Březen 2014

cestování časem?

26. března 2014 v 11:50 | Haily |  Zamyšlení
Už je to pomalu šest let, co tento blog existuje a mě konečně zaujalo téma týdne natolik, abych se odhodlala napsat článek. Nechápejte mě špatně, nemám na mysli to, že by ta další témata byla špatná, pouze jsem k nim neměla nikdy co říct. Téma posledního březnového týdne je Cestování časem, navíc je to poslední týden se zimním časem, o důvod víc něco napsat.

Určitě již mnozí z nás byli tázáni, kam by se vydali, kdyby vlastnili stroj času, není to tak? Sama jsem odpovídala mnohými způsoby, ale mohu jednoznačně prohlásit, že jsem nikdy neodpověděla (a nikdy neodpovím) budoucností. Budoucnost je něco neznámého a nevyzpytatelného, něco, co je zábavné si plánovat, něco s nejasným koncem. Vážně se chceme připravit o ten průběh? O tu cestu? A bylo by vůbec možné budoucnost vidět? Myslím tím to, že budoucnost je relativní. Přítomnost vytváří budoucnost, a pokud se někdo v naší přítomnosti přece jenom rozhodne jinak, což se klidně může stát, budoucnost se změní. Budoucnost není pevně daná jako minulost, budoucnost nejsou dějiny.

Nechtěla bych vidět, co přijde, však není ani jisté, že to tak doopravdy bude. Zatímco výlet do budoucnosti považuji za něco naprosto zbytečného a možná i děsivého, minulost mi připadá opravdu jen a pouze jako výlet. Výlet s určitými pravidly.

Do karet mi hraje fakt, že jsem nedávno viděla film About Time (Lásky čas), který vypráví o cestování časem, přesněji řečeno o vracení se v čase. Hlavní hrdina se však může vracet jen v rámci svých vlastních prožitých zážitků. Jak říká jedna z postav "Nemohu se vrátit v čase a zabít například Hitlera, jelikož jsem ho nikdy nepotkal." Tohle je myslím rozhodně zajímavé. Avšak jak říká i poslání tohoto filmu, svůj život bychom měli žít tak, abychom se nemuseli vracet. Tak, abychom ocenili všechny drobnosti života a tak, abychom se smířili s tím, že ne všechny dny jsou krásné.

Tímto bychom tedy vyškrtla tuto možnost. Možnost vracet se jen ve svém životě. Výletem do minulosti tedy opravdu myslím jen výlet. Na chvíli se podíváte někam jinam, na cizí místo. Prozkoumáte možnosti, získáte nové vědomosti, zkušenosti. Jste jen bezvýznamným návštěvníkem, pozorovatelem. Pokud by cestování do minulosti šlo zařídit tak, aby se člověk nemohl stát velkým hybatelem dějin, myslím, že by to bylo správné. Jistě se událo mnoho věcí, které bychom nejraději změnili. Věci, které by společnost nejraději úplně vymazala. Ale myslíte si, že by to bylo správné?

Chybami se člověk učí a dopřát člověku ten luxus, aby si připadal neomylný, aby mohl každou svou chybu změnit, by vedlo ke katastrofě.

A kam bych se podívala já? Je toho tolik! Viktoriánská Anglie, Londýn v 60. letech 20. století, secesní Vídeň a kterákoliv země Západního bloku v 50. letech 20. století. Co vy? n_n

body do budoucna

24. března 2014 v 14:00 | Haily |  Nástěnka
Už je dávno rok 2014, pomalu to bude už čtvrtý měísc, avšak teprve dnes mě napadají jasné obrysy toho, co od tohoto roku doopravdy čekám. Nebo bych to neměla ohraničovat na tento rok? Avšak říct, že je to na celý život je přece jenom velký úvazek. Řekněme, že blízkou budoucnost bych takto ráda viděla. Myslím, že to nejsou předsevzetí. Jsou to jen body a plány, které bych jednou chtěla uskutečnit.

♥ Co bych letos (ale i kdykoliv jindy) opravdu ráda zkusila, jsou tradiční práce kolem domu, které z dnešních velkoměst úplně mizí. Myslím tím pěstování bylinek a koření. Myslím tím zavařování džemů a vaření kompotů. Domácí limonády! Nedělní obědy, velký jarní úklid, pečení, vaření! Chci dělat všechny tyto krásné aktivity, chci na ně mít čas a chci si je patřičně užít.

♥ V tomto bodě ještě rozvinu více pečení, které se stalo mým obrovským koníčkem. Mnohdy mě to baví víc než kreslení či blogování, což možná někteří z vás pociťují z mých aktivit na sociálních stránkách. Pečení je ale krásné a není nic lepšího, než když se o své sladké výtvory můžete s někým podělit. Doufám, že léto přinese mnoho takových příležitostí.

♥ Dále, když se na chvíli vratím do reality, by bylo opravdu žádoucí dostat se na vysokou školu. Možná bych ale měla napsat - vybrat si vysokou školu, jelikož mojí největší noční můrou je samotný výběr. Často si říkám, že až mi přijdou papíry o přijetí, pak si rychle vyberu a bude hotovo, ale bude to doopravdy tak snadné? Ale třeba mě vezmou jenom na jednu a bude rozhodnuto (což by bylo na jednu stranu polehčující, ale na druhou docela špatné, když už jsem se přihlásila i jinam..).

♥ Také chci trávit co nejvíce času s přáteli, s rodinou, a nejlepší by bylo stále něco podnikat. Výlety, procházky, oslavy, výprava na jahody, svatby (jaká škoda, že se letos nikdo nežení/nevdává). Ale i kdybychom měli každý den sedět doma na zahradě, zlobit se stejně nebudu.

a jak tak prší

18. března 2014 v 22:06 | Haily |  Deník
Do dnešní temné noci šumí déšť. Nepřipadá vám to symbolické? Déšť je vděčný symbol, který lze kdykoliv využít. Déšť jsou husté studené kapky, tak ostré jako nože. Déšť jsou zamračená mračna. Déšť je vlažná jarní sprcha. Déšť smývá, čistí. Déšť je smutný konec. Déšť je horký čaj a dobrá knížka. Déšť jsou kaluže. Déšť je letmé políbení.

Někdo vám v dešti nabídne deštník, jiný vám sevře ruku v dlani a projde s vámi všemi lijáky světa.

Cítíte také někdy tu existenční úzkost? Ty pochybnosti? Bude mé rozhodnutí správné? Co od života doopravdy očekávám? Vím to já? Ví to někdo jiný? Je důležitější bezpečí nebo štěstí? Jaká je cena spokojenosti? Jsou to hloupé otázky, ale mé dny se točí kolem nich.

Kdyby alespoň kvetly květiny...