Duben 2012

teplá náruč

28. dubna 2012 v 22:50 | Haily |  Deník
Do města plného světel jsem dorazila opět za teplé noci. Obloha byl inkoustově černá a plná hvězd. Tady je vždycky plno hvězd. Snad ani ne noc, možná již téměř jitro, avšak ne, byly teprve dvě hodiny po půlnoci. Ulice byly stále plné lidí, jak už jsem tu často psala i dřív, ale stále mě to udivuje, pokaždé když přijedu, zas a znova.

Do peřin v pokoji na půdě jsem ulehla o dvě hodiny později ve starém pruhovaném tričku, které bylo velice módní někdy před dvaceti lety a jistě mému otci velice slušelo. Dlouho jsem zírala střešním oknem na oblohu a poslouchala tichý rachot města. Zejména zvuk přijíždějícího vlaku se stal mým nejoblíbenějším. A tehdy pod pohledy všech těch mrkajících hvězd, jsem si přišla hrozně opuštěná. Mé tělo bylo unavené, avšak mozek pracoval s větším nasazením, než při středeční písemce z fyziky. Jemná látka peřiny mi hladila holé nohy a žlutý polštář s kočkou jsem svírala v náruči.

Nevím, kdy se mi nakonec podařilo usnout, ale ráno jsem se probudila do prosluňeného dne. Ach, kdy naposledy jsem mohla chodit po zahradě jen v kraťasech a tílku (woho pro mé nové Beatles tílko)!? Třešňové květy již dávno opadaly a místo nich na stromě rašily malé zelené kuličky. Třesně dozrají tak do měsíce, poučil mě dědeček. Tráva byla tak zelená, že přímo zvala všechny kolem, ať se po ni bosky projdou.

Navštívila jsem svoji sestřenici a jejího přítele v centru města v jejich nově zařízeném bytě. Vlastně ten byt dobře znám ze svého dětsví, je to byt mého kmotra, malíře. V bytě je stále milion obrazů, které jsou ledabyle opřeny o stěnu, nebo visí na těch nejnečekanějších místech. Vysoké stropy zdobí starobylé lustry a dveře lakované skříně se skřípavě otevírají pokaždé, když kolem nich někdo přojde. Byt se nachází ve čtvrtém patře starého domu s nádherným vnitřním dvorem. Dům stojí v ulici s názvem Rózsa, tedy růže. Nachází se jen kousek od Náměstí Hrdinů. Je to ten nejdokonalejší byt, který znám.

Ale i přes všechny ty úžasné věci, co tu vždycky zažívám, my právě teď něco, někdo, hrozně chybí. Nevím, proč je moje nálada poslední dobou tak mrzutá.

lektvary a zaječí rodinka

23. dubna 2012 v 11:20 | Haily |  Deník
Dnešní den je velice speciální. Vlastně vůbec ne, protože v mém měřítku by každý den mohl být speciálním. Dnes je však obloha azurově modrá a plují po ní huňatí beránci, kteří vrhají roztomilé obrazce stínu na zelená pole. Ah! Na poli stojí zajíc. A další! A mládě! Avšak naše auto uhání po vozovce dál, až projede zatáčkou i kolem našeho domu kousek od pole a já vidím ve svém otevřeném okně pohupující se princeznovské závěsy. Starorůžovo-zlaté. Zaječí rodinka je pryč.

Máma mne brzo ráno vezla k lékaři a nyní se pustila do freshjuice velkovýroby. Ta vlastně trvá už od včerejšího dne, kdy se rozhodla udělat pomerančovo-grepový džus. Dnes tu mám na stole velkou sklenici jahodového s pomerančem a banánem, chutná výtečně. Teším se na léto, až budu sedět na zahradě s knížkou a budu pít různé mixy těchto džusů.

Také jsem propadla stránce Pottermore. Byla jsem velice zvědavá, kam mě Moudrý klobouk zařadí. Vlastně jsem tipovala Zmijozel a kdyby ten nevyšel, tak Nebelvír. Ale test jsem (na rozdíl od jiných) vyplnila zcela upřímně a dostala jsem se do Havraspáru. Nakonec mám ale pocit, že to i sedí, stejně jako sedí kolej u většiny mých přátel na Pottermore. Upozorňuji - pouze většiny. Nicméně hrozně mě baví vařit lektvary, ale nejradši bych byla, kdyby existovala hodina Bylinkářství (která by s druhým dílem mohla vlastně přijít!) a Dějiny čar a kouzel.

Pokud máte na Pottermore účet a chcete si mě přidat, tak napiště! n_n

China | Beijing- Shanghai

16. dubna 2012 v 19:16 | Haily |  Travel
Deštivá Praha mě přívětivě přivinula do své mokré náruče, hned jak jsem přistála na letišti Ruzyně. Vzduch byl chladný a čistý. Voněl deštěm, voněl Prahou. Voněl mokrým asfaltem i mokrým listím, které déšťové kapky tak pilně čistily na stromech. Noc byla chladná. Na vozovkách jezdilo jen několik málo aut, převážně žlutých taxíků, přesně takových, jako ve kterém jsem seděla i já.

Chybělo mi to. Chyběla mi Praha, vůně našeho domů, moje roztomilé polštáře a květinové peřiny. Chyběla mi měkká postel, moje knihy i rozrůstající se hromádka dopisů převázaná červenou stužkou na mém psacím stole. Chyběla mi moje teplá červená deka i mé okno do zahrady. Ale i přesto - miluju cestování.

Nechystám se psát žádný vyčerpávající report, chci však říct, že Čína byla nádherná a bude to jedna z mých úžasný vzpomínek, kterých už mám beztak spousty. Ale těch nikdy není málo, že?

Temple of Heaven, Beijing

V Číně jsem trávila dohromady 10 dní, z toho 4 v Pekingu a dalších 6 v Šanghaji. Do Pekingu jsme letěli s přestupem v Moskvě a jak bývají přestupy stresující, tak tento nebyl jiný a to jsem ještě ani netušila, jaká bude cesta zpět. Později nás pak čekal let další, a to mezi Pekingem a Šanghají, což nejrychlejší i nejsnadnější forma dorpavy mezi těmito metropolemi. Zpáteční cesta z Šanghaje byla opět přes Moskvu a ztracené kufry byly skoro to nejmenší, co se nám mohlo stát. Ale nechci tu kritizovat různá letiště, chápu, že je to nesmírně náročné starat se o několik tisíc lidí, co tam přes den projde.

Summer Palace, Beijing

z dneška.

1. dubna 2012 v 21:20 | Haily |  Deník
Ve čtvrtek za svítání odlétám do Pekingu. Těžko říct, co nyní cítím. Nedočkavost, radost, strach, kombinace tohoto. Taky vím, jak moc se mi bude stýstak. Po lidech, po svém princi, po normálním jídle, po své posteli, blogu a tumblru, škole.., také neustále myslím na to, kolik toho zameškám, hlavně s tím, že zítra do školy pravděpodobně taky nepůjdu, jelikož se moje tajemná nemoc zhoršuje. Každopádně mám ale nějakou podivnou radost ze života, ještě pořád. Jen mi ty články poslední dobrou nejdou. Stejně jako kreslení.

:)