Září 2015

léto? jiný den

30. září 2015 v 20:02 | Haily
Září už pomalu končí, ale já ještě zažívám poslední záchvěje léta, protože jak víte, mám ještě do pátku prázdniny. A letní prázdniny = léto, bez debat. Samozřejmě si ale uvědomuju, že je září, skoro říjen, však jsem měla i narozeniny celkem nedávno... ale od té doby, co mi škola nezačíná prvního září, tak mi tenhle skvělý měsíc úplně uniká. Jako kdyby ten pravý podzim mohl začít až když budu každé ráno vystupovat z tramvaje vedle řeky a Prahou se bude rozpínat studená mlha. Nebo tak něco. Dnes nejsem v poetické náladě, vlastně už dlouho ne. Je to škoda, protože líčení mě vždycky bavilo psát.

Když už jsme se k tomu ale dostala, zůstaňme u toho. Škola. Nevím jak vy, ale z určitého úhlu je mi prostě všechno jedno, nectítím žádné emoce. Netěším se do školy, ale nevadí mi, že tam jdu. Celý život jsem si myslela, že člověk má ke všemu nějaké emoce, nějaký názor, něco... ale jak vidím, někdy opravdu ne. Nebo je to jen lenost, možná jsem líná o tom vůbec uvažovat? Líná řešit svoje pocity ohledně věcí, které mi nepřipadají tak důležité. Ale škola je důležitá, já to vím, a opravdu chci tento semestr zvládnout... a taky všechny ty další potom. Z nějakého masochistického popudu jsem si toho dokonce nabrala docela dost, 6 povinných a 4 volitelných předmětů (to asi není tolik, ale od té doby, co jsem na vysoké škole jsem docela zlenivěla...).

Někdy prostě přijdete domů po dlouhém dni a vyprchá z vás veškerá síla, pro nic se nedokážete nadchnout a ani pořádně nevíte, co chcete. Dnes je takový den, ale já vím, že někde v hloubi duše chci stejně excelovat ve škole a mít svůj život pevně v rukách, vychutnaný naplno. Dneska je jen jiný den.

chci se vdát | c'est la vie

23. září 2015 v 7:06 | Haily |  Deník
Lidé se mění. A nejvíc to můžeme sledovat sami na sobě, pokud samozřejmě nejsme slepí a odmítaví. Změny jsou přirozené a já neznám nikoho v mém věku, jehož charakter by se párkrát během posledních let nepřeformoval. Když vezmu sebe, tak těch změn je milion. Nejsou nijak obrovské, většinou vás moc věcí stejně nezmění kompletně, nejste jiným člověkem, jen jste zkušenější, moudřejší, víte, co chcete a víte, kým chcete být. (Nebo si to myslíte)

Samozřejmě o mé hlavní změně, o které se tu chci bavit je postoj k manželství, ale než se k tomu dostanu, zmíním pár dalších. Už jsem v jenom z předchozích článků zmiňovala svůj nový postoj k jídlu, stravování, a to je třeba jedna ze změn. Musím rychle zmínit, že dle mého, jsou všechny tyhle změny k lepšímu. Změnou ve stravování jsem začala respektovat své tělo, sebe. A vlastně všemi změnami se snažím respektovat sebe.
Změnila jsem se v postoji k lidem, snažím se nemít předsudky a snažím se o pozitivní přístup. Když ale mi někdo opravdu nesedí, cítím z něj negativitu, tak se od něj (ve svém vlastním zájmu) jednoduše distancuji. Na tom samozřejmě není nic převratného, ale já si ještě dobře pamatuji druhý stupeň základní školy, kdy mi bylo jedno jací lidé byli a jak se ke mě chovali, hlavně že jsem měla hodně kamarádů. Kdybych svoji novou životní filozofii měla shrnout do nějakého populárního motta, bylo by to něco na způsobt - Have courage&Be kind (z nové Popelky). Protože chci být k lidem laskavá, ale chci mít kuráž zůstat sama sebou; kuráž říct ne, když je to potřeba.

