde je na pláží bílý jemný písek a nebe je azurově modré.. tak se asi ponořím do hluboké deprese. Samozřejmě je to jen pocit, který časem zmizí. Ale jen si představte, jak vám teplý vítr cuchá vlasy, až vám téměř ulítne váš slaměný klobouk a zvedá vám neposedné bílé šaty, které odkrývají opálené nohy. Nebo jak za teplé noci na terase upíjíte vychlazený kokosový milkshake a zíráte na pobřeží a na nekonečnou vodu. Na hvězdy, pro které je temná hladina zrcadlem. Ráno se dívat při snídani, jak plachetnice plují někam dál. Být někde jinde, kde jsou na vás všichni milí a nikdo vás nezná..

Nicméně, stačil by jen týden, dva. Vlastně ani nemám moc ráda slunce, ale zrovna teď bych na nějaký karibský ostrov hrozně ráda jela.

source

The Beatles - And I Love Her

Mon, 14 May 2012 22:21:42 +0200

Ještě si pamatuji, kdy za okny hustě sněžilo a já téměř týden poslouchala tuto písničku stále dokola. O Silvestrovské noci, na chladných parketách, pod hlavou hedvábný polštář se zlatým vyšíváním, ještě stále promrzlá ze zimy venku, tváře zarudlé studeným větrem, v ústech pachuť dětského šapaňského.. a zatímco z hifi věže tiše hraje And I love her, hlavou víří tísíce různorodých myšlenek a přesto stále ta jedna stejná. Sny se někdy plní, jen musíte vědět, jak si je přát.. dobrou noc.

A love like ours
could never die
as long as I
have you near me.

Bright are the stars that shine
dark is the sky
I know this love of mine
will never die and I love her.

Choco la Design - Jenny Yu

Mon, 14 May 2012 18:59:25 +0200

Dnes bych vám ráda představila slečnu - Jenny Yu, jejíž obrázky mě poslední dobou velmi zaujaly, a nebýt nedostatku času, dávám ji sem hned po nalezení obrázků.. Jsou vlastně velice jednoduché a většinou s depresivní tématikou, což mně ne vždycky tak úplně sedí (ačkoliv je to někdy přesný popis mých pocitů), ale mně se stejně moc líbí.. Prohlédněte si je zde! n_n

♥

20 things to start doing

Fri, 11 May 2012 21:18:06 +0200

source

Něco, co sem chci už dlouho dát, ale dosud jsem se k tomu nemohla dostat, a stejně je to asi naprosto bezpředmětné, avšak téměř vše potřebuji opravdu začít dělat.

♔ ♔ ♔

The Who - Baba O'riley ☂

Fri, 11 May 2012 21:12:01 +0200

Vlastně přemýšlím, do jaké kategorie tento článek zařadit.. pro vás je to jen hudba, video.

Pro mne je to záznam něčeho, co je na jednu stranu nepopsatelně důležité a citové, na druhou.. něco zcela obyčejného a prostého. A nejhorší na tom snad je to, že se mi ani nechce rozepisovat.. chci si to uchovat jen a jenom pro sebe.. a možná pro pár osob, kterým budu vyprávět pomocí černého inkoustu a dopisních papírů.

Každopádně, ať už za dneškem koukám se trochu smíšenými pocity, okamžik, ke kterému se tahle písnička vážně byl perfektní. A jak často se vám vlastně může stát, že někdo, koho milujete, vám úplnou náhodou pustí vaši oblíbenou písničku..?

Koťátko Sofinka si rádo hraje s moji rukou..

A. Dvořák - Symfonie č. 9, e-moll, op. 95

Tue, 08 May 2012 19:25:54 +0200

Mám takový dojem, že jsem ji sem už jednou dávala.. ale tak nevadí, dobré hudby nikdy není moc, že? Tohle je můj absolutní favorit již velice dlouho. Novosvětská symfonie, čtvrtá věta, Allegro con fuoco, jednoduše ji miluji, od první do poslední noty. n_n Máte svoji oblíbenou klasickou skaldbu? Já jich mám velice mnoho, i kdybych se měla omezit jen na oblíbené skladatele, tak je tu obrovský seznam..

ráno by nikdy nemuselo skončit.

