na Blog.cz

Písnička, kus textu a dva obrázky. Protože někdy slova nestačí.

Don't make me sad, don't make me cry
Sometimes love's not enough when the road gets tough
I don't know why
Keep making me laugh,
Let's go get high
Road's long, we carry on
Try to have fun in the meantime

Come and take a walk on the wild side
Let me kiss you hard in the pouring rain
You like your girls insane
Choose your last words
This is the last time
Cause you and I, we were born to die

Dnes jsem prožila zajímavý den. Vrátila jsem se z Maďarska, někdy brzy odpoledne, asi třikrát jsem se pokusila něco napsat a nakonec mě spolužačka vytáhla na večerní kávu (což nemá smysl, káva na večer? eh?). Samozřejmě bych to ani nebyla já, kdybych se rovnou nepodívala i do nějakých obchodů. Koupila jsem si vínové Ramones triko, jehož barvu jednak miluji a pak taky.. Ramones, baby. Dále jsem si vyzkoušela beatleboty (ty boty se tak určitě nejmenují, ale přesně takové boty nosívali Beatles, tak jim tak říkám. jinak to jsou normální kotníčkové boty, jak jsou teďka v módě..), které jsem sice nekoupila, ale uvažuji o nich. A to je pro dnešek vše, yay pro stoprocentně povrchní článek..

Tuhle písničku mám ráda a shodou okolností docela perfektně popisuje mé pocity.

Have I ever told you
How good it feels to hold you
It isn't easy to explain

Posledně jsem k notebooku usedala s naprostým chaosem v hlavě, avšak s nutkavou potřebou něco napsat. Dnes píšu možná spíše z nudy, než-li s nějakou hlubší myšlenkou.

Takže mě napadlo zeptat se stejně jako Temi, proč sem vlastně chodíte?

Těším se na vaše odpovědi. :)

Vlastně zimním intelektuální dnem lze nazvat spíše den včerejší, než-li dnešní, jelikož už je asi jedna v noci a kdo ví, kolik bude hodin, až tento článek dopíšu.

Můj den začal zcela normálně. Tedy normálně k poměrům, jak začínají mé dny v Maďarsku. Probudila jsem se pozdě dopoledne a ještě dobrou hodinu ležela pod nadýchanou peřinou, jakou mám jen u babičky. Užívala jsem si pocit, že toho nemusím moc dělat a koukala na bělostnou oblohu skrz střešní okno, oslepující záře. Jediné, co mě v ten den čekalo, byl oběd u druhé babičky, kam jsem se zanedlouho vydala..

Po předání všech dárků, jsem si ještě chvilku povídala s babičkou v její staromódní velké jídelně se žlutými pruhovanými tapetami a tmavým nabytkem plným porcelánu a křišťálových váz. Po očku jsem sledovala velký obraz, který znázorňoval Ježíše Krista. Možná osud, že jsem zrovna v tenhle den zapřemýšlela, k čemu vůbec takový obraz do jídelny. Kdybych jen veděla, na co se budu večer dívat..

Další má cesta vedla k tetičce Kateřině a strýci Bernátovi. Zajímá Vás vůbec jak se jmenují? Asi ne, že? Každopádně tam jsem poprvé ucítila to, na co jsem celou zimu čekala - vůni jehličí a prskavek. Bylo to nádherné, halvně nostalgické. Hlavně když jsem jen tak seděla v pološeré místnosti, kterou osvětlovaly jen barevná světýlka na stromečku a pár svíček rozmístěných po pokoji a poslouchala hovor o marketingu a korupci, napadlo mě.. napadlo mě, co budu dělat, až budu mít vážnou známost? Ale opravdu. Možná bych tohle vůbec neměla řešit, dokud nikoho takového nemám, ale stejně. Co s ním budu dělat? Vezmu ho sebo? Sem? Uteče dřív, než babička stačí přinést čaj.

Další návštěvu jsem pro dnešek raději zrušila a vrátila se do tepla k babičce domů. Je nutno říct, že ačkoliv sníh tady je taky jen místy, je tu rozhodně větší zima než v Praze.

