Leden 2012

nová kavárna

31. ledna 2012 v 20:41 | Haily |  Deník
Nová kavárna, to je vždycky vzrušující. V samotném centru Prahy. Vejdete do malé místnosti s pultem. Pokladna, dortíky, menu, však to znáte. Objednáte čaj (rybíz a vanilka) a kávu (cappuccino), samozřejmě nejste sami. A čaj není můj, víte, že ho jinde než doma moc nepiju..

Zaplatíte, dostanete číslo a vydáte se do další mísností. Je čistá a bílá. Její interiér tvoří skleněné stoly a vysoké kovové židle. Jednu stěnu je prosklená a skrz ní vidíte do átria s fontánkou. A vevnitř je taky jedna. Ten zvuk vody je krásný, nicméně jdete dál. Další místnost je plná kožených křesel a kulatých stolků. Ale ještě dál! Nakonec vybíráte poslední místnost, jejíž jednu stěnu tvoří knihovna. Sedáte si k ní do pohodlných křesel a rozhlížíte se kolem sebe. Kromě knihovny je tu krb, mapa ostrovů Fiji a spousty obrazů. A ne ledajakých - The Beatles, The Who, Vote Kennedy for president, Marilyn Monroe, Star Wars. A víte co hraje? Nejdřív Born to be wild a poté Help! od Beatles. Po chvilce vám přinesou objednávku.

Myslím, že jsem našla svoji další oblíbenou kavárnu a myslím, že se snad smířím s tím, že někdy ráno, až si půjdu pro kafe, neuslyším francouzské písničky, jako v mé dosud nejoblíběnšjí kavárně, ale The Beatles. Asi to nebude těžké.

A dnes také bylo vysvědčení a také ukrutná zima.

Taky vím, že na jaře tohle všechno bude ještě lepší. Až pokvetou květiny a stromy, až bude modrá obloha a teplý vítr. Až budou přeháňky a kroupy, ale přesto bude teplo. Až budou parky a zahrady plné lidí a psů a až kavárny otevřou i své terasy. Těším se a ačkoliv má tahle zima své kouzlo, nevěřím, že by se někdo alespoň trochu netěšil též.

if you want breakfast in bed, sleep in the kitchen

29. ledna 2012 v 12:58 | Haily |  Deník
Přes týden nesnídám, nikdy. Jen párkrá jsem toto pravidlo porušila, což se opravdu nevyplatilo, jak jsem zjistila. Asi mám nějaký blok, nemohu nic sníst ani vypít před 8 hodinou ranní. Je to asi špatně, když snídaně má být vaše nejdůležitější jídlo. Ačkoliv tedy musím přiznat, že cestou do školy si tu kávu skoro vždycky koupím, takže vlastně snídám ve škole.

Každopádně o víkendech je to úplně jinak a já nacházím naprostou kreativitu a originalitu ve vymýšlení snídaní. Palačinky? Vajíčka? Müsli? Med? Borůvková marmeláda? Sýr? Jahody? Lívance? Toasty? Vajíčka na jakýkoliv způsob mám asi naprosto nejradši a hned po nich ovoce. Nejraději piju rybízový nebo pomerančový džus. Až po snídani si dělám čaj nebo kávu. Čaj nejčastěji malinový, jahodový nebo černý. A cappuccino, v zimě se skořicí na pěně. Poté usedám k počítači nebo ke knížce a mám fajn den. V létě a na jaře ráda snídám venku, brzy ráno, když je ještě trochu chladno.. a mám ráda když jsou na stole ranní noviny a květiny. Jak je to u Vás? n_n Opravdu mě to zajímá!

Snídáte? Co snídáte nejradši? A co k tomu pijete? Kávu, čaj, mléko, džus, jaký?


o starém pánovi

24. ledna 2012 v 18:48 | Haily |  Deník
Symfonie č.9, e-moll, op. 95. Z Nového světa. Dvořák.

Stojíte na zastávce, je pozdní večer a neonové reklamy září do tmy. Hraje vám Dvořák, Novosvětská. A víte co? Ono se to k sobě nějakým zvlášním způsobem i hodí. Světla aut, tma, svítící reklamy, nápisy, déšť, dešníky, unavení lidé a špinavý sníh na silnici.

