na Blog.cz

Nová kavárna, to je vždycky vzrušující. V samotném centru Prahy. Vejdete do malé místnosti s pultem. Pokladna, dortíky, menu, však to znáte. Objednáte čaj (rybíz a vanilka) a kávu (cappuccino), samozřejmě nejste sami. A čaj není můj, víte, že ho jinde než doma moc nepiju..

Zaplatíte, dostanete číslo a vydáte se do další mísností. Je čistá a bílá. Její interiér tvoří skleněné stoly a vysoké kovové židle. Jednu stěnu je prosklená a skrz ní vidíte do átria s fontánkou. A vevnitř je taky jedna. Ten zvuk vody je krásný, nicméně jdete dál. Další místnost je plná kožených křesel a kulatých stolků. Ale ještě dál! Nakonec vybíráte poslední místnost, jejíž jednu stěnu tvoří knihovna. Sedáte si k ní do pohodlných křesel a rozhlížíte se kolem sebe. Kromě knihovny je tu krb, mapa ostrovů Fiji a spousty obrazů. A ne ledajakých - The Beatles, The Who, Vote Kennedy for president, Marilyn Monroe, Star Wars. A víte co hraje? Nejdřív Born to be wild a poté Help! od Beatles. Po chvilce vám přinesou objednávku.

Myslím, že jsem našla svoji další oblíbenou kavárnu a myslím, že se snad smířím s tím, že někdy ráno, až si půjdu pro kafe, neuslyším francouzské písničky, jako v mé dosud nejoblíběnšjí kavárně, ale The Beatles. Asi to nebude těžké.

A dnes také bylo vysvědčení a také ukrutná zima.

Taky vím, že na jaře tohle všechno bude ještě lepší. Až pokvetou květiny a stromy, až bude modrá obloha a teplý vítr. Až budou přeháňky a kroupy, ale přesto bude teplo. Až budou parky a zahrady plné lidí a psů a až kavárny otevřou i své terasy. Těším se a ačkoliv má tahle zima své kouzlo, nevěřím, že by se někdo alespoň trochu netěšil též.

30. ledna - dnes svítilo slunce. Svět mi zabarvilo do zlaté, prohřálo tělo i srdce. Teplo a světlo. Je divné si to teď uvědomit, ale tak moc mi to chybí, ačkoliv léto není zrovna mé oblíbené roční období. A dnes? Dnes je zase klidný den. Odpadly mi dvě hodiny, tak jsem navštívila bageterii a později i kavárnu, bylo to příjmené. Dívala jsem se na lidi, hlavně tedy turisty, jak spěchají v hloučcích po kostkách Václavského náměstí. Brčkem (to asi dělám jen já) jsem usrkovala grande White Chocolate Moccha (mé oblíbené) a nechala paprsky slunce skrz velké okno hřát mou bledou tvář. Potěšením zavírám oči.

Prolistovala jsem diář. Tenhle rok jsou celkem tři pátky třináctého. Jeden už byl a dva ještě budou. V dubnu a červenci. Co se asi bude dít? Věřím, že opět něco neočekávaného a doufejme, že i pěkného.

Nevěřím v neštěstí.

Mám ráda tyhle dny, kdy ačkoliv nejde vše podle plánu, stejně moji jedinou starostí je rozhodnout se, které šaty si objednat a zda jít či nejít na taneční. Dobře.. nejsou to jediné starosti, ale jsou to ty, které si dnes připouštím a dovolují si je mít. Den je pak lepší.

Přes týden nesnídám, nikdy. Jen párkrá jsem toto pravidlo porušila, což se opravdu nevyplatilo, jak jsem zjistila. Asi mám nějaký blok, nemohu nic sníst ani vypít před 8 hodinou ranní. Je to asi špatně, když snídaně má být vaše nejdůležitější jídlo. Ačkoliv tedy musím přiznat, že cestou do školy si tu kávu skoro vždycky koupím, takže vlastně snídám ve škole.

Každopádně o víkendech je to úplně jinak a já nacházím naprostou kreativitu a originalitu ve vymýšlení snídaní. Palačinky? Vajíčka? Müsli? Med? Borůvková marmeláda? Sýr? Jahody? Lívance? Toasty? Vajíčka na jakýkoliv způsob mám asi naprosto nejradši a hned po nich ovoce. Nejraději piju rybízový nebo pomerančový džus. Až po snídani si dělám čaj nebo kávu. Čaj nejčastěji malinový, jahodový nebo černý. A cappuccino, v zimě se skořicí na pěně. Poté usedám k počítači nebo ke knížce a mám fajn den. V létě a na jaře ráda snídám venku, brzy ráno, když je ještě trochu chladno.. a mám ráda když jsou na stole ranní noviny a květiny. Jak je to u Vás? n_n Opravdu mě to zajímá!

Koupím si jízdenku u milého pana řidiče, který mi unaveně pokývne hlavou a vrátí drobné. Sedám si do třetí řady napravo k okénku a naposledy Ti zamávám.. autobus se rozjíždí. Venku je již dávno tma a jedinými zdoji světla tu jsou rodinné domky a tu a tam nějaká ta pouliční lampa. Hezké. Pomalu se blížíme k Praze. Jak to poznám? Světlo. Miliony světýlek. Miluju tenhle pohled, vždycky mi připomene cestu z Maďarska do Prahy, tuhle scénku znám až moc dobře a vždycky znamená to stejně: Už budu doma, zachvilku.