Tue, 08 May 2012 11:19:38 +0200

Někdy si ráda pročítám své staré články. Kliknu na archív a zvolím nějaký náhodný měsíc a čtu si. Někdy se směju, někdy se mračím, ale je to úžasná činnost, zkuste to někdy. Třeba touhle dobou minulý rok mám jeden divný emo článek, ale hned pod ním je obrázek s Rogerem z The Who a pak o pár článků dál tam je Don't Bother Me od Beatles, která tenkrát měla velký smysl a účel. Bez ironie, bylo to někomu určené, haha. n_n

A dneska je opět slunečno, nebe je azurové a zelené lístečky na stromě před mým oknem se lehce třepotají ve větru. Ideální počasí na čtení Hemingwaye a pití multivitamínového džusu. Připravím si topinky s nutelou za poslechu britského rocku, který tiše zní z mého telefonu.

Tohle ráno by nikdy nemuselo skončit.

A možná bych měla napsat pár slov i o AF? Bylo to velmi pěkné, krásné prostory a opravdu kvalitní cosplaye. Ačkoliv jsem byla skoro neustále v maidu, povedlo se mi zajít na cosplay soutěž, cosplay divadlo, animekvíz a cosfight. Všechno bylo velice zajímavé a zábavné. V neděli jsme si na chvilku vzaly My Little Pony cosplaye a moje nová fluffy paruka na Rarity měla svoji premiéru, yaaay.

Za tři dny bude mít můj blog své čtvrté narozeniny.

source

Yann Tiersen - La Noyee

Thu, 03 May 2012 19:54:14 +0200

Nakonec tu budu mít asi všechny skladby z Amelie, ale komu to vadí? Nechť se ozve, avšak musím Vás upozornit, že na Vaše prostesty nebudu brát zřetel. Haha, to jsem ale zlá.. no nic.

♥ ♥ ♥

téměř letní noc

Wed, 02 May 2012 22:10:21 +0200

Právě jsem zalepila obálku s velice speciálním dopisem, který se mi i přes to, že se mi moc nepovedl, hrozně líbí. Naprosto paradoxně vzhledem k tomu, jak pozdě jsem si šla včera lehnout, jsem dnes nezvykle čilá. Stihla jsem si už téměř sbalit na cestu do Brna, stihla jsem si i udělat věci do školy, hrát Pottermore, vyrobit s mámou další freshjuice (ananas, pomeranč a jablko), uklidit si pokoj, najít knížku, kterou jsem se rozhodla Temi konečně vrátit, zpívat si celý den písničky od Beatles a písničky z Disneyovek v maďarštině.. taky jsem jela do knihkupectví a stavila jsem se v kavarně, pro svůj nový oblíbený nápoj, co chutná přesně jako tekutý marcipán, jen ještě lépe! Vlastně je to jen obměněné white chocolate mocha (ledové, bez šlehačky a s mandlovým syrupem, vřele doporučuji do horkého dne! ♥).

Dnešek byl vskutku letní, vlastně už ani není hloupost říkat mu letní, když včera začal poslední z jarních měsíců. Však já vím, ještě se ochladí, ale dnešek byl opravdu letní se vším všudy. Ráno bylo trošku chladno a vzduch voněl květinami, pak se téměř neúnosně oteplilo, dokonce do takové míry, že mi v tenké modré košili a v šortkách do pasu bylo spíše teplo, než zima, jak se moje maminka obávala. Samozřejmě ani ta letní bouřka nemohla chybět. Velmi mě překvapilo, když jsem večer z okna autobusu na cestě domů viděla na tmavé, zatažené obloze křižovat blesky, přestože nepršelo ani nehřmělo.. zvlšátní to počasí. Teď je ale příjemná letní noc, téměř určena k tomu ležet ve vlhké trávě a sledovat hvězdný plášť nebe.