Nastoupíte do autobusu a naproti vám si sedá starý pán. Všimnete si, že se dívá někam za vás a tak hezky se usmívá. V očích mu září něha a radost. Zajímavý pán. Otočíte se a uvidíte sotva 10 letého chlapce spechajícího za svým (asi) dědečkem. Usmějete se jak nejlépe umíte a nabídnete chlapci své místo, avšak starý pán vás okamžitě zarazí, chlapce si bere na klín a nechává ho tiše vyprávět o dětských zážitcích. Naslouchá sice, avšak.. sleduje mě, moc dobře to vím. Neviděl snad ještě slušně vychované děvče? Zasněne se dívám z okna.

Beztak si myslíte, že jsem beznadějně zamilovaná. Ne, že by tomu tak nebylo, ale já si zrovna plánuji, jak o Vás dnes večer napíšu do článku, starý pane, nyní žádná láska! Však láska to možná ale je, víte proč? Protože ta láska zářící z vašich očí mě neskutečně zaujala, potěšila, fascinovala.. a možná jen - dostala.

Vystoupíte na své zastávce, mrknete skrz velkou železnou bránu na mihotající se červená světýlka na hřbitově, jdete pomalu domů, a když vám přes cestu přeběhne vyplašená černá kočka, napadne vás, zda-li budete muset čelit nějakému neštěstí. Však proč by? Spíš chudák nešťastná kočka, v téhle zimě běhat venku..

Jdete dál, čvacht, čvacht, čvacht a zdálky slyšíte vlak. Řeporyjský express.

Čvachty, čvachty, čvacht.

Amelie - La Valse D'Amelie (Orchestre)

22. ledna 2012 v 19:23 | Haily |  Poslouchané
Nemohu si stěžovat. Známky už mám téměř uzavřené, zítra sice píšu ještě test z Accessu, ale.. je mi to jedno. Také jsem byla i dnes nakupovat a pokud vás to vážně zajímá, tak mám další nové šaty a opět jsou krémové a jsou hrozně sladké. Přemýšlím, že se možná nechám zítra nafotit, dlouho jsem nic nefotila.. ikdyž nemám zítra moc času. Jinak jsem si ještě koupila bílá dřevěná ramínka, miluju nakupování bytových doplňků (a plánování vlastního bytu, jako zde).

Jsem trochu mimo. Prší.

z deníku

18. ledna 2012 v 17:33 | Haily |  Deník
Seděla v měkkých peřinách, které svou čistě bílou barvou a nadýchaností přípomínaly spíše mraky na obloze. Mraky, které tak dlouho neviděla, ale byla si jistá, že ta dnešní šedá obloha už brzy zmizí a že s prvním zelenkavým lístečkem uvidí i tu zářive modrou oblohu s beránky. Už brzy, však už je polovina ledna a ačkoliv zima nebyla vůbec chladná ani plná sněhu, chybělo ji teplo. Chyběly ji ty dlouhé hodiny trávené procházkami. Samozřejmě se mohla procházet i teď, ale jí to nešlo, nechtěla. Raději seděla v teple, přemýšlela nebo se učila. Ale jelikož dnes dopsala i ten poslední proklatý test, kvůli kterému nemohla snad ani spát, rozhodla se, že si najde čas a přečte si jednu speciální knihu.

A tak četla knihu, kterou ji ráno přinesl. Upila z čaje (malinový a tři kostky cukru) a pousmála se nad založenou částí, o které se předchozí den zmiňovala v kavárně. Zapamatoval si to. Hřálo ji to.. hřálo ji to víc, než by kdy dokázal ten horký čaj.

Byla šťastná. Unavená, nemocná a vysílená, ale přesto asi šťastná.

sedím tu a nevím

15. ledna 2012 v 21:15 | Haily
Sedím tu ve starorůžovém saténovém županu s vlaštovakama. Jsou černé. Sedím tu pleťovou maskou na obličeji. Je olivová. Sedím tu a poslouchám Édith Piaf. Už poněkolikáté. Sedím tu a nevím, co bych přesně měla psát, protože mám v sobě tolik různých pocitů, mezi kterými si nemůžu snad ani vybrat. Sedím tu a nevím.

Nevím, proč se neučím na zítřejší den. Nevím, proč jsem si už opět naplánovala ranní návstěvu kavárny před školou, když jsem se rozhodla omezit kofein. Nevím, proč nečtu Annu Kareninu, když už jsem si ji půjčila a zanedlouho ji budu muset vrátit. Nevím, proč celý den nejím. Nevím, nevím, nevím..