Jedna z dalších změn, kterou jsem prodělala byla otázka dětí. Myslím, že útržky mého celkem nedávného chápadní lidské reprodukce jsou zaznamenány i na blogu, takže pokud jste čtenáři už dlouho, jistě tušíte. Děti jsem absolutně nemohla vystát. Nechápala jsem matky, nechápala jsem děti, co víc, děti mě přímo děsily. Kdo by je chtěl mít? Proč by někdo doprovolně prožil porodní bolesti, jen aby pak několik let nespal a byl uzlíček nervů? A pak jsem se jednou přistihla, že už mi ani tolik nevadí brečící batolata v metru. Že s úsměvem na rtech poslouchám v autobuse prvňáčky, jak vyprávějí maminkám, co se dělo ve škole a co říkala paní učitelka. To už byl jen krok k tomu, abych si jednou během hraní Sims 2 pomyslela, že by mi nevadilo mít jednou vlastní děti, rodinu. V té době pro mě tak trochu horor, ale tyhle věci asi nemá cenu potlačovat. Prostě se měníme.

A když jsme u té rodiny, tak přicházíme právě k manželství. Jako teenagerovi mi přišly zajímavé ty páry, které spolu prostě jen žily. Přišlo mi to strašně svobodné a revoluční, úplný opak manželských párů, které mi přišly tak žalostně nudné. Svatba mi přišla jako zbytečný rituál a strašně jsem opovrhovala tou představou monotonního života, co přijde po ní. Nevím přesně, kdy jsem začala přemýšlet jinak, tipuji to někdy uprostřed gymplu. Určitě tomu pomohlo i pozvání na několik úžasných svateb.

Takže teď a tady jsem se dostala do fáze života, kdy mám založené svatební album na Pinterestu (a Tumblr s nápady do svého vysněného bytu), někdy mi to přijde patetické, jindy vtipné, ale nakonec, je to prostě život. C'est la vie.

všechny fotky jsou z Pinterestu :)

kam na kávu v Praze?

16. září 2015 v 6:12 | Haily |  Travel
mamacoffee | Vodičkova
Čím u mě mamacoffee boduje je zejména lokalita - samotné centrum města, kde vždy zoufale hledám klidné místo neokupované turisty (jako Starbucks na Můstu). Mamacoffee přesně takovým místem je (a stejně tak i Kafé Neustadt, které je přesně naproti). Je to prostorná kavárna, dvoupatrová, s úžasně roztomilými šálky, snídaněmi a polévkami. K dispozici je i WiFi připojení, takže není problém během snídaně udělat nějaké věci do školy/blogovat/pracovat.

EMA Espresso bar | Masarykovo nádraží
Pořadí kaváren v článku je sice náhodné, ale kdyby měly být seřazeny podle oblíbenosti, tak EMA je absolutní jednička. Proč? Protože pro mě má EMA prostě tu nejlahodější kávu - jemnou, sametovou, bohatou. Jestli jste milovníky tohoto typu kávy, určitě chápete o čem mluvím. Dále má EMA moc pěkný interiér (školní židličky!) a vždy čerstvé květiny na stole, ale nustno zmínit, že je to opravdu malý prostor a v tzv. rush hours si tam moc nesednete. Jinak za to stojí ochutnat i domácí limonády a zákusky. WiFI není k dispozici.

Café Neustadt | Novoměstská radnice
Jak už jsem zmiňovala u mamacoffee, i Café Neustadt je na naprosto ideálním místě, přesto není přeplněné turisty. Kavárna u Novoměstské radnice boduje taky klidnou zahrádkou a opravdu pěkným interiérem. Káva i limonády jsou skvělé.

