Sedím tu ve starorůžovém saténovém županu s vlaštovakama. Jsou černé. Sedím tu pleťovou maskou na obličeji. Je olivová. Sedím tu a poslouchám Édith Piaf. Už poněkolikáté. Sedím tu a nevím, co bych přesně měla psát, protože mám v sobě tolik různých pocitů, mezi kterými si nemůžu snad ani vybrat. Sedím tu a nevím.
Nevím, proč se neučím na zítřejší den. Nevím, proč jsem si už opět naplánovala ranní návstěvu kavárny před školou, když jsem se rozhodla omezit kofein. Nevím, proč nečtu Annu Kareninu, když už jsem si ji půjčila a zanedlouho ji budu muset vrátit. Nevím, proč celý den nejím. Nevím, nevím, nevím..
Bouře v hlavě, už třetím dnem.
Bouře bouře, rozhodně příjemná bouře =)