Červenec 2013

křik racků

24. července 2013 v 15:08 | Haily |  Deník
Zatímco sedím v parku u malého jezera v centru Budapešti, kolem poletují holubi a kachny se hromadí ve stínu stromů, přemýšlím již o další cestě. Teplo, které tu panuje, by bylo téměř nesnesitelné, kdyby nefoukal vítr a nepřikrýval chodníky květy akátů. Už jen dva dny a znovu okusím jaké je to být oblacích. Není to sice tak dávno, co jsem naposledy seděla v letadle, vlastně je to něco málo přes rok, ale stejně se strašlivě těším.

Když zavřete oči a do tváře vám svítí slunce, co cítíte? Já si někdy představuji, že jsem někde úplně jinde, zejména se to stává při jízdě autem. Vynořují se mi totiž vzpomínky na Krétu, kdy si rodiče půjčili auto a náhodně jsem jezdili po celém ostrově. Stačilo se jen podívat z okna a člověk viděl to nekonečně modré moře. Najednou slyšíte křik racků a máte pocit, že vdechujete slaný vzduch.

Příští týden budu pravděpodobně dost zanedbávat svůj blog, ačkoliv počítám s tím, že přidaní několika fotek na twitter se asi nevzdám. Wait for me Italy!

mlha

21. července 2013 v 22:18 | Haily |  Deník
Jsou lidé, co se baví o smrti, jako kdyby se bavili o něčem tak banálním jako je počasí. Lidé, co jsou smíření a ti, co vám povědí, že i na vás to jendou čeká. Na každého. Dospíváme? Někdy mám pocit, že je určité období života, kdy začnete jasněji vidět. Vaši přátelé se vdávají a žení a jen o několik generací dál se navždy loučíte s vrásčitými tvářemi. Život je tak mihotavý. Také někdy cítíte tu hořkost? Někdy mám pocit, že bychom měli všichni něco dělat, protože naše životy nebudou o nic delší než jiných. Unáším se vizemi o hrdinských činech jako loďka, co klouže po chladných vlnách. A jindy.. jindy jen sedím a píšu, a cítím smíření. Jako když zavřete oči a máte snad pocit, že se noříte do světlé mlhy, která vás konejší, výdechem zvedáte víčka a cítíte klid. Možná mlha vše utlumí. Smíření.

Často bych toho chtěla tolik říct, avšak nenacházím slova. Dlouhé chvíle přemýšlím, co vlastně cítím a nakonec nezbývá nic než jít dál, ponořit se do víru dění, žít. A někdy přijde chvilka, kdy opět vyplaveme na povrch a za deštivého odpoledne budeme věštit naše osudy z páry stoupající z čajových šálků.

A to rozhodně není špatně, protože i beze slov někteří vědí, chápou a hlavně cítí.

Love and other disasters

14. července 2013 v 22:35 | Haily |  Nástěnka
Představuji Vám jeden z mých nejoblíbenějších filmů, na který jsem se zrovna dnes večer dívala tady na horách, kde trávím část prázdnin. Je to romantické komedie, trochu jiná než byste čekali, ale je úžasně vtipná, britská a fashionistická. Co víc si přát?

Také jsem zjistila, že můj prototyp oblíbené hrdinky je jako Jacks. Všechny jsou chytré, mají tmavé vlasy a trochu jiný pohled na svět. Jmenujme třeba Audrey Hepburn v každé její roli nebo Summer z 500 dní se Summer. Máte taky podobné oblíbené postavy, které se takto v něčem shodují? Není to zvláštní?


klasické ráno

10. července 2013 v 8:32 | Haily |  Deník
Začíná nový den. Na stole voní kytice temně růžových růží, džbán s vodou líně ozařuje slunce a zatímco si pletete rybí cop, přemýšíte o šálku horké kávy a topinkách. Má rána jsou možná téměř stejná, ale stále stejně pěkná. Hlavu máte čistou, světlo je mdlé, šaty jsou čerstvě vyžehlené a ulicemi se valí ranní chlad. Kdy jindy se uchylovat ke klasické hudbě? Kdy přemýšlet o baletu? Když ne jindy, tak právě teď.

Je čas na návstěvu Národního divadla.

rozpor

8. července 2013 v 21:35 | Haily |  Deník
Jak Vy nahlížíte na svůj blog? Ten můj je pro mne jak křehké srdce zabalené v saténové látce, ukryté ve zlaté krabičce. Někdy v listopadu jsem si založila blog na jiném serveru, činila jsem tak z několika důvodů - tento můj momentální blog má již skoro šest let a má zaběhnutý typ a formát článků. Samozřejmě není nikdy pozdě dělat změny, ale já je tady nechci, protože tento blog bude vždycky zpovědí a deníčkem a nikdy sem nebudu přidávat fotografie s velkým rozlišením ani diy návody. Protože tento blog takový není.

Není pravda, že bych se sem nepokusila nenápadně vnést několik recenzí, pár fotografií a nemálo nápadů. Avšak dnes už pro tyto účely mám blog jiný, v mé filozofii by mohl prezentovat asi duši. Ano, to je ono, duše. Cítíte ten rozdíl, že ano?

Možná časem příjdu na to, jak všechno spojit v jeden velký celek, časem tomu možná nebudu přikládat takovou důležitost, ale zatím mám radost i z toho, že se můžu vyřádit na úpravách nových stránek.