Březen 2012

malinová sobota

24. března 2012 v 22:25 | Haily |  Deník
Zajisté by mne mělo znervózňovat probouzení se v záchvatu kašle. Není to zrovna idylické, když jste zvyklí o víkendu být probuzeni až paprsky slunce, co se derou přes vaše roztažené záclony, které někdo brzy ráno roztáhnul a vy jste to určitě nebyli. Mnohdy i zpěv ptáčků, vzdálené hovory sousedů, štěkot psa a motory projíždějících vozidel. Tyhle rána mám ráda.

Ty, jako bylo dnes, ne.

Nicméně jsem se po hodinovém sezení v peřinách s růžemi a čtení Anny Kareniny (dobře, tak Anny Kareninové), z které se stává nově má absolutně nejoblíbenější knížka (ach, tak moc mne to mrzí, Doriane! Já se k tobě vrátím.), rozhodla uvařit si čaj. A pak přišlo překvapení. Dům byl prázdný. Tichý. Prosvícený sluncem, jelikož všechny závěsy byly roztažené. Seskákala jsem dolů po schodech ještě ve svém spacím úboru (triko z koncertu Paula McCartneyho v Londýně), zapla rychlovarnou konvici a vytáhla krabičku s čaji. Který si dnes dám? Malinový.

Ale opravdu, kam se všichni poděli?

Po snězení jahod k snídani naleznete další členy rodiny, jak se sdružují na zahradě. Je hezky, opravdu moc hezky, ale pro vaše zdraví stále je ještě zima. Je to škoda, nicméně se odeberete zpět do své postele a čtete Annu dál. Když se o několik hodin později vaše matka rozthodne udělat něco proti vaši opuštěnosti (pan Herec je totiž in Karlsbad) a donutí vás jít s ní nakupovat, ani se nebráníte.

Vlastně to bylo docela dobré, jen mi opět stoupla teplota. Ale co, dostala jsem košili s králíčkama, kraťasy do pasu, muffin, kafe a malinové a cukrové pleťové masky. Nakupování s mámou je vlastně hrozně fajn, škoda jen té blbé nemonci.

Jaká byla vaše sobota? Vy, co jste byli na Jarním Heta sraze: dobré? n_n

Václav Neckář - Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě

23. března 2012 v 15:46 | Haily |  Poslouchané
Tahle písnička mi toho tolik připomíná a přitom to všechno je spíše neurčité, než něco konkrétního. Třeba mi připomíná Brno, když jsme s Temi, Ariskou a Káťou byly na Beatlemánii a bylo hrozné teplo a koupily jsme maliny. A souvislost? Žádná.

záznamy

20. března 2012 v 23:11 | Haily |  Deník
Víte co? Skoro bych řekla, že už nemám co psát. Ale, ale, to samozřejmě není pravda, na psaní by toho bylo spousta, avšak.. znáte ten pocit, kdy se toho děje opravdu hodně a něco je krásné, něco sice ne, ale vy stále nemůžete najít tu chuť k psaní? Chuť k podělení se s ostatními? Vyčerpanost a nemoc tomu taky docela nahrávají. Ba ne, nemoc ne. Když jsemn nemocná, vznikají (dle mého) mé nejlepší články.

Nicméně jsem se dnes přesto rozhodla, že si zaznamenám pár okamžiků z posledních dní. Abych snad nezapoměla.

Například včera jsme dobrali všechny tance z osnov a konečně si můžeme diktovat, co se dál chceme učit, či v čem se cheme více zdokonalit. Je to dobré. Je to víc než dobré, jelikož už s vámi nikdo nejedná jako s naprostým začátečníkem a lidé, které tancování nebavilo již stejně dávno odešli. Parket je o poznání prázdnější a atmosféra je (i přes všudepřítomné snažení) uvoleněná. Velká změna je také v tom, že teplejší večery a noci nás vítají s otevřenou náručí a vlídně nás hřejou po všech těch zimních dnech. Najednou i ta inkoustová tma je vlídnější pozdě večer.

Neměla bych také zapomínat na dny. Zrovna dnes jsem šla jednou uličkou, když mi po chvilce došlo, že mi něco nesedí na všech těch keřích, co míjím. Zlatý déšť. Opravdu, opravdu tam byl a jeho žluté kvítky zářivě mrkaly mezi hnědými větvemi na kolemjdoucí. Jaro je tady a už neodejde.

Stejně tak jeho příchod dokazuje i odpolední slunce, jehož zlatavé paprsky hladily hladinu řeky, kterou jsem sledovala z lavičky na nábřeží v objetí někojo, kdo je mi velmi cenný.

Ráno je však stejně chladné jako dřív a mé prsty stačily promrznout i během házení dopisu do schránky. Dopis s překvapením.

A zítra? Kdo ví? Ten ať poví.

