Leden 2017

jak přežít zkoušky na vysoké škole?

20. ledna 2017 v 16:52 | Haily |  Nástěnka
Zkouškové běží už v plném proudu, mně dokonce chybí už jenom jedna zkouška, takže jsem se rozhodla sepsat způsoby, díky kterým zkouškové přežívám já. Třeba vás alespoň inspirují k učení! :)

1) Smiřte se s neúspěchem
Začnu asi hned tím negativním, protože neúspěchu se nejvíc děsímě všichni, ne? To nejhorší, co po vyhození od zkoušky můžete udělat, je propadnou panice a depresi. Ano, je to hrozně nepříjemné, zejména pokud je to od ústní a profesor vám k tomu ještě řekne nějaký svůj peprný názor, ale nepodléhejte smutku. Je to běžné, stává se to téměř všem a není to konec světa. Rozhodně nedopusťte, aby jste kvůli jednomu neúspěchu měli neúspěchy další. Pokud je to potřeba, tak se vybrečte, zanadávejte si, postěžujte si kamarádce a poté si hezky vyhledejte, kdy a jak si můžete danou zkoušku zkusit znova, a život jde dál. Zkouškové nepočká, tak zatněte zuby a buďte silní!

2) Ne, nemusíte chodit na vše
Z vlastní zkušenosti se mi osvědčilo přednášky spíš ignorovat a v jejich čase si navolit třeba jiné (zajímavější) předměty. Nechci vás ale samozřejmě k ničemu nabádat! Pokud ale nejste vyloženě auditivní typ studenta, tedy nejvíce si zapamtujete a pochopíte ty věci, které slyšíte, nebo pokud přednášky nejsou povinné nebo existuje i jiný zdroj k předmětu, tak si je můžete odpustit. Určitě to takto nefunguje všude, ale zrovna moje škola taková je a přenášky mi většinou přišly jako promarněný čas - v hale je hluk, starší vyučující neumí mluvit do mikrofonu a jen zřídka se pouští prezentace. Na druhou stranu, určitě si najděte alternativní zdroje, jelikož semináře/cvičení se teorii zřídkakdy věnují, tu musíte nastudovat jinde. Rozhodně teorii nepodceňte, budete ji potřebovat, tak zkuste třeba tohle:
  • zainvestujte do učbenice a přečtěte si jí, případně ji oštítkujte, vypište si zápisky, vytovře tzv. mind maps,
  • koukejte na videa, nahrané přednášky z jiných škol (klidně zahraniční) a dokumentární filmy
3) Nepročítejte si látku stále dokola
Ať už nahlas, nebo v duchu, ale zkuste si odříkat po každé kapitole či otázce, co jste se právě naučili. U ústních zkoušek tohle platí dvojnásob, přímo si představte, že látku vykládáte vyučujícímu - nacvičíte si, jak navazovat témata na sebe, uvidíte mezi nimi souvislosti a mnohdy si i všimnete tzv. zadních vrátek, tedy kam u téhle či oné otázky můžete v nejhorším případě utéct - nějaké to související téma, zkušenost z praxe. Při čtení nás takové věci mnohdy nenapadnou, ale při mluvě, kdy se hlavně snažíme vyplnit ticho, ano. Problémem u čtení je ten, že máme neustále pocit, že to všechno známe, to už jsme přece četli - ale dokážete to odříkat zpaměti?

4) Přemýšlejte o látce
Toto úzce souvisí s předchozím bodem, mám tím namysli, že jakoukoliv zajímavost, na kterou přijdete sami, si zapamatujete mnohem jednodušeji. Zkuste si látku sami sobě přiblížit, hledejte příklady z praxe, články, zprávy - nakonec možná narazíte na něco, co dobře znáte nebo právě na tu novou informaci, která vám utkví v hlavě. Poté vám u zkoušky naskočí různé asociace a vědomosti navíc, budete se cítit mnohem sebejistěji.

