things that shaped me as a person

20. února 2017 v 19:43 | Haily |  Zamyšlení
Je nespočet věcí, které ovlivňují to, kým se jednou staneme, co z nás jednou vyroste a ačkoliv se z ná nikdo nestal ovocem do Jogobelly (prosím, že nejsem jediná, kdo si tuhle reklamu pamatuje), určitě si všichni dokážeme vybavit různé mezníky v našem životě, které přispěly k našemu dnešnímu já. Věřím, že se člověk rodí jako tabula rasa, věřím, že jsme determinování společností, naším rodinným zázemím, médii i školou, ale také věřím, že navzdory tomu všemu, jsou věci, které si svobodně vybíráme - vybíráme si své vzory, své zájmy, své oblíbené činnosti. Každý jsme svého štěstí strůjcem.

Do dnešního článku chci sepsat věci, bez kterých bych dnes nebyla taková, jaká jsem. Vím, že je to trochu páté přes deváté, ale však i naše životy jsou tak trochu chaotické, ne?

ŠKOLA
Když opominu rodiče, škola je jedna z prvních věcí, která nás ovlivní. Skvělý vyučující v nás dokáže vyvolat touhu daný předmět studovat a milovat, pokud nám naopak něco nejde a není zde žádná ochota nám pomoci, či jsme dokonce trestáni, můžeme daný obor nesnášet do konce svého života (to je myslím příběh většiny lidí s matematikou). Kromě toho si ale myslím, že nás škola ovlivní ještě tak tisíce jinými způsoby - např. míra ctižádosti, ambice, touha po poznání, schopnost řešit problémy, jednání s lidmi, chování v kolektivu, atd.

Mým obdobím renesance byl gympl. Základní škola nebyla žádným peklem, ale šťastná jsem tam také nebyla - můžu však poděkovat za obrovský důraz na anglický jazyk, ze kterého dodnes čerpám. Myslím, že nebýt tak intenzivní angličtiny na základce, tak dnes rozhodně žádné certifikáty nemám a rozhodně si nekupuju literaturu v angličtině. Když ale přejdu ke gymnáziu, je toho tolik!

Díky gymnáziu miluju dějepis, miluju ho nadevše a velmi neskromně si dovolím říct, že jsem v něm vážně dobrá. Dějepis je pro mě hrozně důležitý, stojím si za tím, že bez znalosti dějin nemáme šanci pochopit dnešní dobu, dnešní politiku. Nesoudím nikoho, koho dějepis nezajímá, ale nikomu ještě neuškodilo znát trochu těch základů. Díky této vášni jsem poznala nespočet lidských příběhů a objevila jsem ještě víc inspirujících osobností. Většina mých oblíbených citátů patří velkým osobnostem dějin.

Samozřejmě musím přiznat, že jsem na školu měla asi i hrozné štěstí. Ve třídě se sešlo plno fajn lidí, měli jsme štěstí na ty dobré profesory a celkově u nás panovala přátelská, avšak vždy ambiciózní atmosféra. Pamatuju si, že téměř každý byl na něco dobrý a velká většina z nás neopovrhovala pomáháním si. Cením si toho, že naši profesoři dokázali pochopit, že ne každý z nás bude chemik nebo archeolog a že každému oboru dokázali poskytnout něco navíc - ať už výběr specializovaných seminářů, napsání SOČky nebo návštěvy různých institucí. Škola mě naučila jít si za svým, naučila mě dělat maximum v tom, v čem jsem dobrá a že některé věci musím udělat, ačkoliv mi moc nejdou a nebaví mě. Škola mě naučila být tolerantní k lidem, smířit se s tím, že jsme každý jiný, máme jiné zájmy a jdou nám jiné věci. Škola mě naučila pomáhat lidem a respektovat je. Škola mě naučila, že se slušností člověk dojde opravdu daleko.