A Dangerous Method - Reflection

17. března 2012 v 12:47 | Haily |  Poslouchané
Dnešní počasí mi velice připomnělo tento film a jeho nádherné prostřědí, kostými, všechno. Jinak také začínám být asi trochu více aktivnější na svém tumblru, no. Každopádně - dnešní den je krásný a už se nemůžu dočkat, až na velkém stromě, jehož větve se pohybují až podezřele blízko mého okna, začnou růst první zelenkavé lístky. A až na keřích kolem silnice porostou barevné květiny.


hvězdy

15. března 2012 v 21:41 | Haily |  Deník
Sledujete šedivou oblohu skrz velká okna Pedagogické fakulty UK, malý dvůr určený pro kuřáky a ač neradi, přiznáváte si, že jste naprosto ztracení. Okolo vás chodí lidé, staří i mladí, a ačkoliv si vás nikdo nevšímá, připadá vám, že hrajete roli vetřelce. Ne, není pravda, že si vás nikdo nevšímá. U okna stojí kluk, v ruce půl tuctu knih a úsměv na tváří. Čeká. Čeká asi na přednášku. Možná čeká na kamarády. Nebo také na to, až k němu přistoupíte a požádáte ho o pomoc.

Zda-li tenhle kluk jednou bude učit naše děti je skryto ve hvězdách.

Když jsem předevčírem seděla na lavičce před kavárnou a kolem chodilo spousta lidí, ucítila jsem charakteristický zápach vanilkových cigaret, které mi okamžitě připoměly časy, kdy nezáleželo na budoucnosti, na přítomnosti a ani na minulosti. Nevzpomínám si, kdo je vlastnil, zda-li je vůbec kdy někdo měl. Možná jen někdy dávno v minulosti, kdy jsem měla pocit naprosté volnosti, možná jen v té jedné setině vteřiny kolem mě prošel někdo, kdo měl zapálenou cigaretu s touto příchutí. Možná. Je to jako déjà vu. Mysl je vážně vtipná věc.

Stejně jako testy z latiny, kde Marcus vyměňuje jalbka za knihy a Sextus s Titem jdou šťastni do školi, v rukou tabulky a rydlo a služky a sluhové přinášejí kádě s vodou, aby se pán mohl umýt.

Nicméně tohle je souhrn mých posledních dní. A dnes? Dnes jsem pila ledové caramell frappuccino a vracela se zpátky do školy se slunečími paprsky v zádech. V tašce učebnice latiny, angličtiny, němčiny, Odmaturuj z chemie!, květinové sešity na literaturu, muchovský diář a Rushdie. Moje rameno někdy umírá.

miss herb ❀

10. března 2012 v 20:23 | Haily |  Deník
I've just planted some herbs. Sweet basil, thyme and coriander. I totally fell in love with planting, so I need to buy more seed! Maybe lemon balm and levander next time! I hope till Easter they will sprout. n_n

Pride and Prejudice - Meryton Townhall

5. března 2012 v 22:05 | Haily |  Poslouchané
Dnes jsem si při tanci vzpoměla na Pýchu a předsudek, na ples a na tuto skladbu. Taky jsem kromě nejnovějšího filmu s Keirou (kterou, ano, mám moc ráda!) vzpomínala na samotnou knihu, na audioknihu, kterou jsem poslouchala na jedné z cest do Maďarska a na starší, vícedílné zpracování. Máte rádi Pýchu a předsudek? Nebo jiné knidy od Jane Austen?
Jinak často slýchám, že jsem povahově jako Jane Bennett(ová), někdy se mi tenhle nápad líbí, ale dost často pochybuji o jeho reálnosti..

kávovar

5. března 2012 v 15:36 | Haily |  Deník
Je to milé, opravdu. Je to milé, když se ráno probudíte na nějakou náhodnou klavírní skladbu, co jste předchozí večer vybrali jako budík, ležíte chvilku v posteli a zíráte na starorůžovo-zlaté proužkaté záclony, za nimiž se již pomalu dere slunce na oblohu. Slyšíte ptáčky, jak zpívají ve větvích kaštanu před vaším oknem.

Libozvuk.

Ještě je stále trochu šero. Sejdete do kuchyně, zapnete kávovar a vylovíte z poličky první hrnek, co vám padne pod ruku. Dneska s ovečkou. Mohla bych sem napsat, že se mi naprosto náhodou povedlo vyndat Beatles hrnek nebo nějaký pěknější, ale já nepatřím mezi ty, co nepopisují skutečnost. Všechno, co jsem tady kdy zaznamenala je skutečnost, realita. Snad jen povídky ne, ačkoliv i tam se najde pár pravdivých.

Nicméně jsem nechala kávovar připravit mi do hrnku cappuccino, jen abych ho pak mohla přelít do termosky (která je již opravdu s obrázkem The Beatles, mimochodem). Dva třtinové cukry, osladíme si život. Prohlížím si svůj odraz ve vyleštěných dvířkách trouby.

Do školy jdu ve svém novém hnědém kábátu a cestou si kupuji Horalku. Kdy jsem naposledy jedla Horalky? Bylo to dávno, velmi dávno. Na Karlově náměstí krásně svítí slunce, lidé spěchají do jezuitského kostela sv. Ignáce, jiní do práce a najdou se i tací, kteří lehkým krokem, tak jako já, míří do některé ze škol v okolí. Když procházím kolem Kross Café, zapřemýšlím, kdy se tam konečně ráno stavím. Maso a uzeniny, obchod s obuví, hotely, kavárny, advokátní kancelář.

A pak taky moje škola.

Přemýšlela jsem, proč se vůbec nechávám znervózňovat malými děvčaty, jejichž inteligence nesáhá ani po úroveň inteligence čajové lžičky. Je to prostě směšné (ale ne směšnější než to, že si zmiňované dívky nedokáží ověřit cizí slovo ve slovníku, než ho napíší někam na sociální síť).

Pochválil mi mé Star Wars triko.

holub

3. března 2012 v 20:44 | Haily |  Deník
Takže s Temi sedíme v nejvyšším patře starého secesního domu a skládáme věnce z kytek, posloucháme Lanu Del Rey, prohlížíme si dopisy a v zádech cítíme paprsky slunce. Na střeše vrkají holubi a hluk města jako kdyby zmizel.

Jezdíme starým výtahem, procházíme kolem drahých obchodů v Pařížské, odesíláme dopisy a kupujeme známky na Hlavní poště, jíme francouzské bagety, pijeme latté a cappuccino v Bleatles kavárně, nakupujeme, necháme si udělat vlny do vlasů a pak se díváme ve vintage bytě na Kocoura v botách od bratří Grimmů.

Jedu domů metrem a vtipný pán sleduje moje puntíkaté punčochy a květiny připlé na tašku. Dojíždím domů za tmy, na pleť si nanesu výživnou masku a ležím na posteli ve světle dvou svíček. Sleduji strop a přemýšlím.

Chce se mi spát a mám se fajn.

dávný vánoční moment

1. března 2012 v 19:07 | Haily |  Deník
Vánoční moment. Vynořil se mi v hlavě před malou chviličkou a já jsem věděla, že si ho musím hned někam zapsat. Co kdyby se zase ponořil někam hluboko do mé hlavy a už bych ho nikdy neviděla? To nemohu dopustit.

Byl prosinec a já jsem zrovna hynula nevyslovitelnou láskou k Princi. Marnila dny sněním. Ale užívala jsem si adventní atmosféru a cítila se prostě skvěle. Rolničky a sníh. Sobové.

Jela jsem vlakem do Drážďan nakonci listopadu toho roku a tam setrvala až do prosince. Všude byly nazdobené trhy, sladkosti, bratwursty, Němci (překvapivé, že?), turisti,.. byl cítit Glühwein a my jsme přesto chodili stále do jedné a té samé kavárny s pocitem, že je naprosto jiná, než u nás doma, ikdyž to byla ta stejná značka. Obsluha si na nás po čase zvykla a s úsměvem už odříkala naši objednávku za nás. Venku sněžilo a byla zima, vevnitř hrály koledy a my jsme nořili svá ústa do svých zelených čajů a cranberry white mocchas s tou neodolatelnou vánočně chutnající posypkou.

Diskutovali jsme o škole, o životě, o budoucnosti. Také jsme psali německé ankety a eseje o Vánocích v Německu.

Prohlédli jsme si téměř všechny památky a dlouhé hodiny stály ve Zwingeru před obrazy a rozzuřeně se ohlíželi na rušící návštěvnníky. Zpívali jsme Stille Nacht v protestantském kostele Frauenkirche a chodili večer tichým, vyzdobeným městem kolem opery v rukou třímajíc jahody v bílé čokoládě. Hrály jsme po nocích karty a snídali muffiny.

Tou dobrou se moje němčina radikálně zlepšila. Ach, Vánoce. Ach, Drážďany..


Glenn Miller - In The Mood

1. března 2012 v 17:22 | Haily |  Poslouchané
Když jsem dnes ve svém oblíbeném vínovém Ramones tričku a černých kraťasech špendlila černý samet do pozadí svého obrazu, vyvolalo to ve mně vzpomínky na šití. Jak zvláštní, už je to skoro rok, co jsem naposledy něco ušila. Každopádně hrála hudba, jedna deska od Glenna Millera, otovřená okna, malířské stojany, plátna, barvy, šťestce, lepidlo, ředidlo a můj černý samet.

Se štetcem v ruce nanáší modrý akryl na připravený obraz a pobrukuje si. A chalpec sedící na stole, co se zrovna snaží rozstřihnout pet láhev, kýve nohou do rytmu. Ach ano, všichni tančí. Ve svém vlastním světě, na svém vlastním jevišti, pro své vlastní publikum.

Dohrála skladba. Aplaus.


Výtvarky jsou poslední dobou tak úžasné, bude mi to chybět. Minule hrál Tchaikovsky, předminule Vivaldi. Kdo bude příště? Možná Édith Piaf. Nebo taky Bach.