Květen 2013

život jako omalovánka

13. května 2013 v 22:29 | Haily |  Deník
Jsou dny jako ten dnešní, kdy se Vám život přehrává před očima a Vy jeho děj dramaticky komentujete jako v hollywoodském traileru nějakého pěkně šíleného trháku. Ba ne, ne jen ten dnešní den patří mezi tyto dny. Už v neděli cestou z Animefestu, kdy do oken žlutého autobusu svítilo sluníčko po deštivém víkendu, se mi mezi sledováním filmu Karlík a továrna na čokoládu a pokusy připojit se na wifi, přehrávaly v hlavě poslední roky mého života. A ačkoliv jsem mohla mít chvilkami předtím pořádně protivnou náladu, najednou jsem si uvědomila, že můj život je přesně takový, jaký by měl být. A to i přes všechny ty malé i velké problémy, které mě potkávají.

Nejsem vůbec stará ani vyspělá, ale svůj život dělím do několika důležitých etap, které mě ovlivnily. Například když mi bylo devět, z nějakého zvláštního popudu jsem se rozhodla, že devátý rok mého života byl nejlepší vůbec, a proto mé oblíbené číslo bude devět, a to se nikdy nesmí změnit. Jako kdybych si snad zakázala mít lepší roky (vůbec vás asi nepřekvapí, že si nepamatuji, čím mé devítileté já bylo tak potěšeno, že k tomuto rozhodnutí došlo).

Nicméně, život, se kterým jsem vlastně velmi spokojená (ikdyž to tak někdy nevypadá), začal někdy před příchodem do prvního ročníku na střední školu. Celá léta jsem na základní škole měla pocit, že nemůžu být sama sebou. Neměla jsem s nikým problém, měla jsem dobré známky, dobré vztahy s učiteli a plno kamarádů. Ale vždycky jsem se bála vyprávět o sobě, říct spolužákům své zájmy nebo nedej bože, vybočit z řady. A tak jsem jen někdy ukázala nějaký svůj nově nakreslený obrázek, o anime a fantasy si povídala výhradně jen s lidmi z internetu, a když mi rodiče koupili k narozeninám moji první lolita sukni, vzala jsem si ji pouze na dva srazy (mimochodem dnes už si ani nejsem jistá, zda se mi líbí, ale je to hezká vzpomínka).

Někdy nakonci deváté třídy jsme měli projektový den, kdy jsem se rozhodla udělat přednášku o japonské kultuře. Oblékla jsem si yukatu a vykládala. A víte co? Lidi to zajímalo a to bylo super. Tenkrát jsem se rozhodla, že na střední škole, a vlastně v celém mém životě, se už nikdy nesmí stát, že bych zapřela sama sebe. Že bych byla neupřímná k sobě nebo ke svému okolí. A tak se také stalo. Protože není ostuda milovat ani Annu Kareninu, ani Harryho Pottera. Protože ano, existují lidé, které zajímá, co říkáte a co si myslíte. Protože ať vás zajímá cokoliv, tvoří to vaši osobnost. Možná to zní pateticky, ale já se díky tomu všemu cítím dnes mnohem lépe a volněji.

Moje životní filozofie není ještě zdaleka dokonalá. Někdy mám stresující období, pocity úzkosti a záchvaty paniky, jsem téměř permanentně nemocná od října do května a vedu neustálý boj se svoji postavou a vlasy, ale přes to všechno, když se na chvilku zastavím a rozhlédnu se kolem sebe.. všechno je přesně tak, jak má být.

bouřky, káva a květiny

5. května 2013 v 10:39 | Haily |  Deník
Už bude možná pěkně? Dnes to tak vypadá. Včera se náramně rozpršelo a člověk měl pocit, že je někde mezi dubnem a letní přeháňkou. Kdy i sem zavítá teplo a kdy všechno ozáří sluneční paprsky? Pak všechno vypadá tak nějak lépe a přívětivěji. Ale nebudu si stěžovat, nakonec mám déšť přece jen ráda.

Určitě znáte ten pocit, kdy se vám konečně podaří prokousat se vším učením, kdy už vám zbývá opravdu málo, váš stůl se začíná vyprazdňovat, vaše vědomosti přestávají být chaotické a zoufalství pomalu opadá. Včera mě tento pocit tak uchvátil, že jsem musela přesvědčit sestru, ať se mnou navštíví nějakou kavárnu. Někdy je vážně dobré udělat si přestávku, projít se někam a dát si něco dobrého. Seděly jsme ve velkých křeslech kavárny, jedly muffiny a pily ledovou kávu, ačkoliv nás obě trochu bolelo v krku. Ale to nevadí.

Už je to jen pár dní do AnimeFestu! Nedávno konečně došla nová maid uniforma, což asi ti, co sledují můj twitter, už dávno vědí. Nejsem si úplně jistá, co všechno budu na AF dělat, tedy kromě služeb v MaidCafé (navštivte mě!), ale i tak se moc těším. Potkám tam někoho z vás? n_n

PS: Taky máte hroznou potřebu koupit si velmi staré kolo s košíčkem a nosit v něm květiny?