Únor 2016

in 5 years

28. února 2016 v 12:13 | Haily |  Nástěnka
Krásnou neděli, moji milí! Jste už připraveni na pondělí? Na start nového týdne? Moc ne? Já také moc ne, ale to přece nevadí, máme ještě celý den.

Mám pondělky ráda, je to dobrý den. Mám ráda nové začatky a cítím se po víkendu odpočatá. Zato nemám až tak moc v lásce úterý a v pátek se donutit jít do školy je někdy nad moje síly. Ale zvládám to, často s pochmurnou náladou v prvních několika ranních hodinách, ale zvládám to. A vy to určitě zvládnete taky!

Nedávno jsem koukala na různá motivační videa na YouTube a slyšela jsem skvělou radu (nebo mě přišla skvělá). Já sice se svým životem žádné problémy nemám, jak jsem již několikrát psala, jsem celkově velmi spokojená, ALE vždycky lze něco zlepšit, vždycky se můžeme minimálně přiučit něčemu novému nebo si osvojit novou dovednost. Nemám vše a neumím vše, ale to co mám, mi zatím stačí a vím, že pracuji pro lepší. Ať už pro vzdělání nebo zdravější tělo a mysl.

Nicméně, rada na YouTube zněla, ať si neříkáme, co musíme všechno udělat, abychom vylepšili to, co je na nás momentálně špatně, protože to často vůbec nepomůže. Samozřejmě uvědomit si problém a stanovit si cíl je vždycky první krok, ale když se do něčeho vrhnete s tím, že se nemáte pro onu věc rádi, tak vám to možná moc nevydrží. Možná to za pár týdnů vzdáte s tím, že je to vlastně jedno. Samozřejmě to určitě není pravidlo pro všechny, někdo takto určitě dosáhne svých cílů, ale jestli vy ne, zkuste se během toho celého procesu změn naučit i mít rádi sami sebe. Místo 'musím, protože tohle je srašné' si zkuste říct 'chci, protože se budu cítit lépe' nebo 'za 5 let už nechci mít tyto problémy, chci se někam posunout'.

A možná žádné velké změny nechystáte, ale rádi byste si někdy připomněli své dlouhodobé cíle? Mám to stejně! Já vím, že do pěti let bych ráda žila zdravěji než dnes (mimochodem přemýšlím o vegetariánství), chci určitě dokončit školu, ráda bych ještě cestovala (Japonsko a Bali na mém pomyslném seznamu stále čekají!) a nakonec si chci splnit jedno své největší přání, a to pořídit si mopse. ♥ Za 5 let mi bude kolem 27, takže si myslím, že to jsou reálné cíle. Jaké máte cíle vy? :)


jít dál

19. února 2016 v 17:20 | Haily |  Deník
První týden nového semestru je pryč! Já vím, je to trapné používat školní události jako mezníky času, ale do té doby než dostuduji, bude škola asi vždycky hlavní náplní mého života (a mého blogu). Letos jsem se na učení pořádně namotivovala koupí dvou nových sad zvýrazňovačů (což nebude stačit) a krásného sešitu... a předčasným tiskem zkouškových otázek na letní zkoušky. Je brzy, ano, ale já mám z toho pocit, že mám školu pěkne pod kontrolou. Pokud studujete nějaký obor, kde jsou přednášky i semináře zejména o zapisování, zapisování a zapisovaní, a zkouškouvé otázky se vám několik let nemění, tak si je opravdu doporučuji včas vystisknout a náplň výuky třeba do nich poznamenat. Navíc tím, že takhle ty otázky už jednou vlastně přečtete, až dojde na učení, některé informace budete mít už v hlavě.

A kde se bere tohle moje obrovské nadšení pro studium? Však víte, já studuji ráda, ale uznávám, že posledních pár měsiců to byla pěkná otrava a nejednou jsem se přištihla, jak ležím v posteli na mém pomyslném okraji sil (protože té síly máte vždycky mnohem víc, jen je někde schovaná) a zažívám úplnou apatii vůči světu. Důvodem je, že jsem se opět nadchla pro nějaké to cestování a tentokrát to odnesl program Erasmus. Po přečtení všech podmínek, které si naše fakulta stanovila, jsem se rozhodla, že to příští rok zkusím. Zkusila bych to i letos, ale podmínky jsem si začala pročítat příliš pozdě (5 dní před deadlinem na podání přihlášky do výběrového řízení) a nejen, že mi chybělo doporučení od alespoň jednoho vyučujícího, ale také jsem nečetla moc právnické literatury v cizím jazyce. Samozřejmě netuším, jak moc jsou tyto podmínky hlídány, ale nechtěla jsem to uspěchat. Protože já nikam nespěchám.

