Únor 2013

dny a noci

25. února 2013 v 22:44 | Haily |  Deník
Za jeden den mám svátek. Předevčírem, tedy v neděli, jsem se rozhodla překonat těch několik desítek centimetrů sněhu a vypravit se nakupovat. Poslední dobou jsem si navykla psát lístečky se seznamem nákupu, děláte to taky? Nevím, zda je to tím, že jsem tak roztžitá, nebo jen tím, že mě baví psát seznamy. Pravděpodobně obojí. Nicméně jsem koupila plno věcí, mezi nimi svůj dárek, a zjistila jsem, ža oproti všem jiným ročním obdobím, v zimě naprosto nerada kupuji oblečení. Ale to asi dává smysl. Také již dlouho přemýšlím o nějaké nové knize, ale nemám chuť si kupovat něco, o čem nevím jistě, že si to budu moct přečíst klidně stokrát, což já u knih mileráda dělám. A tak se spolehám jen na knihovny, nejčastěji na tu školní.

Také jsem si zrušila latinu, což je věčná škoda, ale někdy musíte udělat i tyto nepříjemná rozhodnutí. Slibuji si, že až budu mít někdy opravdu hodně času, pokusím se ji učit dál. Za těch několik mnoho dní, co jsem pořádně nepsala na blog, se toho událo tolik a přesto teď nedokáži nic zaznamenat. A dnes je opět pondělí a já bych na blog vůbec neměla psát, protože bych se měla učit anatomii, tamtadadaa.

Všechno jen taje a kape. A my všichni doufáme, že jako mizí bělostný sníh, tiše a nenápadně, zmizí naše problémy. Není to tak? Včera jsem dlouho do noci přemýšlela o jednom příběhu, nakonec jsem při něm samozřejmě usnula, ale moc ráda bych ho jednou napsala. Avšak je možné, že se to nikdy nepovede, protože tento příběh je možná určen jen pro temné únorové noci.

čekání na jaro

24. února 2013 v 11:46 | Haily |  Deník
Uběhlo až příliš mnoho dnů od té doby, co jsem naposledy usedla ke klávesnici a napsala něco na svůj malý blog. Přestává mít návaznost, řád už ztratil dávno, a je mi to vlastně trochu líto, protože si připadám velice odzicena.. nějak od všeho. Špatně se to vysvětluje, ale věřím, že to někdo pochopí. Posledních několik měsíců se točí kolem školy, kolem reálných problémů, kolem sněhu a kolem nenaplnitelné touhy stále spát. Někdy si připadám jako kdyby mezi mnou a okolním světem byla průhledná zeď. Všechny svoje myšlenky vypíšu do dopisů kamarádkám a tím mám pocit, že vyčerpám veškeré své kreativní a sociální bytí. Na blog toho zbyde již pramálo. Avšak největším problémem je čas, jako vždy.

Možná je to tím, že je ještě stále zima a má duše se už nemůže dočkat jara. Moc se těším na malé barevné kvítky, na sukně a šaty, na jarní provoněný vzduch. Věřím, že příchodem jara se všechn zlepší, včetně mého blogu.

Mějte se krásně. ♥

PS: Stále hledám dopisní kamarády! Ikdyž už jendu skvělou přítelkyni mám. n_n

hory a klid

9. února 2013 v 16:59 | Haily |  Deník
Svoji nemocnou duši jsme odvezla do vysokých hor mezi hromady nadýchaného sněhu a hustou bílou mlhu. Je tu hezky, je tu ticho, je tu klid a člověk nějak nic nemusí, pokud nechce. Samozřejmě nepatřím mezi ty, kteří rádi tráví svůj čas sami, vlastně se vůbec nerada cítím sama nebo osamělá, ale teď je to úžasné.
Ne, že by tyto volné dny mohly být úplně klidné, musela jsem sebou vzít téměř vše od latiny, přes biologii až po literaturu, ale dnes mi to nevadí. Avšak co mi dělá radost je to, že tu mám anglický Kámen mudrců a někdy pozdě večer se hodlám vrátít do dětských let. Pamatuji si, kdy jsem poprvé četla knihu, také když prodávali na Andělu Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak a další Potterovské věci. První i druhý film v kině si pamatuji velmi dobře, dokonce při tom druhém jsem dostala zdarma časopis Witch. Byly to pěkné dny. n_n

Také jsem se rozhodla dát přednost Animefestu před Anglií, takže pilně vymýšlím různé outfity a věci do maida. A vlastně budu mít zanedlouho svátek a mohla bych si něčím udělat radost.