5) Učte se s kamarádem
Zde samozřejmě vždycky hrozí, že si půlku času propovídáte, nicméně kamarádi jsou skvělou motivací i pomocí. Jak se můžete společně učit?
  • jeden odříká nahlas všechny sudé otázky, druhý liché (střídáte se a vzájemně se kontrolujete)
  • každý doma můžete vytvořit sadu kartiček na pojmy ze zadaných kapitol/témat a vzájemně se vyzkoušet (tahle technika se mi obzvlášť vyplatila i právnické angličtiny)
  • zkuste na téma vést diskuzi, sdělte si, co plánujete říct u zkoušky a jaké zajímavosti vás k tématu napadly, co vás zaujalo, jaké mnemotechnické pomůcky používáte
6) Používejte dva různé zvýrazňovače
Dva se osvědčil jako ten nejlepší počet - důležité pasáže textu žlutou (nebo jinou světlejší barvou) a tmavší barvou (růžovou) letopočty, čísla paragarfů nebo jména. Takhle když se podívám do poznámek, hned vidím ty nejstěžejnější věci. Samozřejmě si můžete vymyslet jakýkoliv systém zvýrazňování, ale pozor ať nakonec není zvýrazněné vše.

7) Využijte knihovnu
Knihovna je prostor s magickou silou vás donutit učit se. Učí se všichni okolo, je zde ticho (a teplo na rozdíl od chodby ve škole), jste obklopeni knížkami úžasných myslitelů a autorů - jak vás nemůže přepadnout nutkání pročíst si ta skripta teda ještě jednou? Nebo zkuste najít alternativní literaturu k vaší předepsané, možná vám jiný výklad bude sedět víc.

8) Co s mobilem?
Můžete ho samozřejmě vypnout, ale dokážete to? Na druhou stranu si můžete udělat jakýsi pakt sami se sebou a můžete ho využívat k opakování, když už do učebnic nemůžete ani kouknout. Stoprocentně doporučuji aplikaci Quizlet, kde si lekce a kvízy můžete přes svůj účet připravit online na počítači a aplikace je pak synchronizuje. Mnoho kurzů už ale vytvořilo nespočet studentů před vámi (i česky), ty si pak můžete uložit. Ideální je třeba před spaním projet ještě rychle pár dokumentů v Quizletu, nebo ho využít v dopravních prostředcích, kdy se vám nechtějí vytahovat papíry. Mobil máme koneckonců všichni téměř pořád u sebe.

9) Domácí úkoly
Určitě plňte domácí úkoly, pokud jsou za cokoliv plusového (zápočet, docházka, body do testu) nebo jsou povinné. Pokud jsou ale dobrovolné, minimálně se na ně podívejte, protože jsou často východiskem pro otázky u zkoušky.

10) Motivace&inspirace
Nemůžete se dostat do toho psychického rozpoložení, kdy se dobrovolně začnete učit? Nemáte žádnou motivaci a neúspěch už vás dávno neděsí? Můžete zkusit dvě věcí (nebo obě zároveň). Jedna z nich je slíbení si nějaké odměny - nová kosmetika, dortík ze skvělé cukrárny, cokoliv, po čem toužíte. Druhá z nich trošku hranicí z prokrastinací, ale myslím, že funguje - inspirujte se od lidí, kterým stidum jde nebo jsou opravdu úspěšní. Projeďte si pár tzv. studyblrů (study tumblr), tedy blogů soustředících se na studium, motivační obrázky na Pinterestu nebo si přečtěte životní příběhy úspěšných lidí ve vašem oboru. Možná vás to taky nakopne něčeho dosáhnout.

Věci typu, ať si najdete své studijní místečko nebo ať jste organizovaný, záměrně nezmiňuji, protože dobře vím, že se k těmto věcem každý staví jinak. Někdo se rád učí u stolu, někdo v posteli, někdo poslouchá klasickou hudbu, jiný musí mít absolutní ticho. Určitě se nenechta zviklat mými radami, pokud vám vyhovuje něco úplně jiného. Hodně štěstí!


Panický záchvat nebo něco víc?

15. ledna 2017 v 0:19 | Haily |  Zamyšlení
Svoji první panickou ataku jsem měla těsně po Vánocích v roce 2012, několik dní před pohřbem babičky, hrozba pololetek ve škole někde vzadu v hlavě, po šetihodinonvé cestě autem do Maďarska, v noci, na cizím místě. To dává smysl proč, ne?

