a co ten váš dream job

20. května 2017 v 21:20 | Haily |  Deník
Znáte to, jste uprostřed zkouškového (2/8 zkoušek za sebou!) a najednou děláte všechny ty věci, co byste dělat úplně neměli, jelikož u nich nastává vážná hrozba sklouznutí k prokrastinaci. Ale není teď ideální čas na úklid zimního oblečení a přípravu letního šatníku? Kdy jindy sázet pelargonie (ale to jako vážně, kdy jindy)? Dovolená na léto se přece taky musí plánovat teď! A proč si zrovna nevybrat tento super stresující čas na vysazení některých léků? Haha? Vzhůru na emocionální horskou dráhu!

Je to trochu ironické, protože jsem si naschvál odepřela určité činnosti a akce, jen abych se mohla pořádně a pilně učit, ale nevím, kdy jsem začala být tak strašně líná a plná apatie, že to až takhle nejde. Kde je můj drive? Ale ruku na srdce, asi tuším. Většinou jsme sami sobě největším nepřítelem, největším zádrhelem, ani u mě to není jinak. Pořád nedokážu přijmout, že mi nebude hned všechno jasné po přečtení zákona a několika řádků vysvětlení, že budou i v mém vlastním oboru věci, na které si budu muset sednout na zadek a ponořit se do učebnic. A že i pak možná budu muset zabrat víc. A já vím, že musím makat a nic není zadarmo a hrozně ráda bych sebrala síly a prostě se to naučila, ale místo toho jen několik dní sedím a vyloženě jen listuji zákony sem a tam ve snaze vyvolávat iluzi, že já něco opravdu dělám a nikdo mi nic nemůže. Proč to dělám? No, to bych taky ráda věděla.

Nejsem perfekcionista. Nebo možná jo, ale nepřeji si skvělé výkony jen, protože musím být nejlepší, a to nejlépe pořád. Ráda si někdy připomínám, že hlavní je ty zkoušky vůbec udělat a něco si z toho odnést, a že vždycky máme druhou šanci. Ale pak si vzpomenu, že vůbec nevím, co chci po škole přesně dělat. Že nemám žádnou praxi, že jsem si sice naplánovala, že tenhle semestr musím zabrat a pak budu mít relativně volno ve škole a najdu si nějakou pěknou advokátku… (a vím, že musím, protože je nejvyšší čas), ale nejsem si jistá, jestli to chci dělat? Protože jeden den chci být kriminalista, druhý nenápadný firemní právník s průměrným platem, třetí den chci dělat pro důležité mezinárodní organizace, čtvrtý chci učit na fakultě a ten pátý chci odjet do Hollywoodu a prorazit jako hvězda.

Často přemýšlím, že ty vize o tom ideálním povoláním, co je přesně pro vás a sníte o něm od dětství a naplňuje vás 24/7 a tak dále, a tak dále,… zní jako hrozné klišé.

Nebo to tak vážně všichni máte? A vaši rodiče? A známí? Všichni?

Není to jen nějaký ideál? Neříkám, že máme dělat práci, která nás absolutně nezajímá a nebaví, ale je vážně představa toho dream jobu vůbec reálná? Chtěla bych tomu věřit. Chci věřit, že najdu práci, která mě bude z velké míry naplňovat. Chci také věřit, že když takovou nenajdu, tak se tu svou naučím mít ráda.

Dnes si myslím, že bych mohla učit. Věřte nebo ne, dnes mi to přijde zábavnější než být advokát.

Chtěla bych se vymanit ze strachu z těchto nejistot. Sice to na mě psychicky nemá žádný zvláštní dopad a často si opakuji, že všechno nějak dopadne, ale přesto mě to někde v hloubi duše užírá. Asi mi vadí, že nejen, že nemám kontrolu, ale nemám ani představu, jak tu kontrolu získat.

Kromě toho začínám po velmi dlouhé době přemýšlet znova o vztazích. Tak hezky pozvolna. Dělalo mi hrozně dobře být sama, ale poslední dobou někdy přemýšlím, že by možná bylo čas najít si parťáka k těm mým každodenním neobyčejně obyčejným dobrodružstvím. Mé představy o vztazích se radikálně změnily od dob mých posledních eskapád (ha-ha) a ačkoliv se nikam nehrnu, začínám si opravu hrát s myšlenkou, že už nemám tu nutnou potřebu být sama, že se o svůj život můžu dělit s někým dalším, na úplně jiné, intimnější úrovni, než s přáteli.

Tak, tolik pro dnešní nefalšovaný deníčkovský zápis, tak zase jindy, věrní čtenáři!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama