Komentáře
[1]: Sonnet, je mi hrozně líto, že mi závidíš a doufám, že se štěstí usměje i na tebe, protože nikdo si nezaslouží být delší dobu nešťastný a sám. Opravdu, z celého svého srdce doufám, že ti bude líp a budeš šťastná jako já, ba i šťastnější!
Chystám se na to, jen asi počkám na nějaké lepší počasí. Nerada se fotím vevnitř, ale ta zima venku mě moc neláká. :D
[2]: Ona to není ani taková závist, jako spíš to, že si říkám, že bych se měla vzchopit a začít se sebou něco dělat pokud chci mít život tak krásný jako ty. Měla bych začít u sebe, zvýšit si sebevědomí, abych se následně mohla bavit s lidmi kolem. Možná, že bych konečně i dokázala někoho oslovit.
Po pravdě si připadám, jako kdyby se mi jedno přání plnilo a to díky mému dobrému kamarádovi. Tenhle kamarád se vsadil, že se mu podaří mi dohodit svýho kamaráda. Když jsem se cukala a říkala, že to není dobrý nápad, řekl mi, že ať to prostě nechám na něm...
... výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Pan D. mi sám napsal na Facebooku, začal se se mnou normálně bavit, přiznal se, že se se mnou bojí bavit před lidma, dokonce se přiznal, že mi stalkoval blog a že prej mám talent na psaní. Byl to vcelku šok, ale příjemný. Dnes jsem od něj dostala pozvání na hokej... bohužel jít nemůžu, protože je v pátek a to já jezdím z internátu domů. A 60 km se mi v deset večer jezdit nechce :)
S tou zimou se ti ani nedivím. Já bydlím přímo pod Klínovcem a jednou jsme tu měli -35°C. Nic příjemného ; A; Mě samotnou hrozně štve to, že si nemůžu vzít ani sukni, protože vím, že mi bude šílená zima.
[3]: Určitě by sis měla víc věřit! Nepodceňuj se, nemáš proč! :) A když ti i píše a očividně má zájem, tak už vůbec nemáš důvod se podceňovat a nevěřit si! n_n
Ráda bych ti řeka "Vem svůj osud do rukou!", ale obě víme, že to až tak nejde. Musíme být trpělivé a tolerantní (ale můžeme tomu trochu napomoct :D), a pak přijde odměna. n_n Tedy takhle to fungovalo u mě. n_n
Určitě tě pozve i jindy, musí! n_n A ta zima je vážně strašná, ať už je jaro. :D










Závidím ti Tvůj život Haily. Je to, jako kdyby si žila v pohádce. Krásné šaty, vysněný princ. Je to až k neuvěření, že má někdo v životě takové štěstí jako ty. Mě se na paty spíš lepí smůla než aby se na ně lepilo štěstí, i když už na něj čekám osmnáct let. Ještě nepřišlo... snad přijde brzy.
Určitě pak ukaž fotky šatů na blogu. Podle mě jsou nádherné a sluší ti. :)