Ale na to ještě nepřišel čas.

Poslední dobou asi často píšu naprosté nesmysly na tento blog, mnohdy ani sama nevím, za jakým účelem. Avšak doufám, že brzy se mi zase podaří psát tak zajímavě, že vás to donutí zanechat komentář.

cat

Sun, 29 Apr 2012 22:58:11 +0200

Víte, jsou dny, kdy se cítím zcela bezdůvodně naprosto mizerně.

source

ale alespoň mi máma chce koupit kotě a já si dnes celé dopoledne hrála s králíky

teplá náruč

Sat, 28 Apr 2012 22:50:30 +0200

Do města plného světel jsem dorazila opět za teplé noci. Obloha byl inkoustově černá a plná hvězd. Tady je vždycky plno hvězd. Snad ani ne noc, možná již téměř jitro, avšak ne, byly teprve dvě hodiny po půlnoci. Ulice byly stále plné lidí, jak už jsem tu často psala i dřív, ale stále mě to udivuje, pokaždé když přijedu, zas a znova.

Do peřin v pokoji na půdě jsem ulehla o dvě hodiny později ve starém pruhovaném tričku, které bylo velice módní někdy před dvaceti lety a jistě mému otci velice slušelo. Dlouho jsem zírala střešním oknem na oblohu a poslouchala tichý rachot města. Zejména zvuk přijíždějícího vlaku se stal mým nejoblíbenějším. A tehdy pod pohledy všech těch mrkajících hvězd, jsem si přišla hrozně opuštěná. Mé tělo bylo unavené, avšak mozek pracoval s větším nasazením, než při středeční písemce z fyziky. Jemná látka peřiny mi hladila holé nohy a žlutý polštář s kočkou jsem svírala v náruči.

Nevím, kdy se mi nakonec podařilo usnout, ale ráno jsem se probudila do prosluňeného dne. Ach, kdy naposledy jsem mohla chodit po zahradě jen v kraťasech a tílku (woho pro mé nové Beatles tílko)!? Třešňové květy již dávno opadaly a místo nich na stromě rašily malé zelené kuličky. Třesně dozrají tak do měsíce, poučil mě dědeček. Tráva byla tak zelená, že přímo zvala všechny kolem, ať se po ni bosky projdou.

Navštívila jsem svoji sestřenici a jejího přítele v centru města v jejich nově zařízeném bytě. Vlatně ten byt dobře znám ze svého dětsví, je to byt mého kmotra, malíře. V bytě je stále milion obrazů, které jsou ledabyle opřeny o stěnu, nebo visí na těch nejnečekanějších místech. Vysoké stropy zdobí starobylé lustry a dveře lakované skříně se skřípavě otevírají pokaždé, když kolem nich někdo přojde. Byt se nachází ve čtvrtém patře starého domu s nádherným vnitřním dvorem. Dům stojí v ulici s názvem Rózsa, tedy růže. Nachází se jen kousek od Náměstí Hrdinů. Je to ten nejdokonalejší byt, který znám.

Ale i přes všechny ty úžasné věci, co tu vždycky zažívám, my právě teď něco, někdo, hrozně chybí. Nevím, proč je moje nálada poslední dobou tak mrzutá.

ABBA - Lay All Your Love On Me

Mon, 23 Apr 2012 11:41:01 +0200

K dnešnímu počasí se skvěle hodí. n-n

jedna z mých nejnovějších kreseb. n_n

lektvary a zaječí rodinka

Mon, 23 Apr 2012 11:20:03 +0200

Dnešní den je velice speciální. Vlastně vůbec ne, protože v mém měřítku by každý den mohl být speciálním. Dnes je však obloha azurově modrá a plují po ní huňatí beránci, kteří vrhají roztomilé obrazce stínu na zelená pole. Ah! Na poli stojí zajíc. A další! A mládě! Avšak naše auto uhání po vozovce dál, až projede zatáčkou i kolem našeho domu kousek od pole a já vidím ve svém otevřeném okně pohupující se princeznovské závěsy. Starorůžovo-zlaté. Zaječí rodinka je pryč.

