Únor 2016

o sestrách

17. února 2016 v 0:20 | Haily |  Deník
Být starší sestrou je někdy velmi otravné, ale řeknu vám něco, když se vám poštěstí vybudovat si fajn vztah se svým sourozencem, tedy s někým, kdo je vám věkově blízko, prošel si stejnými výchovnými prostředky, zná vaši rodinu a rodinné tradice a možná i chodil na stejnou žákladní a střední školu, tak získáváte naprosto nenahraditelného společníka ve svém životě. Který vás zná jako své boty! A když toho zrovna nezneužívá, je to skvělé. Možná tohle však platí pouze u malého věkového rozdílu? Netuším, mluvím z vlastní zkušenosti.

Rozhodně svůj sesterský vztah nepovyšuji nad partnerský nebo kamarádský, je to jen opět jiný druh vztahu, který nefunguje (nebo by podle mě neměl) na principu podřazenosti/nadřazenosti. Samozřejmě je někdy opravdu těžké, protože nakonec je vždycky jeden starší a druhý mladší, a ten starší chce pomoct a předat nějaké dobré rady, ale ten mladší to bere jako poučování a přál by si, aby ten starší pochopil, že člověk si musí některé chyby a omyly zažít sám. Ano je to tak, týká se to nás - sourozenců - úplně všech.

Ne každý má úplně ideální vztah se svým sourozencem, i u nás by to mohlo být lepší, ale pomalu se tam jistě dopracujeme (snad). Se svojí mladší sestrou jsem měla většinu života takový neutrální vztah - nevyhledávaly jsme společnost té druhé, neměly jsme stejné zájmy ani kamarády a ačkoliv byly časy, kdy jsem si hodně nerozuměly, našly se i takové, kdy jsme si vydržely hrát s Barbie celý víkend. Náš vztah se pak radikálně zlepšil nástupem mé sestry na vysokou školu. Nechci psát, že nějak dospěla nebo že by předtím byla dítětem, ale myslím, že mě začala rozhodně více chápat a já k ní naopak našla úplně nový respekt pro její neuvěřitelnou píli a vytrvání (a vy možná víte, že já jsem taky člověk, co maká a rád plní na 120%, ale moje sestra je úplně jiný level).

Proč vlastně tenhle článek píšu? Chci to tu mít zaznamenané. To, že si teď rozumíme. Že si vaříme vzájemně čaje a pečeme topinky, že chodíme do thajských restaurací a pomlouváme naše příbuzné, že když jsme doma samy, zpíváme Disney soundtracky a muzikály pozdě do noci.

my favs | YouTubers

15. února 2016 v 18:36 | Haily |  Nástěnka
Jak možná víte, patřím mezi ty jedince, které svět YouTube naprosto okouzlil. Fascinuje mě možnost výdělku, baví mě to neuvěřitelně obrovské spektrum videí. Cestovatelské vlogy, tutoriály, DIY, recepty, humor, speedpainting, rady nebo jen pokec o zajímavém tématu. Pokud se v tomto virtuálním světě orientujete, určitě vám něco říkají jména jako Zoella či PewDiePie, což jsou samozřejmě také ti neznámější tvůrci. Já bych vám však dnes ráda představila několik svých TOP 5 ne-super-populárních YouTuberů. (Jinak ještě zajímavá vsuvka! Poprvé se na tomto blogu zmiňuji o kultuře YouTuberů v roce 2011, kdy mám úplně šílený crush na Charlieho McDonnella (charlieissocoollike).)

Becca Rose


Hlavní důvod, proč Beccu sleduji je její úžasný styl oblékání, který mi je celkem blízký (nebo je to spíše něco, na co aspiruji) a donekonečna mě inspiruje svou jednoduchostí a elegancí. Také jsem fanouškem jejího bytu, který je opět zařízen ve stylu, se kterým se ztotožňuji - světlé a vzdušné pokoje, pořádek a originální doplňky; a nakonec nesmím zapomenout ani na jejího úžasného mopsíka, který se velmi často náhodně objevuje v pozadí.