Určitě přemýšlíte, kam chci jet. Možná to i tušíte, no jasně, Anglie. Mám trochu pocit, se tam už vracím tak často, že tam jednou zůstanu. Nechápejte to špatně, život tady miluji a žiju tady v ČR pěkne dlouho, ale někdy mám pocit, že bych měla jít dál. Vždycky jsem měla favority, kde bych chtěla žít (Drážďany, Mnichov, Brighton, Nottingham, Švýcarsko) a možná to nebyla úplná náhoda. Možná tak, jako přišli moji rodiče sem, bych já měla jít někam dál. Ale kdo ví, mám to tady ráda.


o sestrách

17. února 2016 v 0:20 | Haily |  Deník
Být starší sestrou je někdy velmi otravné, ale řeknu vám něco, když se vám poštěstí vybudovat si fajn vztah se svým sourozencem, tedy s někým, kdo je vám věkově blízko, prošel si stejnými výchovnými prostředky, zná vaši rodinu a rodinné tradice a možná i chodil na stejnou žákladní a střední školu, tak získáváte naprosto nenahraditelného společníka ve svém životě. Který vás zná jako své boty! A když toho zrovna nezneužívá, je to skvělé. Možná tohle však platí pouze u malého věkového rozdílu? Netuším, mluvím z vlastní zkušenosti.

Rozhodně svůj sesterský vztah nepovyšuji nad partnerský nebo kamarádský, je to jen opět jiný druh vztahu, který nefunguje (nebo by podle mě neměl) na principu podřazenosti/nadřazenosti. Samozřejmě je někdy opravdu těžké, protože nakonec je vždycky jeden starší a druhý mladší, a ten starší chce pomoct a předat nějaké dobré rady, ale ten mladší to bere jako poučování a přál by si, aby ten starší pochopil, že člověk si musí některé chyby a omyly zažít sám. Ano je to tak, týká se to nás - sourozenců - úplně všech.

Ne každý má úplně ideální vztah se svým sourozencem, i u nás by to mohlo být lepší, ale pomalu se tam jistě dopracujeme (snad). Se svojí mladší sestrou jsem měla většinu života takový neutrální vztah - nevyhledávaly jsme společnost té druhé, neměly jsme stejné zájmy ani kamarády a ačkoliv byly časy, kdy jsem si hodně nerozuměly, našly se i takové, kdy jsme si vydržely hrát s Barbie celý víkend. Náš vztah se pak radikálně zlepšil nástupem mé sestry na vysokou školu. Nechci psát, že nějak dospěla nebo že by předtím byla dítětem, ale myslím, že mě začala rozhodně více chápat a já k ní naopak našla úplně nový respekt pro její neuvěřitelnou píli a vytrvání (a vy možná víte, že já jsem taky člověk, co maká a rád plní na 120%, ale moje sestra je úplně jiný level).

Proč vlastně tenhle článek píšu? Chci to tu mít zaznamenané. To, že si teď rozumíme. Že si vaříme vzájemně čaje a pečeme topinky, že chodíme do thajských restaurací a pomlouváme naše příbuzné, že když jsme doma samy, zpíváme Disney soundtracky a muzikály pozdě do noci.

my favs | YouTubers

15. února 2016 v 18:36 | Haily |  Nástěnka
Jak možná víte, patřím mezi ty jedince, které svět YouTube naprosto okouzlil. Fascinuje mě možnost výdělku, baví mě to neuvěřitelně obrovské spektrum videí. Cestovatelské vlogy, tutoriály, DIY, recepty, humor, speedpainting, rady nebo jen pokec o zajímavém tématu. Pokud se v tomto virtuálním světě orientujete, určitě vám něco říkají jména jako Zoella či PewDiePie, což jsou samozřejmě také ti neznámější tvůrci. Já bych vám však dnes ráda představila několik svých TOP 5 ne-super-populárních YouTuberů. (Jinak ještě zajímavá vsuvka! Poprvé se na tomto blogu zmiňuji o kultuře YouTuberů v roce 2011, kdy mám úplně šílený crush na Charlieho McDonnella (charlieissocoollike).)

Becca Rose


Hlavní důvod, proč Beccu sleduji je její úžasný styl oblékání, který mi je celkem blízký (nebo je to spíše něco, na co aspiruji) a donekonečna mě inspiruje svou jednoduchostí a elegancí. Také jsem fanouškem jejího bytu, který je opět zařízen ve stylu, se kterým se ztotožňuji - světlé a vzdušné pokoje, pořádek a originální doplňky; a nakonec nesmím zapomenout ani na jejího úžasného mopsíka, který se velmi často náhodně objevuje v pozadí.

Mimi Ikonn


Mimi má podle mého jedny z těch nejkrásnějších cestovatelských videí, která mě už několikrát nadchla pro různá, zejména Evropská místa. Nejvíce mě však na jejím kanálu baví motivační videa, videa o time-managementu a o životním stylu.

Rachel Aust


Rachel Aust jsem objevila teprve před několika dny, kdy jsem vyhledávala různé informace o minimalismu, o kterém jsem četla na blogu Miki. Minimalismus jako životní styl mě sice zaujal (jelikož žiji celkem podobně, avšak je to spíš výsledek lehké uklízecí a organizací mánie...), ale u Rachel mě navzdory tomu nejvíce baví videa o vaření a fitness.