SUBKULTURY
Kdybych nezačala chronologicky školou, tak by tato část možná mohla být jako úplně první. Víte, dnes je až skoro trapný milovat anime a všechno s ním spojené, ale kdybych tento celý svět někdy na druhým stupni základní školy neobjevila, tak jsem úplně jiný člověk. Když jsem objevila anime, otevřely se mi dveře k lidem s podobnými zájmy, z nichž mnozí měli pocit, že v běžném každodenním životě nezapadají. Ačkoliv tohle můj problém nikdy nebyl, je nesporné, že mi tenkrát tahle celá komunita dala obrovskou dávku tolerance a porozumění. Nikdy předtím jsem nepřemýšlela o homosexualitě nebo o transgender osobách a vím, že mnozí namítnou, že to beztak někdo určitě dělá pro pozornost, já jsem ale ráda, že jsem některé takové lidi poznala a přiblížila si tuto problematiku. Kromě toho je to ale i tolerance k experimentům a hledání se - je mi úplně jedno, jak se kdo obléká a jakou má barvu vlasů, kolik má piercingů - není to moje věc a vím, že pro někoho je to sebevyjádření, pro jiné je to jen fáze, kterou si musí projít.

Kromě toho mě láska k Japonsku tenkrát donutila i víc kreslit, a ačkoliv dnes už kreslím jinak, myslím, že to bylo obrovské plus. Ani nemluvím o pilování angličtiny při čtení titulků u pouze japonsky mluvících anime.

KNIHY
Ach ano, knihy, úžasné příběhy, které si samy hledáme a je jen na nás, tak je pochopíme a co si z nich odneseme. Naprosto jasnou položkou tu musí být samozřejmě Harry Potter - umíte si představit, že jsme poslední generace, která s Harrym opravdu vyrůstala? Myslíte, že by nás to ovlivnilo tolik, kdybychom to četli všechno naráz, ať už jako děti či dospělí? Je to jen sága několika knih, přesto na ní stojí půlka mých hodnot. Také jsou to knihy, ke kterým se vracím, zejména když jsem v nepohodě. Dokud budu studovat, Hermiona bude vždycky mojí inspirací a pravděpodobně dokud budu žít, budu si vážit hodnot jako přátelství, odvaha, ale i vlastností jako je lstivost, trpělivost nebo ambice.

Když opustíme Harryho, jako dítě i jako teenagera mě provázelo životě nespočet hrdinů a hrdinek - nedá se říct, že by všechny tyhle příběhy přispěly k tomu, jaká dnes jsem, ale k několika z nich se stále vracím (podobně jako u Harryho), když potřebuji nějaký balzám na duši - to jsou třeba Deníky Princezny nebo Witch. Co mě naopak určitě ovlivnilo, a vezmu to rychle, je Anna Karenina a Pýcha a předsudek a s tím spojené nazírání na lásku - paradoxně ani v jednom případě nejde o milostný život hlavních postav, ale o tom někdy jindy (je to Kitty+Levin a Jane+Mr. Bingley). Také mě jako celý směr ovlivnil magický realismus.

FILMY/SERIÁLY
Kdo z nás se někdy neztotožnil s nějakou postavu? Kdo z nás nebyl nějaký čas posedlý nějakým povoláním (já tajnými agenty) nebo věcí, kterou viděl ve filmu? Kdo z nás nebyl inspirován stylem oblíkáním nějaké postavy? Ať už se jedná o pohádky nebo dokumentární filmy, jsem si jistá, že si střípky z nich neseme ještě teď. Namátkově vím, že na mě hrozně zapůsobil válečný film Katyń (2007) a Napola: Hitlerova Elita (2004) - nejsou to vůbec příjemné pohledy, ale bylo dobré je vidět. Samozřejmě pak pohádky a Disney - znáte to, have courage & be kind, jaké lepší motto si přát?