Bouře v hlavě, už třetím dnem.

jen škola

11. ledna 2012 v 15:39 | Haily |  Deník
Po několika aktualizacích na blogu, zase nastalo období ticha, aneb ano - vůbec nemám čas a když si ten čas najdu, jsem tak unavená a mimo, že mě nenapadá nic zajímavého. Takže se vám chci omluvit za nečinnost, která ještě zdaleka není u konce.

Ráno jsem proseděla 3 hodiny v kavárně ve velkém tmavě zeleném křesle, pila horké White Chocolate Mocha a snažila se naučit na pololetní kompozici z dějepisu něco přes 1500 let událostí (vyjmenovat české krále po sobě ještě beru, ale římsko-německé císaře, haló? a kurfiřty?!). Každopádně po tomhle testu jsem byla tak mimo, že si už ani nepamatuji, co jsem psala do testu z matematiky, co následoval poté. Celkově bych si hrozně ráda stěžovala ještě dýl, ale zachvilku se budu muset jít učit. A učit. A dokonce i učit.

Samozřejmě bych mnohem radši kreslila, četla, nakupovala, dívala se na filmy a prováděla další takovéhle úžasné nedoceněné činnosti, ale n e m ů ž ů.

Ale já tu školu jednou pokořím.

je ne t'oublierai jamais.

2. ledna 2012 v 17:35 | Haily |  Příběhy
pro všechny, co mají rádi Paříž.

The Naked And Famous - Young Blood

2. ledna 2012 v 15:36 | Haily |  Poslouchané
Poslední den prázdnin. Venku to vypadá na polovinu listopadu, a přitom už je leden! Mokré silnice a našedlá obloha mi připomínají Anglii. Ta hodina cesty z městečka Luton do samotného centra Londýna. Kolikrát jsem takhle jela? Čtyřikrát. Je to pěkná cesta. Anglické domky na kraji města, pole, lesy a pak Londýn a hrozně moc deštníků a novin.

Mám na Anglii smíšené vzpomínk. Slunná riviéra, busy London a městečka v dešti.

A přesně teď vysvitlo slunce, stromy získaly zlatavý nádech a slabé paprsky mi skrz okno kreslí obrázky na bílé stěny. Chci se zahrabat do postele, pít malinový čaj nebo džus s příchutí černého rybízu. Radši ten rybíz. Možná bych se mohla dívat i na nějaký film, doporučíte mi něco?

Cokoliv, jen se neučit, dneska ne. Zítra budu litovat, ale to nevadí.


We lie beneath the stars at night
Our hands gripping each other tight
You keep my secrets hope to die
Promises, swear them to the sky

The bittersweet between my teeth
Trying to find the in-betweens
Fall back in love eventually
Yeah yeah yeah yeah

MGMT - Time To Pretend

1. ledna 2012 v 13:14 | Haily |  Poslouchané
Další písnička z mých oblíbených. A ach bože, je jich ještě tolik, o které bych se s Vámi chtěla podělit! Ačkoliv teda tuším, že si je stejně nepouštíte. A vážou se k ní vzpomínky, které Vám možná jednou povím, ikdyž nejsou ani trochu zajímavé. Jde jen o souvislosti, pocity a asociace. Tahle písnička nemá až tak úžasné lyrics, ale stejně je mám ráda. To jen abyste si nemysleli, že ty kousky textu sem dávám jen tak z legrace. Libí se mi.

Novoroční noc jsem si celkem užila, ikdyž jsem od ohňostroje v centru čekala víc a na nábřeží byla zima. Kamarád nám z recese koupil dětský šampaňský, asi netušil, že to bude to první, na co se vrhneme. A první den v roce? Celý ráno si pouštím písničky a mám se nějak.. dobře.

Napiště mi do komentářů, jak jste si užili Silvestra a co víc, napiště mi, jak si zatím užíváte první den v roce 2012! n_n


This is our decision, to live fast and die young.
We've got the vision, now let's have some fun.
Yeah, it's overwhelming, but what else can we do.
Get jobs in offices, and wake up for the morning commute.

Forget about our mothers and our friends
We're fated to pretend
To pretend
We're fated to pretend
To pretend