Costa Coffee | Národní třída
Pokud jde o velké řetězce, obyčejné cappuccino z Costy je moje nejoblíbenější. Kdybych měla v Costě trávit nějaký čas, vyberu si rozhodně tu na Národní třídě v dolních prostorách obchodního domu My. Během semestru sem chodím asi nejčastěji, protože do školy je to jen pár zastávek tramvají. No ale proč zrovna Costa na Národní? Jsou to jen moje subjektivní pocity a preference - mám ráda My, chová k němu obrovskou nostalgii a ráda vzpomínám na dětství, kdy jsme tam s rodiči jezdili nakupovat. Dále ráda z oken sleduji ten ruch na ulici, jak lide nastupují a vystupují z tramvají, jak procházejí skupiny turistů,... a nakonec jsem si už zvykla na obsluhu a mám ji ráda.


Cukrárna Alchymista | Letná
Alchymista asi není místo, kam si zaskočíte během krátké návstěvy Prahy (i když by to za to rozhodně stálo). I od mého bydliště je docela daleko, ale když už se tam člověk rozhodne vypravit, čeká ho skvělý zážitek - pokud je samozřejmě dobré počasí a můžete si užít tu úžasnou zahradu s květinami, rybníčkem, kočkou, králíky, andulkami, snad i morčetem, ale teď si nejsem úplně jistá, zda tam vážně bylo... no asi chápete, je to tam krásné, hlavné během letního podvečeru. Co ochutnat v Alchymistovi? Kromě kávy malinovou limonádu a cheesecaky!

Styl a Interiér | Vodičkova
Jako poslední tu máme kavárnu, kde jsem teprve nedávno byla s Rowan. Kavárna má nenápadný vchod hned vedle Fotoškody ve Vodičkově a disponuje s venkovními i vnitřními prostory. Samozřejmě bylo plno, takže se nám nepovedlo sednout si venku, čehož opravdu lituju, ale i vnitřek kavárny stojí za to - jak už název napovídá, je plný bytových doplňků, které si můžete zakoupit. My jsme si kromě cappuccina daly palačinku s jahodami.


back to school | supplies

9. září 2015 v 6:09 | Haily |  Nástěnka
Školním článkům (a videím) vzdoruji jak jen můžu a docela dlouho se mi to dařilo, když zvážíme, že americké YouTuberky na nás s tímto typem příspěvků útočí již od začátku srpna. Nákup několika sešitů jsem vyřídila snad také ještě srpnu, šlo o slavné 3 kusy, ale nedávno jsem se s pomocí mladší sestry ocitla v obchodu Tiger a v Nanu-Nana. Ne, že by se jednalo o papírnictví, ale různé kancelářské a psací potřeby najdete i zde... jen tisíckrát roztomilejší. Odešla jsem s novým penálem, deskami, tužkami, a hlavně s balením bílé barvy, se kterou jsem se doma pustila do velkého DIY. Určitě si ze základní školy pamatujete povinný kufřík na výtvarku (tedy doufám, že to nebyl výmysl jen mých škol), tak přesně ten kufřík já stále mám a nedávno jsem z něj vyházela asi 15 let staré tempery a rozhodla se, že je to vlastně ideální úložný prostor. Jen trochu infantilní. Takže ve zkratce - kufřík byl přetřen na bílo a slouží jako úložiště kabelů a elektroniky.

Ale abych se vrátila k jádru článku. Ani po nakoupení dalších a dalších školních/kancelářských potřeb, které miluji, se mi strašně nechtělo mít ten super mainstreamový článek s návratem do školních lavic. ALE. Včera jsem musela jít do školy napsat jeden zápočet a pro doplnění motivace jsem si projížděla tzv. studyblr, tedy tumblr blogy zasvěcené studování. A to mě zlomilo. Takže vám musím taky ukázat, s čím jsem vyzbrozejná do nového semestru!

Už celé roky valčím s tím, že chci mít roztomilé věci, ale nechci vypadat infantilně. A chci mít minimalistické věci, ale nechci vypadat moc nudně. Najít balanc je docela těžké, ale nejvíc se mi osvědčilo vsadit prostě na jednoduchost - jednobarevné věci s minimem vzorů, ale zato klidně neonové. Samozřejmě čím jsem starší, tím méně věcí potřebuju, ale z celého článku bych ráda vyzdvihla jednu věc, můj svatý grál, a to malou praktickou sešívačku! Najdete ji v IKEA spolu s mini stojánkem na izolepu v balení.