Evan Edinger


Jako dalšího tu mám amerického youtubera Evana, který si mě získal skvělým humorem a také svými zážitky ze života ve Velké Británii. Na svém dalším kanále má zase cestovatelská videa, která ve vás vyvolávají nutkání okamžitě někam jet - a to prosím ne díky krásně zeditovaným záběrům jako má Mimi Ikonn, ale spíše poutavým vyprávěním samotného Evana. Takhle mě úplně navnadil na Bali.

Noodlerella


A jako poslední tu máme Connie aka Noodlerellu, která je miláčkem všech fanousků anime, Disney/Pixar a počítačových her. Ať už hledáte tipy na nějaké nové anime nebo se jen chcete zasmát humoru plného referencí na současnou popkulturu, Connie je pro vás ta pravá.


Co vy? Propadli jste také světu YouTube a televizi jste už také několik let nezapli? Napište mi prosím do komentářů nějaké vaše tipy!

o jaru a škole

14. února 2016 v 14:48 | Haily |  Deník
Krásný den, drazí čtenáři! Také už doufáte, že nenasněží a pomalu ale jistě všechno začně kvést a budeme mít nádherné jaro? Já si to moc přeju, jelikož jedno z mých hobby je sázení kytek a bylinek (a vůbec celkově práce na zahradě). Už se nemůžu dočkat, až mi začnou kvést pivoňky a hortenzie. Nebo až začne kvést magnóliový keř nebo šeřík! Co teprve až se budu rozhodovat, jakou barvu petúnií či muškátů letos dáme do truhlíků.

Možná zním jako nějaká postarší dáma, jejíž jedinou radostí je její zahrada a tři kočky, a já to chápu. Několik let dozadu mi toho příroda moc neříkala, procházka tu a tam, v létě nezapomenout zalít trávník a to je vše. Nicméně, někdy během přechodu z gymnázia na vysokou školu jsem zjistila, že nejvíc relaxuji u manuálních prací a sportu/józe. A není nic lepšího, než přitom být venku na čerstvém vzduchu, ne?

Taky se těším na dobré světelné podmínky pro focení a krásné květiny. Na jaře můj instagram vždycky ožije!

V pondělí mi začíná nový semestr, první týden naštěstí jen přednášky, a pak se to celé rozjede až do května, kdy nám budou zase zněpříjemňovat život zkoušky. Ale já se těším, jsem celkem motivovaná a letní semestr je vždycky více zvladatelný, podle mě tedy. Samozřejmě je asi výhodou mít školu v samotném srdci Prahy a ještě k tomu na nábřeží.


několik post-examinačních střípků

4. února 2016 v 12:58 | Haily |  Deník
Tak! A já mám po zkouškovém! (na tenhle okamžik čekám tak od půlky prosince)

Konečně přišel čas srovnat si trochu život. Znáte to, vytřídit papíry a již nepotřebné materiály k učení (to dělám moc ráda), sejít se s kamarády a zavítat opět trochu do víru toho společenského života, uklidit pokoj/dům a začít zase trochu plánovat. Co plánuji teď? Sama přesně nevím. Trochu koketuji s Erasmem, víc se mi ale líbí nápad letní školy v Německu, taky už mám naplánovaných pár letních výletů a vím, že hrozně předbíhám, ale pokud můj blog čtete dlouho, tak víte, že plánování a já jsme nerozlučná dvojka.

Samozřejmě jaro (a konec zimy) nezůstane opomenuto. Lyžování ani snowboarding mě už sice dávno neoslovuje, přesto ale zvažuji nějakou rychlou návštěvu českých hor. Beskydy, mé milované Beskydy!

Hlavně mám ale konečně čas číst, což mi přináší větší radost, než by asi mělo. Trpělivě na mě čekají 4 svazky a teď si představte ideální situaci na horách s hrnkem horkého čaje, knížka v ruce, venku sníh. Krása.

Já vím, tohle jsou naprosto zmatené myšlenkové pochody a střípky mého života a já nepochybuji o tom, že to novým čtenářům absolutně nic neříká, avšak můj blog už dávno není blogem v tom pravém (a novém) slova smyslu. V ničem příliš nevynikám, nerada lidem radím a nerada sdílím své vlastní fotky s širokou veřejností. Tohle není beauty ani fashion blog, DIY tu také nenajdete. Často přemýšlím, jestli bych to tu neměla prostě zrušit, protože mám-li být upřímná, tohle je můj deník, zápisník, snář. A ačkoliv bych nechtěla, aby můj blog byl čímkoliv jiným, začínám se někdy bát o své soukromí. Samozřejmě tu nic kompromitujícího nemám, ale adresu tohoto blogu taky jen tak někomu nedám. Vlastně nikomu. Můj blog znají jen ti, co už ho znali před lety nebo na něj náhodně narazili. Adresu jsem nevyslovila/nenapsala už několik let.

To mě celé trochu děsí - to, že tu nechci žádné nové lidi, že se cítím lépe, když to tu čte jen několik přátel a pár anonymních tváří. Má pak blog smysl?