Máma mne brzo ráno vezla k lékaři a nyní se pustila do freshjuice velkovýroby. Ta vlastně trvá už od včerejšího dne, kdy se rozhodla udělat pomerančovo-grepový džus. Dnes tu mám na stole velkou sklenici jahodového s pomerančem a banánem, chutná výtečně. Teším se na léto, až budu sedět na zahradě s knížkou a budu pít různé mixy těchto džusů.

Také jsem propadla stránce Pottermore. Byla jsem velice zvědavá, kam mě Moudrý klobouk zařadí. Vlastně jsem tipovala Zmijozel a kdyby ten nevyšel, tak Nebelvír. Ale test jsem (na rozdíl od jiných) vyplnila zcela upřímně a dostala jsem se do Havraspáru. Nakonec mám ale pocit, že to i sedí, stejně jako sedí kolej u většiny mých přátel na Pottermore. Upozorňuji - pouze většiny. Nicméně hrozně mě baví vařit lektvary, ale nejradši bych byla, kdyby existovala hodina Bylinkářství (která by s druhým dílem mohla vlastně přijít!) a Dějiny čar a kouzel.

Pokud máte na Pottermore účet a chcete si mě přidat, tak napiště! n_n

Caesars - Jerk It Out

Thu, 19 Apr 2012 23:36:58 +0200

Vím, že asi není nejmoudřejší přidávat na blog tak často muziku, jako to dělám já, ale nemůžu si pomoct. Hádám, že si to moc lidí neposlechne, ale mám nějak pocit, že to sem patří. Patří to ke mně. Jinak tahle písnička je jedna z mých starý klasických zlepšovačů nálady.

Cause it's easy once you know how it's done
You can't stop now
It's already begun
You feel it runnin' through your bones
And you jerk it out

narcisky a tulipány

Thu, 19 Apr 2012 23:27:02 +0200

Ačkoliv jsem dnes jela domů krátce po dešti, chodníky byly mokré a obloha zatažená, všechna ta rozkvetlá krása na mě stále mrkala z mokré trávy a barevné kvítí ovocných stromů stále zářilo na větvích smáčených deštěm. Nádhera. Jela jsem kolem zahrady, kterou dobře znám. Udržuje ji taková malá postarší paní, která každé odpoledně s nejvyšší pečlivostí udržuje své záhony květin. Má ty nejčervenější tulipány a její narcisky jsou nejkrásnější v okolí. Celou tu krásu doplňují na začátku léta růže, rudé a bílé, které tvoří živí plot kolem altánku, který má paní na zahradě.

A cestou domů, když už jsem šla pěšky, jsem míjela statísíce pampelišek a v hlavně se mi objevila taková zvláštní melodie se slovy "Upletu si pampelišky, pampelišky do vlasů.", která vůbec nevím odkud přišla a zda vůbec existuje. Blázním? Normálně bych řekla, že je to něco od školy, ale poslední dobou jsem téměř zcela vyrovnaná a klidná (o čemž svědčí i mé zdraví!).

Těším se, až nebude tolik pršet a zem už bude tak prohřátá, že se nebudu muset bát sednout si s někým doprostřed louky a sledovat nebe.

Taky se němůžu dočkat léta, kdy (snad) poletím do Francie s rodiči a také do Anglie s Hannie. Kdo ví, třeba tentokrát Charlieho už potkám, na čtvrtý pokus. Ne, dělám si legraci, už to nemám zapotřebí (jen trochu). O Advíku zatím moc nepřemýšlím, nevím ani proč. Momentálně z japan-related akcí se těším na Animefest.