Ležela jsem v posteli v podkrovním pokoji, probudila jsem se do hluboké noci s pocitem, že nemůžu dýchat. Svírá se mi hrdlo, klepou se mi ruce, po zádech mi teče studený pot, střed těla mi přímo hoří, končetiny jsou jako z ledu, zalýkám se, dýchám rychle, krátce, špatně. Všechno je špatně. Ale co je vlastně špatně?

Nevím, co se děje.

Dusím se. Je mi strašná zima na nohy, asi je přestávám cítit. Brečím, ale tak strašně zvlášně, skoro beze zvlyků, slyším jen své lapání po dechu a tlukot svého srdce. Můj tep je příliš rychlý.

Mám infarkt?

Musím si změřit tep. Třesou se mi ruce. Kde mám mobil? Skoro nevidím na displej přes slzy, jas je příliš vysoko, dobře, menu, stopky, můžeme. Necítím svůj tep. Necítím svůj tep.

Umírám?

Nemůžu dýchat, není tu čestvý vzduch, není tu kyslík, je tu moc teplo, je tu vydýcháno. Otevírám okno, studený noční vzduch, ano, lepší. Jak nás učili dýchat na józe? Do břicha? Nosem nádech, pusou výdech. Nádech, výdech.

Budu zvracet.

Rychle, rychle, rychle. Do koupelny, na záchod, nespadni, nesmíš nikoho probudit, rychle! Zvracím. Brečím. Všechno je nechutné, jsem nechutná. Zem je tak tvrdá a studená. Splachuji, studená voda na obličej, vyplachuji si ústa. Nemám dost sil na umytí zubů, musím si sednou. Studené, tvrdé dlaždičky. Cítím se uzemněná. Tlak z mé hrudi mizí. Dýchá se mi lépe. Zima. Ticho. Až teď si uvědomuji, jak moc velký byl v mé hlavě šum. Jsem unavená, kéž bych tu mohla spát.

Ale co se stalo?

Tenkrát jsem si to uměla i vysvělit - reakce mého těla na příliš mnoho stresujících faktorů. Pojem panic attack jsem znala již několik měsíců před touto mojí epizodou. Moje tenkrát oblíbená YouTuberka o tom natočila video, ale... ale od ní to celé vyznělo nějak úplně jinak. Já přece netrpím úzkostí, nevadí mi hlasitá hudba, nemám strach z davů, nebojím se, že něco řeknu špatně nebo že mě někdo bude soudit. Nebo snad ano? Je to snad někde v mém podvědomí? Dodnes na tyhle otázky neumím odpovědět. Moje první ataka byla první i poslední takovou, kde jsem dokázala najít přímý spouštěč.

Nikdy jsem si nebyla úplně jistá, jestli vůbec těmito stavy opravdu trpím. Po mém prvním případu se přibližně půl roku vůbec nic nedělo a pak se náhle rozjel stav, kdy jsem téměř každý týden skončila v koupelně nad porcelánovou mušlí se slzami v očích. Má rodina si už nevěděla rady, přece nemůžu být v takové emocionální nepohodě, abych každý týden takhle trpěla. Postupem času jsem si však všimla, že ten hrozný tlak v hrudi startuje z jednoho místa. Poslední pravé žebro. Jako kdyby něco pod ním... žlučník.

Průběh mých žlučníkových záchvatů před jeho operací byl v podstatě totožný se stavem, který jsem si v hlavě zařadila jako panickou ataku. Jen s hroznou bolestí pod pravým žeberním obloukem jako bonus (a tím myslím bolest, ze které máte někdy už takové pěkné pseudohalucinace). V momentě, kdy mi doktorka zjistila zánět žlučníku, jako kdyby se celý svět vrátil do rovnováhy. Záchvaty jsem měla pořád, ale dostala jsem na ně velmi silné kapky proti bolesti (takové ty, po kterých prakticky usnete) a už jsem jen čekala na datum operace. Asi jako na Vánoce, nemohla jsem se dočkat. A hlavně - všechno dávalo konečně smysl.