Monochrome Pigna sešity - Luxor | Stabilo mikrofixy - Makro | Washi pásky - Nanu-Nana | Sešívačka - Ikea | Tužky - Tiger | Post It - Makro | Tácek - Ikea | Zápisník - dárek z USA | Budík - Ikea | Držák na papírky - Didl (přemalovaný na bílou) | Penál - Tiger | Post It sada - Primark | Zápisník Praha - dárek z Hotelu Julian

Jestli vás zajímá, jak zvládám stres během školního roku, napsala jsem o tom článek zde. :) Jinak jsem se nově rozhodla, že se pokusím zveřejnit článek každou středu (minimálně), a pokud budu mít čas na dva, tak i v neděli.

travel with me | Berlin

3. září 2015 v 14:41 | Haily |  Travel
Dnes tu máme další cestovní článek! Ale tentokrát netradičně začnu videem místo fotek, protože jsem na něj prostě pyšná. Docela mě tvorba videí chytla, nicméně nemám moc nápady na natáčení, protože si nejsem úplně jistá, jestli chci mít na YouTube svůj obličej - tudíž vlogy a povídací i beauty videa nejsou úplně vhodná. Na druhou stranu mi pak zbývají cestovní videa, ale ani já tolik necestuji, abych mohla každých 14 dní přidat nové. Nemáte nějaké nápady? :)


Doprava&Ubytování
Do Berlína jsem jela ještě v srpnu a k mému velkému překvapní bylo počasí prostě úžasné. Vím, že je tohle léto super teplé, ale nejela jsem do Berlína poprvé a jsem zvyklá tedy na úplně jiné klima. A jak se tam vlastně dostat? Tentokrát jsem jela autem (je dobré ovládat němčinu a poslouchat nepřetržitě zprávy, protože kolony jsou kolem Drážďan a těsně před Berlínem hrozné), ale před lety jsem jela autobusem a nebylo to vůbec hrozné. Zkušenost s vlakem nemám, nejdál jsem totiž jela do Drážďan, ale cesta to byla příjemná. Berlín není zas tak daleko, takže si myslím, že je to nakonec jedno, jak pojedete. :)

My jsem se ubytovali v hotelu Augusta na rohu Kurfürstendammu, což je hlavní nákupní ulice plná obchodů a restaurací, také jsou na ní dvě stanice metra (Kurfürstendamm a Uhlandstraße, je to ale ta samá linka). Snídaně nebyla zahrnuta v ceně hotelu (s čímž jsem se v Německu nesetkala poprvé), což ani nevadilo, protože z balkonu jsme měli výhled na Strabucks a asi 3 různé pekárny. V hotelu jsem nejedli ani jendou, ale opravdu si myslím, že to za to ani nestojí - to obrovské množství restaurací s pokrmy z různých koutů světa by byl hřích nevyzkoušet. Za nás doporučuji třeba salatérii Dean&David (právě na Kurfürstendammu).

Kam se podívat
Samozřejmě tohle najedete v každém průvodci a při první návštěvě Berlína se podle mě musíte podívat prostě všude. Pokud vás tlačí čas, nebo prostě nemáte zájem vyzkoušet všechno, doporučuji vám Potsdamer Platz s kousky Berlínské zdi + Denkmal für die ermordeten Juden Europas, což je židovský pamatáník + Braniborskou bránu + Budovu říšského sněmu, a to přesně v tomhle pořadí protože jsou hezky u sebe a projdete to pěšky. Určitě za to stojí i Pergamonmuseum s Ištařinou bránou, ale pozor, aby ho zrovna neopravovali. Už jen kousíček od Pergamonmusea je Berlínský dóm. A jako poslední doporučuji Televizní věž - na kterou si určitě kupte lístek předem přes internet (stejně tak do muzea) - pustí vás přednostně.