Nemohla jsem se donutit k žádnému studiu, ale alespoň televize se postarala o mé částečné vzdělávání. Dívala jsem se na film o císařovně Sisi (Alžběta Amálie Evženie Bavorská, císařovna rakouská, královna uherská, česká a chorvatská), ve které jsem našla jeden ze svých mnoha vzorů. Dále následoval nádherný film o Lisztovi a v poslední řadě - film o životě Ježíše Krista. Dále na maďarském kanále dávali už jen záznamy z koncertů s klasickou hudbou a na to bych se dívala i do teď, kdyby to další členové rodiny nesabotovali. Rozhodně se však těším na Novoroční koncert, na Strausse, moc, moc, moc.

A tím asi můj den už i končí.. snad jen, Temi pro mě napsala nádhernou povídku, kterou si můžete přečíst zde. Moc Ti děkuji, Temi!

Nebudu mu říkat Franz Liszt, nebudu.

Pamatujete si na tento článek? Byl to wishlist. Teď jsem si ho před chvilkou při Vánočním úklidu na blogu četla a nestačím se divit. Protože prostě cože!? Jak už jsem psala Temi: Oxfordky mám, martensky mám, satchel mám, zamilovaná jsem (dokonce do kluka, co je Charliemu tak hrozně podobný, jen ještě lepší ♥) a gakuen i chibiromano cosplay jsem už dodělala. Ten wishlist je prostě splněný. Nikdy bych tomu nevěřila! A je to super, jen se dívat, jak se mi vše splnilo a uvědomit si to štěstí. Takže právě proto nyní nastal čas na další wishlist, abych si tento pocit jako dnes mohla vychutnat i jindy!

1. Bilé krajkové šaty. Jako tradičně opět začneme s něčím na sebe. Takové šaty si přeji už hrozně dlouho a právě nadešel čas, kdy už je opravdu chci mít. Hlavně když černé už mám a každý mi je jen chválí. Jinak na ty černé mám úžasné vzpomínky. Například přesně ty šaty jsem měla na sobě, když jsem poprvé tančila s panem XY, aw.

2. Vědomosti a dobré známky. Nedělám si srandu. Hrozně moc si přeji mít dobré známky a být prostě chytrá. Já vím, že moje škola není jednoduchá, ale stejně.. chtěla bych ji zvládat na výbornou, ne jen tak nějak dobře. Pochybuji, že se mi kdy podaří mít zase samé jedničky, to snad teď už ani nejde, ale chci podat co nejlepší výkon. Chci být chytrá a chci na to být hrdá. (a taky se chci dostat na vysokou školu, že)

3. Jet do Paříže. Mám to sice slíbené, ale nikdy nevíme, co přinese zítřek. Avšak moc bych si to přála a pokud vše vyjde, Velikonoce strávim právě v Paříži s rodinou. Chci si prohlédnout naprosto všechny památky, snídat v kavárnách, chodit do galerií, fotit a samozřejmě - nakupovat. Já vím, jak povrchní a marvnivé. No nic, jdeme dál.

4. Láska. Tohle nechám asi bez komentáře..

5. Skills. Vlastně tedy, chtěla bych mít čas více kreslit, hrát na kytaru a více číst. To čtení zatím splňuji nejvíc, jelikož čtu na maturitu. Ke kreslení se dostanu většinou o nudných hodinách a ta kytara.. té je taková škoda, nevím, kdy jsem naposledy hrála. Ale hodlám to změnit, už brzy!

To jsou mé letošní přání, opět jich je 5, tak snad se opět splní, bylo by to úžasné. Co vy, máte nějaká přání?

PS: Změnila jsem design. Velice minimalistický, že?

V posledních dnech dělam nějak stále to samé a vůbec mě to nerozčiluje, tedy zatím. Dělám téměř to, co jsem si vždycky dělat přála, už chybí jen tak málo, abych se cítila naprosto dokonale. Mám nakoupené všechny dárky a chybí už jen dobalit dva. Poslední dny trávím v knihovnách a kavárnách s přáteli. Učím se. A ačkoliv mám zase tři tuny učení na prázdniny, nevadí mi to. Nevadí mi celá škola. Nevadí mi nic. Protože jsem zamilovaná.

Doufám, že se máte všichni dobře, mí drazí čtenáři a že si trochu odpočinete o svátcích!

♥
Pro Jindřicha jsem měla vždycky slabost. :D