Po vyřešení mého žlučníkového problému jsem neměla žádný typ záchvatu téměř po dobu jednoho roku. Začala jsem si být jistá, že příhoda před pohřbem babičky byla jen kvůli emocionálnímu vypětí a stresu, a za všechno ostatní mohl můj zlý žlučník. Protože žlučníkové záchvaty nevyvolává jen strava nebo fyzická námaha, ale i rozrušení a stres.

Problém vyřešen.

Jenže pak se to stalo zase, bez příčiny, jen tak jednou v létě. Nemohla jsem tomu uvěřit. I přesto, že jsem podobných stavů zažila už tisíce, měla jsem pocit, že tentorkát už opravdu umírám. Žlučník to už není, nemůže být, takže logicky mám infarkt a celý výše uvedený postup jedeme odznova.

A víte co, je to děsivé, ale je to jen děsivé, když se vám to děje. Možná chvilku poté. A můžete s tím bojovat, můžete se připravit, dokonce vaše vlastní tělo se vám snaží poradit, ačkoliv to vypadá, že je proti vám a chce vás zabít. Problémem však je, že všude čtete něco jiného, to mě osobně vždycky hrozně mátlo. Mátlo mě to, že moje Youtuberská modla popisovala své panic attacks trochu jinak, než jsem je zažívala. Mátlo mě, že triky, které doporučovala, na mě úplně nefungovali. A to není její vina, není to ničí vina, jelikož tyhle věci zažíváme prostě všichni jinak.

Co třeba pomáhá osobně mně? Můžete to celkem lehce vyčíst z mého vyprávění nahoře - čerstvý vzduch, zima, pevná a tvrdá podlaha pode mnou, samota, tma, hluboké nádechy a výdechy, studená voda. Někdy je to ale těžší a jsem smířená s tím, že se musím vybrečet, nebo hůř, vyzvracet. Někdy cítím, že na to prostě dojde a snažím se to brát s klidem. To, co má přijít, přijde. V ten moment už s tím vůbec nic neuděláte a jen byste se víc vystresovali.

Zbývá otázka, jak tomu všemu předejít. Upřímně nemám tušení, snažím se ale na sobě hodně pracovat. Snažím se nic tolik neprožívat (zejména negativní věci), snažím se brát věci s klidem, nerozčilovat se, snažím se dělat věci pro sebe a pro své mentální zdraví, snažím se žít co nejšťastněji a nejklidněji. Snažím se o sebe starat. Mám to obrovské štěstí, že těmito stavy trpím velmi zřídka a je to pořád méně a méně časté.

Nejhlavnější ale je, že když už to přijde, vím co bude fungovat. Nic mě neuklidňuje tolik, jako tato myšlenka.

To je tedy pro dnešek všechno, chtěla jsem napsat svůj pohled na tuto tématiku, protože je poslední dobou hodně diskutovaná a mé zkušenosti jsou trochu odlišné od všech těch genericky popisovaných, co často vídám na internetu. Také jsem chtěla upozornit, že se opravdu může jednat o něco jiného, tudíž jestli pociťujete v okolí žeber bolest při a hlavně po vaší panické atace, zejména bolest při doteku nebo malém vyvinutí tlaku rukou, běžte rozhodně na vyšetření a ultrazvuk, může to být žlučník, může to být slinivka, a rozhodně to není legrace.

room tour & rady a typy

12. ledna 2017 v 23:38 | Haily |  Nástěnka
Jsem ten typ člověka, který skoro padá do mdlob, když je někde hodně velký nepořádek. Dřív nebo později se pustím i do úklidu prostorů, které nejsou moje, přátelé a rodina by mohli vyprávět. A není to tak, že bych kohokoliv, kdo není tak úzkostlivě pořádný jako já soudila, vůbec ne. Jsou to drobnosti, například papíry rozházené po stole, když by mohly být hezky ve sloupečku, nebo neumyté nádobí či pastelky pohozené po stole, když je jejich hrníček 10 cm od nich. Jsou to ty věci, u kterých mě irituje, že prostě nejsou na svém místě.


goals for 2017

1. ledna 2017 v 1:03 | Haily |  Nástěnka
Vítejte do prvního dne roku 2017 a pojďme se hned podívat na mých 7 předsevzetí, které se mi po dlouhé době povedlo napsat v době, kdy si je lidé opravdu dávají. Minulý rok to vyšlo až v únoru a sama už nevím, co jsem si tenkrát slíbila, snad to tedy letos dopadne lépe!