Mimi Ikonn


Mimi má podle mého jedny z těch nejkrásnějších cestovatelských videí, která mě už několikrát nadchla pro různá, zejména Evropská místa. Nejvíce mě však na jejím kanálu baví motivační videa, videa o time-managementu a o životním stylu.

Rachel Aust


Rachel Aust jsem objevila teprve před několika dny, kdy jsem vyhledávala různé informace o minimalismu, o kterém jsem četla na blogu Miki. Minimalismus jako životní styl mě sice zaujal (jelikož žiji celkem podobně, avšak je to spíš výsledek lehké uklízecí a organizací mánie...), ale u Rachel mě navzdory tomu nejvíce baví videa o vaření a fitness.

Evan Edinger


Jako dalšího tu mám amerického youtubera Evana, který si mě získal skvělým humorem a také svými zážitky ze života ve Velké Británii. Na svém dalším kanále má zase cestovatelská videa, která ve vás vyvolávají nutkání okamžitě někam jet - a to prosím ne díky krásně zeditovaným záběrům jako má Mimi Ikonn, ale spíše poutavým vyprávěním samotného Evana. Takhle mě úplně navnadil na Bali.

Noodlerella


A jako poslední tu máme Connie aka Noodlerellu, která je miláčkem všech fanousků anime, Disney/Pixar a počítačových her. Ať už hledáte tipy na nějaké nové anime nebo se jen chcete zasmát humoru plného referencí na současnou popkulturu, Connie je pro vás ta pravá.


Co vy? Propadli jste také světu YouTube a televizi jste už také několik let nezapli? Napište mi prosím do komentářů nějaké vaše tipy!

několik post-examinačních střípků

4. února 2016 v 12:58 | Haily |  Deník
Tak! A já mám po zkouškovém! (na tenhle okamžik čekám tak od půlky prosince)

Konečně přišel čas srovnat si trochu život. Znáte to, vytřídit papíry a již nepotřebné materiály k učení (to dělám moc ráda), sejít se s kamarády a zavítat opět trochu do víru toho společenského života, uklidit pokoj/dům a začít zase trochu plánovat. Co plánuji teď? Sama přesně nevím. Trochu koketuji s Erasmem, víc se mi ale líbí nápad letní školy v Německu, taky už mám naplánovaných pár letních výletů a vím, že hrozně předbíhám, ale pokud můj blog čtete dlouho, tak víte, že plánování a já jsme nerozlučná dvojka.

Samozřejmě jaro (a konec zimy) nezůstane opomenuto. Lyžování ani snowboarding mě už sice dávno neoslovuje, přesto ale zvažuji nějakou rychlou návštěvu českých hor. Beskydy, mé milované Beskydy!

Hlavně mám ale konečně čas číst, což mi přináší větší radost, než by asi mělo. Trpělivě na mě čekají 4 svazky a teď si představte ideální situaci na horách s hrnkem horkého čaje, knížka v ruce, venku sníh. Krása.

Já vím, tohle jsou naprosto zmatené myšlenkové pochody a střípky mého života a já nepochybuji o tom, že to novým čtenářům absolutně nic neříká, avšak můj blog už dávno není blogem v tom pravém (a novém) slova smyslu. V ničem příliš nevynikám, nerada lidem radím a nerada sdílím své vlastní fotky s širokou veřejností. Tohle není beauty ani fashion blog, DIY tu také nenajdete. Často přemýšlím, jestli bych to tu neměla prostě zrušit, protože mám-li být upřímná, tohle je můj deník, zápisník, snář. A ačkoliv bych nechtěla, aby můj blog byl čímkoliv jiným, začínám se někdy bát o své soukromí. Samozřejmě tu nic kompromitujícího nemám, ale adresu tohoto blogu taky jen tak někomu nedám. Vlastně nikomu. Můj blog znají jen ti, co už ho znali před lety nebo na něj náhodně narazili. Adresu jsem nevyslovila/nenapsala už několik let.

To mě celé trochu děsí - to, že tu nechci žádné nové lidi, že se cítím lépe, když to tu čte jen několik přátel a pár anonymních tváří. Má pak blog smysl?