Jaké jsou vaše plány na léto? n_n

ach, doma

Mon, 16 Apr 2012 19:16:34 +0200

Deštivá Praha mě přívětivě přivinula do své mokré náruče, hned jak jsem přistála na letišti Ruzyně. Vzduch byl chladný a čistý. Voněl deštěm, voněl Prahou. Voněl mokrým asfaltem i mokrým listím, které déšťové kapky tak pilně čistily na stromech. Noc byla chladná. Na vozovkách jezdilo jen několik málo aut, převážně žlutých taxíků, přesně takových, jako ve kterém jsem seděla i já.

Chybělo mi to. Chyběla mi Praha, vůně našeho domů, moje roztomilé polštáře a květinové peřiny. Chyběla mi měkká postel, moje knihy i rozrůstající se hromádka dopisů převázaná červenou stužkou na mém psacím stole. Chyběla mi moje teplá červená deka i mé okno do zahrady. Ale i přesto - miluju cestování.

Nechystám se psát žádný vyčerpávající report, však už tu jeden menší máte. Dám sem jen pár fotek, ostatní mám na facebooku, má k ním přístup každý, kdo mě zná. Zanedlouho jich pár ale dám i na tumblr, přece hlavně pro fotky jsem si ho založila! Každopádně však chci říct, že Čína byla nádherná a bude to jedna z mých úžasný vzpomínek, kterých už mám beztak spousty. Ale těch nikdy není málo, že? n_n

Temple of Heaven, Beijing

Morning Shanghai

Confucian Temple, Shanghai

Těch několik málo věcí, co jsem si koupila - dopisní set s majákem, dopisní set s pandou, dva cute sešity, dopisní set s lavičkou a květinami, plyšová panda, růžový silikonový obal na BlackBerry, umělé řasy, roztomilé propisky a mikrotužky, vějíř s květinami.

hi from Shanghai

Wed, 11 Apr 2012 16:40:41 +0200

I just came to say hello. Popravdě se mi nechce moc psát žádný delší zápis, protože bych se musela moc rozepsat a na to opravdu nemám čas. Snad jsem jen chtěla říct, že jsem se už přesunula z Pekingu do Shanghaie a že je to tu úžasné. Za chladného rána stojíte v tenkým kabátu v parku mezi sakurami (určitě jich tu není ani zdaleka tolik jako v Japonsku, ale stejně je to pěkné) a díváte se, jak se nad korunami stromů tyčí v mlze mrakodrapy. V obchodech mají Pocky, všude samé krásné oblečení, v ulicích se prodává čerstvé ovoce a mnoho lidí jezdí na kole nebo skútru.

Od řeky je krásný pohled na televizní věž a často tu prší. Když jdu po ulici s deštníkem v ruce a nachvilku zavřu oči, můžu si představovat, že jsem v Londýně. A víte co? Věřím tomu mnohem víc, než tomu, že by tohle město mohlo být byť jne trochu podobné Floridě, jak se všude píše.

Dnes jsem jinak navštívila budhistický chrám, který byl opravdu nádherný. Vlastně každý den se mi podaří dostat se na nějaké zajímavé město, stejně jako před několika dny v Pekingu. A co je opravdu legrační? Že v Pekingu nebyl den, kdy by se se mnou nechtěl někdo vyfotit. "Please, foto, please, lady!" je to opravdu legrační. Také jsem byla v Zoo a viděla jsem pandy (a jednu plyšovou si hned koupila..).

Jsem také šťastná, že jsem našla krásné sety dopisních papírů a obálek, koupila jsem hned dva a uvažuji nad dalšími. Jedna slečna se mi na trhu pokoušela prodat DVD s kompletním BBC Sherlockem a před několika dny jsem potkala chlapce v tričku s Beatles. Škoda, že jsem ho nepotkala dnes, dnes mám totiž na sobě svoje tričko s Abbey Road, avšak přes kabát by stejně nebylo vidět.

A přesto všechno, jak je to tu úžasně zajímavé, se těším domů, protože je pár osob, které mi neskutečně chybí.