Přečíst všechny rozečtené i nové knížky
Začnu hned tím, co mě minulý rok vážně mrzelo - skoro nečtu. Tedy jinou než školní literaturu. Přitom jsem si knížku i sama kupovala, další jsem dostala a jednu mi dokonce půjčila kamarádka, z čehož mě přepadl oborvský pocit nostalgie! Naposledy jsme si knížky s doporučením, že to ten druhý bezpodmínečně musí přečíst, půjčovali snad na střední škole. Letos na mě tedy bude čekat Silmarillion (J. R. R. Tolkien), Carry on (Rainbow Rowell), Dánská dívka (David Ebershoff), Fantastická zvířata (J. K. Rowling) a Noc před oslavou (Saša Stanišić). Je toho moc, že? Nejvíc se asi těším na poslední zmíněnou.

Zúčastnit se 1/2Maratonu nebo přinejmenším Color Runu
Znáte to, běháte, jednou za čas. jednou víc, jednou méně, lepšení sice cítite, ale nějak to není úplně ono. Letos se chci opravdu soustředit na pravidelný běh a chtěla bych zvládnout půlmaraton nebo jiný kratší závod nebo něco pro dobrou věc (Běh pro světlušku) . Na Color Run bych šla hrozně ráda už jen z celého principu těch barev, vypadá to jako super zábava.

Cestovat ještě víc
Dále bych to nebyla já bez nějakých cestovních cílů. Nejsem si jistá, jestli na mé snové destinace letos dojde (Bali, Japonsko), ale ráda bych jela do Skandinávie nebo někam k moři. Nepohrdnu ale ani výlety po republice, hlavně ať se něco děje.

Více vařit a dát šanci novým receptům
Neřekla bych, že vařím málo, ale každý den to taky není. A tím myslím opravdové vaření, ne rozmražení něčeho. Chci letos více vařit a vyzkoušet nové recepty. Na Vánoce jsem dostala novou kuchařku Niomi Smart, takže o inspiraci nebude nouze.

Vyzkoušet něco nového
Někdy mám pocit, že nežiju naplno a je ještě tolik věcí, co chci zkusit, co chci poznat. Ať už je to windsurfing, kick-box, nový jazyk nebo jen jet na roadtrip. Chci vyzkoušet nové koníčky a mít nové zážitky, třeba se i něčeho chytnu.

Více tvořit, být kreativní
Možná to tak vždycky nevypadá, ale tvoření je pro mě od dětství strašně důležité. Možná nekreslím jako profík a mé fotky jsou spíše na úrovni turistické, přesto bych se obojímu chtěla věnovat víc. Chci zkoušet vrůzné DIY projekty, vyrábět více šperků, kreslit víc komiksů a naučit se fotit hezké portréty. Naštěstí mám dost umělecky zaměřenou rodinu, takže o tyhle věci v létě nebude nouze (minulý rok jsme u Balatonu zorganizovali tvoření květinových čelenek a pak večerní photoshoot u vody).

Trávit více času studiem
Je smutné, že jsem si to plně uvědomila až ve třetím ročníku, ale nikoho na vysoké nezajímá, jestli vás to baví. Jestli vás to naplňuje, jestli o to kvantum věcí máte zájem. Ne, dostanete možnost naučit se všemu, co je pro váš obor potřeba a pak už je jen na vás a na vaší vůli, do čeho se doopravdy ponoříte. Můžete splnit nutné minimum nebo pro něco můžete opravdu najít vášeň (ale asi ne pro vše ze studijního plánu, neumím si to představit), nicméně nikdo vám nebude nic podsouvat. Aspoň tak je to na mojí škole a myslím si, že je to správně. Minulý rok mě několik předmětů opravdu bavilo a v knihovně jsem našla zase jiné, velmi zajímavé knihy. Chci studovat, chci vědět víc, chci být dobrá ve věcech, které mě baví.

Jinak vám přeji mnoho zdarů do nového roku a nebojte se podělit o svá předsevzetí do komentářů. :)