Červen 2016

na závěr zkoušek

15. června 2016 v 22:18 | Haily |  Deník
Dnešním dnem je zkouškové slavnostně za mnou a jako každý semestr si slibuji, že příště budu chodit na přednášky, číst literaturu a připravovat se poctivě během celého roku. A to ani nejde o výsledky, ale ušetřilo by mi to obrovské procentu stresu. A výčitek svědomí. A taky bych mohla Trůny sledovat na čas, ne až po určitých zkouškách. Ale co se dá dělat, pravděpodobně to opět nedodržím, protože trpím chronickou leností, kterou zatím nedokážu překonat ani pro uchování svého psychického zdraví. Ale budu se snažit, slibuji.

Problém je v tom, že se vždycky nechám ukolébat falešným (?) pocitem bezpečí, že jsem inteligentní člověk a něco přece vymyslím. Pak horko těžko hážu prosící kukuč při ústních zkouškách a nervózně listuji zakoníky před dnem D ve snaze zapamtovat si co nejvíce paragrafů. Scénář pak pokrařuje epizodou výčitek svědomí, následně pokládáním si otázky, proč to vlastně dělám? Proč všechno tak hrozně podceňuji? Proč se vždycky spoléhám na nějaké své základní rozumové dovednosti a trochu štěstí? (A že toho štěstí mám víc než trochu, některé známky si snad ani nezasloužím). Asi tušítě odpoveď - protože to vždycky vyjde.

Ale jednou to nevyjde, že? Tak to v životě bývá a já u toho nechci být, protože mám nějakou podivnou představu o tom, že se mé veškeré štěstí postupně kumuluje až jednou přijde obrovský pád. Takže se snažím přesdvědčit sama sebe o tom, že tomu pádu lze předejít (a že mu dokážu předejít).

Na druhou stranu si také říkám, že se vysokoškolské zkouškové přece nesmí tak prožívat a tahle poslední studijní léta by se měla pořádně užít. Jsem asi prostě balíček protichůdných principů.

Přisáhám, že o zkouškovém můj mozek jede na 120% (+insomnia hard), ale z toho se jen malé procento myšlenek opravdu týká studia. Ale dost už o tom, jsem ráda, že je to úspěšně za mnou a konečně se můžu zase věnovat normálním každodenním činnostem a svým zájmům (ale až po několika prospaných dnech).

o tom, co jím | bezmasá strava

1. června 2016 v 12:51 | Haily |  Zamyšlení
Dnes chci psát o něčem trochu jiném, snad se nebudete zlobit, a to o svém bezmasém jídelníčku. Záměrně nepoužívám slova jako vegetarián apod., protože se mi strašně příčí. Možná je to ta divná pachuť v ústech, kterou s sebou nese vzpomínka na pubertální léta, kdy chtěla být vegetariánem téměř každá slečna a celý blog.cz byl zahlcen fotkami z masného průmyslu a testování kosmetiky. Aspoň doufám, že nejsem jediná, kdo si tyhle věci ještě pamatuje.

Samozřejmě nic proti zmíněným blogům, já si nicméně stojím za tím, že člověk k určitým věcem, určitým změnám ve svém životě dospěje sám a nemá absolutně žádný smysl někoho k něčemu nutit. Jídelníček a životní styl je každého soukromá věc a já sama bych nemohla žít určitým stylem z donucení. Je však velký rozdíl mezi vnucováním a inspirovaním, stejně tak jako mezi vnucováním a sdílením zkušeností. Tudíž moc doufám, že tento článek nikdo nepojme jako nějaký cílený útok na vaše stravovací návyky.

Jak možná víte, patřím mezi tu skupinu lidí, která si moc nerozumí s mlékem a mléčnými výrobky. Ano, existují léky napomáhající lepšímu trávení laktózy, ale má to v dnešním světě smysl? Ve světě, kde se i regály našich obchodů začínají plnit mandlovými a rýžovými mléky, sójovými smetanami a jogurty z kokosového mléka? Tohle jsem chtěla jenom rychle zmínit, aby nedošlo k nedorozumění - nejsem vegan, mléčné výrobky jíst nemůžu, maso jsem se rozhodla nejíst.