SOCIÁLNÍ SÍTĚ
V poslední řadě je to vlastně celkově internet a obrovská dostupnost informací. Hlavními zdroji jsou pro mě určitě YouTube a Tumblr (a dřív to byl na prvním místě blog!). Samozřejmě nevěřím všemu, co na internetu vidím, ale ten "myšlenkový underground", co vám internet dokáže poskytnout, mi pomohl ujasnit si plno věcí, zejména co se sexu a sexuality týče (a ne, tím nemyslím nálepky na úplně všechno a různé extrémy). Ať už anonymně nebo ne, je úžasné mít možnost přečíst si zkušenosti jiných lidí, ať už se týkají čehokoliv. Není na škodu adaptovat si různé životní styly nebo diskutovat o problémech s lidmi mimo vaší sociální bublinu, mimo vaší kulturu. Já jsem zaručeně #TeamInternet.

Nechci tímhle článkem říct, že všechno co dělám, je kvůli tomu, že jsem to někde odkoukala nebo mě k tomu někdo vychoval, to vůbec ne, ale je fajn si zavzpomínat na věci, které ovlivnily můj žebříček priorit, mé hodnoty a můj život. Mohla bych pokračovat ještě dál, od různých osobností, až po hudbu, ale omezila jsem to na ty stěžejní. Hlavně na mnoho věcí si už nemám šanci ani vzpomenout, přece jen to není jen jedna věc, jsou to střípky, které na sebe staví a časem se různě mění.

Myslíte si, že vás tyhle věci také ovlivnily? Popřípadě co a jak? :)
 


Komentáře

1 Kei-chan Kei-chan | E-mail | 26. února 2017 v 13:40 | Reagovat

Ahoj Haily, hrozně se mi líbil Tvůj článek a když jsem začala sepisovat odpověď, došlo mi, že už to kapacitu přerostlo a můj zájem ne, takže jsem sepsala odpověď do článku (http://kacenky-v-lavoru.blog.cz/1702/re-haily-things-that-shape-us), který si přečti, pokud máš chuť, ale nevím upřímně, jestli jsem se bavila s Tebou nebo spíš se sebou, možná od každého trochu. Můj blog je absolutně neznámý, tak jsem doufala, že Ti nevadí Tě oslovit tam, ale pokud je to pro Tebe jakkoliv nepříjemný zásah do soukromí, prosím řekni a smažu to.

Mimochodem: narážka na reklamu s Jogobellou mě potěšila, taky ten vtip občas dělám a nevypadá to, že by si někdo ještě pamatoval kontext. :D

2 Invisible H Invisible H | Web | 20. března 2017 v 23:07 | Reagovat

Mě asi nejvíce "zformovala" rodina, možná více než škola, což je zvláštní. Nikdy jsem necítila, že bych se ve škole nějak začlenila nebo přebrala nějaké názory, také si ze základky moc věcí nepamatuji :D spíš jsem pozorovala, jak se chovat či ne,  na své sestře - řekla jsem si, že se nebudu hádat s rodiči, jako ona, ani nezačnu pít, tak jak ona, a už vůbec ne kouřit. Proto jsme teď tak odlišné a rozumíme si. Já si vždy rozuměla s naprosto opačnými typy lidí :D
Ale na 1. místě, od té doby, co jsem objevila 30 Seconds to Mars, je u mě určitě hudba. Už jen to, že jsem objevila obrovské množství různých lidí a naučila jsem se, jako ty, nikoho neodsuzovat. Vždy je krásné vidět, jaké typy lidí se spojí třeba na koncertě, a i když každý žije úplně jinak, v hudbě si všichni rozumíme. Každý má myslím něco.. já mám hudbu :))

3 Rowan Rowan | Web | 30. dubna 2017 v 17:34 | Reagovat

Skvělý koncept článku. S dovolením bych si ho půjčila a zamyslela se podobně. I když jsem už asi něco podobného psala, zkusila bych to dospělejšíma očima. Jen jak jsem četla tu sekci subkultur, tak se bojím, že to bude úplně stejné :D Zrovna dneska sem nad tím přemýšlela, že ačkoliv už je to něco zcela mimo mě, tak to pro mě ale znamenalo hrozně moc a hodně to změnilo nejen mě, ale i můj život :)

4 Haily Haily | 1. května 2017 v 21:23 | Reagovat

[3]: Díky! Určitě napiš, moc ráda si přečtu! I Kátinu článkovou odpověď jsem zhltla jedním dechem. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama