Seděla v měkkých peřinách, které svou čistě bílou barvou a nadýchaností přípomínaly spíše mraky na obloze. Mraky, které tak dlouho neviděla, ale byla si jistá, že ta dnešní šedá obloha už brzy zmizí a že s prvním zelenkavým lístečkem uvidí i tu zářive modrou oblohu s beránky. Už brzy, však už je polovina ledna a ačkoliv zima nebyla vůbec chladná ani plná sněhu, chybělo ji teplo. Chyběly ji ty dlouhé hodiny trávené procházkami. Samozřejmě se mohla procházet i teď, ale jí to nešlo, nechtěla. Raději seděla v teple, přemýšlela nebo se učila. Ale jelikož dnes dopsala i ten poslední proklatý test, kvůli kterému nemohla snad ani spát, rozhodla se, že si najde čas a přečte si jednu speciální knihu.
A tak četla knihu, kterou ji ráno přinesl. Upila z čaje (malinový a tři kostky cukru) a pousmála se nad založenou částí, o které se předchozí den zmiňovala v kavárně. Zapamatoval si to. Hřálo ji to.. hřálo ji to víc, než by kdy dokázal ten horký čaj.
Byla šťastná. Unavená, nemocná a vysílená, ale přesto asi šťastná.
Taky mám ráda malinový čaj ^^ Doufám, že se brzy uzdravíš ^^