A pěkně jsem se rozepsala, že? Už budu končit, udělám si jasmínový čaj, co jsem dnes koupila a přečtu si znovu Ohnivý pohár, čtu totiž znovu celou řadu Harryho Pottera.. už asi po tří sté.

journal

Wed, 04 Apr 2012 15:33:08 +0200

Je mi nějak fajn, pravdu moc, moc, moc fajn, aniž bych to sama chápala. Snad nadšení z cesty? Nebo že testy mám za sebou a na všem dalším jsem se s profesory domluvila? Poslední dobou naprosto chápu, co chtěl Charles Dickens v Davidu Copperfieldovi říct s nalezením jistoty. Ačkoliv jsem velmi chaotický člověk s náhodnými nápady a žádnými striktními plány (a to jich přitom mám asi milion), tak mě dokáže pořádně znervoznit nejistota, ať už v čemkoliv. Ve škole, v lásce, v sama sobě, v přátelství,..

Nicméně dneska mi přišel úžasný air mail dopis a už se moc těším, až na něj odepíšu! Do Číny si sebou beru vše potřebné, jelikož budu odesílat minimálně 1 dopis a 3 pohledy. MINIMÁLNĚ.

Ach, a dneska je tak pěkně! Také jsem se přihlásila na umělecký překlad z angličtiny, jsem na sebe opravdu zvědavá. Věřím ale, že mě to zabaví alespoň na chvilku v letadle.

Přesto všechno jsem ale šíleně unavená a stále cítím, že mě téměř všechno vyčerpáva. Snad se zanedlouho uzdravím úplně, chci si jaro (i léto) užít. Bude zvláštní nebýt na Velikonoce v Evropě. Píšu v Evropě, jelikož Velikonoce normálně trávím buď v Česku nebo v Maďarsku (jednou dokonce v Mnichově) a oslavy se tak trochu liší, avšak přesto jsou fajn. Ikdyž ty maďarské mám asi trochu radši. Co budete dělat Vy o Velikonocích? n_n

source

n-utella.

Tue, 03 Apr 2012 22:47:20 +0200

Dlouho se mi nedařilo napsat nic smysluplného, že? Zajímalo by mne, kolik z vás tu se mnou přečkalo tuhle krizi a dál navštěvuje můj blog. Kdo ví. Nicméně.. ne, že bych teď náhle našla čas na blogování. To vůbec ne, zrovna zítra mě čekají ty největší hrůzy ve škole. A to je prosím poslední den před prázdninami (a já, husa, tam jdu i s teplotou, neptejte se mne proč)! Nějakým zvláštním masochistickým způsobem se na to i těším.

Každopádně moji rodiče již vysledovali mé naprosté zoufalství jednak ze školy, a pak také z (asi) nevyléčitelné nemoci. Dnes mi tedy koupili nutellu, to je od nich pozorné, že? Také jsem dnes musela slavnostně odpřísáhnout, že něco začnu dělat se svoji závislostí na kofeinu (první krok je přestat pít kolu a ledové kafe).

Ale to, kvůli čemu dnes vůbec píšu je fakt, že pozítří ráno odlétám do Moskvy. Z Moskvy pak do Pekingu. Na Velikonoční pondělí do Shanghaie a tam zůstanu až do soboty. To znamená, že do té doby ani můj blog a ani můj tumblr nebude žít. Nebudu ani na skypu ani nidke a telefon budu mít převážně vypnutý. Vlastně se na to těším, na to naprosté odloučení od všeho. Navíc v zemi jako je Čína, tolik odličné od střední Evropy. Taky mám ale strach, ale to přejde.

Také jsem chtěla poznamenat, že keře podél silnice, na kterou vidím z okna, už začali kvést. Mají malé, roztomilé bílé kvítí. Pokud budu mít zítra odpoledne čas (a nezblázní se z balení), tak tam rozhodně zajdu a něco vyfotím. Avšak ne, to si jen tak plánuju, jako jsem si toho naplánovala už mnoho.

source