A přemýšlím, jen tak o životě. Že nic není jen tak, nic není zadarmo. Ale neměla bych si stěžovat, že? Mám to, co jsem vždycky chtěla, takže ticho a tvářit se spokojeně. Nepochybně spokojená jsem, ale přesto.. může za to snad moje spokojenost, že se mi moji přátelé začali najednou vyhábat? Vadí jim, že jsem šťastná? Dokud jsem byla nešťastná, všem jsem byla dobrá.

Ale nebudu pesimista ani nevděčná, dneska ne. Na to dnešek až moc pěkný. Jaký byl váš den? A ještě sem dávám odkaz na svůj formspring.me. Pokud máte čas a náladu, ptejte se.

Další skvělá od Lany.. líbí?

Tenhle školní týden byl tak divní. Až mě skoro vydeprimovalo to, že nic neděláme. Klid před bouří, moc dobře to vím, ale stejně mě ten klid nějak netěšil. Ale to je jedno, příští pololetí musím vážně zabrat.. kéž by to šlo. But keep calm and carry on.

Symfonie č.9, e-moll, op. 95. Z Nového světa. Dvořák.

Stojíte na zastávce, je pozdní večer a neonové reklamy září do tmy. Hraje vám Dvořák, Novosvětská. A víte co? Ono se to k sobě nějakým zvlášním způsobem i hodí. Světla aut, tma, svítící reklamy, nápisy, déšť, dešníky, unavení lidé a špinavý sníh na silnici.

Nastoupíte do autobusu a naproti vám si sedá starý pán. Všimnete si, že se dívá někam za vás a tak hezky se usmívá. V očích mu září něha a radost. Zajímavý pán. Otočíte se a uvidíte sotva 10 letého chlapce spechajícího za svým (asi) dědečkem. Usmějete se jak nejlépe umíte a nabídnete chlapci své místo, avšak starý pán vás okamžitě zarazí, chlapce si bere na klín a nechává ho tiše vyprávět o dětských zážitcích. Naslouchá sice, avšak.. sleduje mě, moc dobře to vím. Neviděl snad ještě slušně vychované děvče? Zasněne se dívám z okna.

Beztak si myslíte, že jsem beznadějně zamilovaná. Ne, že by tomu tak nebylo, ale já si zrovna plánuji, jak o Vás dnes večer napíšu do článku, starý pane, nyní žádná láska! Však láska to možná ale je, víte proč? Protože ta láska zářící z vašich očí mě neskutečně zaujala, potěšila, fascinovala.. a možná jen - dostala.

Vystoupíte na své zastávce, mrknete skrz velkou železnou bránu na mihotající se červená světýlka na hřbitově, jdete pomalu domů, a když vám přes cestu přeběhne vyplašená černá kočka, napadne vás, zda-li budete muset čelit nějakému neštěstí. Však proč by? Spíš chudák nešťastná kočka, v téhle zimě běhat venku..

Jdete dál, čvacht, čvacht, čvacht a zdálky slyšíte vlak. Řeporyjský express.

Čvachty, čvachty, čvacht.

Tak zase prostor pro klasiku - dnes Strauss. Máte rádi klasickou hudbu? Máte oblíbené skladatele? Máte rádi balet? A společenské tance? n_n Balet, tanec i klasiku miluji. Oblíbených skladatelů mám nekonečné množství. Jednou možná udělám žebříček.

♥

Včera jsem šla deštivou Prahou, nešla jsem sama, ale na tom teď nezáleží. O tom jindy. Celé město se nořilo do tmy a ten okamžik, kdy už všechna světla svítila, ale stále ještě nebyla tma, byl okouzlující. Pražský hrad se sice majestátně tyčil nad městem, ale mě přesto spíše zaujaly staré domy v centru. Ty velká okna, vysoké stropy, popraskaná omítka, vevnitř tapety a křišťálový lustr. V jednom takovém bytě bydlela kamarádka s rodiči. Měli velký dřevěný stůl, čajové sety, porcelán a kožená křesla. Milovala jsem jejich byt, byl tak hrozně princeznovský. Ikdyž na můj vkus příliš temný a vyhlížející jako anglický pánský klub. Všechno to tmavé masivní dřevo, zelené tapety a tabákové obláčky dýmu kroutící se ke křišťálovému lustru zdobící strop.

Zastavila jsem se před výlohou, která byla plná starých plechových krabic od čokolády, kakaa, čaje a sušenek. Miluji tyhle krabičky. U sebe mám nyní jen jednu, z dánské pekárny a uschovávám v ní fotografie a pohledy. Je příjmené jednou začas nakouknout dovnitř a v hezké krabičce najít hezké vzpomínky. Usoudila jsem, že takových krabiček si musím pořídit rozhodně víc.

Také jsem si naplánovala, že po překvapení, kdy jsem našla modré květiny v prvním díle Harryho Pottera, musím sušit květiny častěji.

Asi mám zvláštní nápady. Taky se těším, až dostanu zase někdy růži. Mohla by být bílá nebo čajová, ty mám nejradši. Ikdyž rudá.. je prostě rudá.

Nemohu si stěžovat. Známky už mám téměř uzavřené, zítra sice píšu ještě test z Accessu, ale.. je mi to jedno. Také jsem byla i dnes nakupovat a pokud vás to vážně zajímá, tak mám další nové šaty a opět jsou krémové a jsou hrozně sladké. Přemýšlím, že se možná nechám zítra nafotit, dlouho jsem nic nefotila.. ikdyž nemám zítra moc času. Jinak jsem si ještě koupila bílá dřevěná ramínka, miluju nakupování bytových doplňků (a plánování vlastního bytu, jako zde).