K čemu vlastně jídelníček bez masa a mléka vede? Zejména k tomu, že objevíte několik set nových potravin, trávíte více času uvažováním o jídle, ze začátku také jeho vařením. Protože přiznejme si, kdo si z nás v nouzi neuvařil k večeři dva párky? Kdo si z lenosti neobjednal hamburger? Kdo kdy nezaháněl hlad tabulkou čokolády? A já nechci přímo říkat, že je to špatně a že vegetariáni/vegani nejedí junkfood a nezdravé věci (protože jedí), chci jenom poukázat na fakt, že s tímto stylem stravování je mnohonásobně těžší se dostat k ne uplně zdravým variantám. Pro představu, v McDonaldu si momentálně (myslím) můžu dát hranolky, salát s mozzarelou, ráno croissant nebo sýrový toast, a to pokud si vezmu léky nebo "ten sýr prostě risknu" (laktóza). Druhá věc pak je, že koupit si třeba veganskou čokoládu nebo jogurt vás vyjde mnohonásobně dráž.

Takže jak už asi tušíte, vede to celé k tomu, že jíte obrovské množství ovoce, zeleniny, rýže, luštěnin a ořechů. Což není úplně špatné, že? Abych byla naprosto upřímná, tak já samozřejmě jím i vejce, med a i mléčné výrobky, a to když se jim nemohu vyhnout (nebo je prostě chci, na tohle nemám silnou vůli). Vyřazení masa u mě vedlo k mnohonásobně zvětšenému příjmu zdravých potravin, což ano, můžete koneckonců udělat i bez vyřazení masa, nic vám v tom nebrání.

Proč jsem maso přestala jíst má mnohé aspekty, abych jich pár uvedla, tak je to vegetariánství v rodině a obliba vegetariánských receptů; masný průmysl vymikající se kontrole; etické hledisko a v poslední řadě: nikdy jsem nebyla obrovským fanouškem masa, vždy mi stačilo jednou či dvakrát týdně. Tudíž pokud masa jíte opravdu hodně a přemýšlíte o vegetariánství/veganství/atd., možná vám bude chvilku opravdu chybět, ale těžko říct...

Benefity budou pravděpodobně velmi podobné, jako když začnete jíst opravdu zdravě, tedy více energie, lepší trávení, kvalitnější vlasy&nehty, čistá pleť,... však to znáte. Neopovažuji se odhadnout, kolik na tyhle výsledky působilo samotné vyřazení masa a kolik zařazení více zeleniny a ovoce, ale já věřím tomu, že v mase, které se dnes běžne prodává, se objevují i takové toxické látky, které naše tělo absolutně nepotřebuje.

Vím, že jsem se o tomhle přechodu na blogu zmínila ke konci února, rozhodnutí však přišlo dnem 7. února 2016. Čtyři měsíce zatím ale nejsou tak moc, že? Jsem nyní hrozně spokojená a ačkoliv nepředpokládám, že bych se k masu někdy vrátila, pořád to nevylučuji.

Na závěr bych ještě jednou ráda připomněla, že tento styl stravování nikomu nenutím a každému doporučuji, aby jedl tak, jak sám uzná za vhodné, jak to jemu vyhovuje a jak se on cítí štastný. Já se cítím dobře bez masa, a to fyzicky i mentálně (a to ne, že bych celé noci probděla truchlením nad zvířaty, ale cítím se nyní lépe, protože to alespoň nepodporuji). Dále si určitě dejte pozor, abyste stále jedli vyváženě a co nejlépe si můžete dovolit. :) Stravování bude vždy součastí našich životů a nemá smysl ošizovat své vlastní tělo o jeho "pohonné látky".