Prosinec 2011

2012, surprise me!

31. prosince 2011 v 21:21 | Haily |  Deník
2012, please be my super awesome year! And to you all - Happy New Year! ♥


I want to kiss you from 11:59 to 00:01, so I have a good ending of 2011 and o good start to 2012..

caramel macchiato

28. prosince 2011 v 22:02 | Haily |  Příběhy
I'd make you coffee on a rainy morning..☂

zimní den

27. prosince 2011 v 1:18 | Haily
Vlastně zimním intelektuální dnem lze nazvat spíše den včerejší, než-li dnešní, jelikož už je asi jedna v noci a kdo ví, kolik bude hodin, až tento článek dopíšu.

Můj den začal zcela normálně. Tedy normálně k poměrům, jak začínají mé dny v Maďarsku. Probudila jsem se pozdě dopoledne a ještě dobrou hodinu ležela pod nadýchanou peřinou, jakou mám jen u babičky. Užívala jsem si pocit, že toho nemusím moc dělat a koukala na bělostnou oblohu skrz střešní okno, oslepující záře. Jediné, co mě v ten den čekalo, byl oběd u druhé babičky, kam jsem se zanedlouho vydala..

Po předání všech dárků, jsem si ještě chvilku povídala s babičkou v její staromódní velké jídelně se žlutými pruhovanými tapetami a tmavým nabytkem plným porcelánu a křišťálových váz. Po očku jsem sledovala velký obraz, který znázorňoval Ježíše Krista. Možná osud, že jsem zrovna v tenhle den zapřemýšlela, k čemu vůbec takový obraz do jídelny. Kdybych jen veděla, na co se budu večer dívat..

Další má cesta vedla k tetičce Kateřině a strýci Bernátovi. Zajímá Vás vůbec jak se jmenují? Asi ne, že? Každopádně tam jsem poprvé ucítila to, na co jsem celou zimu čekala - vůni jehličí a prskavek. Bylo to nádherné, halvně nostalgické. Hlavně když jsem jen tak seděla v pološeré místnosti, kterou osvětlovaly jen barevná světýlka na stromečku a pár svíček rozmístěných po pokoji a poslouchala hovor o marketingu a korupci, napadlo mě.. napadlo mě, co budu dělat, až budu mít vážnou známost? Ale opravdu. Možná bych tohle vůbec neměla řešit, dokud nikoho takového nemám, ale stejně. Co s ním budu dělat? Vezmu ho sebo? Sem? Uteče dřív, než babička stačí přinést čaj.

Další návštěvu jsem pro dnešek raději zrušila a vrátila se do tepla k babičce domů. Je nutno říct, že ačkoliv sníh tady je taky jen místy, je tu rozhodně větší zima než v Praze.

Nemohla jsem se donutit k žádnému studiu, ale alespoň televize se postarala o mé částečné vzdělávání. Dívala jsem se na film o císařovně Sisi (Alžběta Amálie Evženie Bavorská, císařovna rakouská, královna uherská, česká a chorvatská), ve které jsem našla jeden ze svých mnoha vzorů. Dále následoval nádherný film o Lisztovi a v poslední řadě - film o životě Ježíše Krista. Dále na maďarském kanále dávali už jen záznamy z koncertů s klasickou hudbou a na to bych se dívala i do teď, kdyby to další členové rodiny nesabotovali. Rozhodně se však těším na Novoroční koncert, na Strausse, moc, moc, moc.

A tím asi můj den už i končí.. snad jen, Temi pro mě napsala nádhernou povídku, kterou si můžete přečíst zde. Moc Ti děkuji, Temi!

Marnivost II.

24. prosince 2011 v 23:57 | Haily |  Elle
Pamatujete si na tento článek? Byl to wishlist. Teď jsem si ho před chvilkou při Vánočním úklidu na blogu četla a nestačím se divit. Protože prostě cože!? Jak už jsem psala Temi: Oxfordky mám, martensky mám, satchel mám, zamilovaná jsem (dokonce do kluka, co je Charliemu tak hrozně podobný, jen ještě lepší ♥) a gakuen i chibiromano cosplay jsem už dodělala. Ten wishlist je prostě splněný. Nikdy bych tomu nevěřila! A je to super, jen se dívat, jak se mi vše splnilo a uvědomit si to štěstí. Takže právě proto nyní nastal čas na další wishlist, abych si tento pocit jako dnes mohla vychutnat i jindy!

1. Bilé krajkové šaty. Jako tradičně opět začneme s něčím na sebe. Takové šaty si přeji už hrozně dlouho a právě nadešel čas, kdy už je opravdu chci mít. Hlavně když černé už mám a každý mi je jen chválí. Jinak na ty černé mám úžasné vzpomínky. Například přesně ty šaty jsem měla na sobě, když jsem poprvé tančila s Princem, aw.

2. Vědomosti a dobré známky. Nedělám si srandu. Hrozně moc si přeji mít dobré známky a být prostě chytrá. Já vím, že moje škola není jednoduchá, ale stejně.. chtěla bych ji zvládat na výbornou, ne jen tak nějak dobře. Pochybuji, že se mi kdy podaří mít zase samé jedničky, to snad teď už ani nejde, ale chci podat co nejlepší výkon. Chci být chytrá a chci na to být hrdá. (a taky se chci dostat na vysokou školu, že)

3. Jet do Paříže. Mám to sice slíbené, ale nikdy nevíme, co přinese zítřek. Avšak moc bych si to přála a pokud vše vyjde, Velikonoce strávim právě v Paříži s rodinou. Chci si prohlédnout naprosto všechny památky, snídat v kavárnách, chodit do galerií, fotit a samozřejmě - nakupovat. Já vím, jak povrchní a marvnivé. No nic, jdeme dál.

4. Láska. Tohle nechám asi bez komentáře..

5. Skills. Vlastně tedy, chtěla bych mít čas více kreslit, hrát na kytaru a více číst. To čtení zatím splňuji nejvíc, jelikož čtu na maturitu. Ke kreslení se dostanu většinou o nudných hodinách a ta kytara.. té je taková škoda, nevím, kdy jsem naposledy hrála. Ale hodlám to změnit, už brzy!

To jsou mé letošní přání, opět jich je 5, tak snad se opět splní, bylo by to úžasné. Co vy, máte nějaká přání?

PS: Změnila jsem design. Velice minimalistický, že?

one day till christmas

23. prosince 2011 v 17:17 | Haily |  Deník
V posledních dnech dělam nějak stále to samé a vůbec mě to nerozčiluje, tedy zatím. Dělám téměř to, co jsem si vždycky dělat přála, už chybí jen tak málo, abych se cítila naprosto dokonale. Mám nakoupené všechny dárky a chybí už jen dobalit dva. Poslední dny trávím v knihovnách a kavárnách s přáteli. Učím se. A ačkoliv mám zase tři tuny učení na prázdniny, nevadí mi to. Nevadí mi celá škola. Nevadí mi nic. Protože jsem zamilovaná.

Doufám, že se máte všichni dobře, mí drazí čtenáři a že si trochu odpočinete o svátcích!

VESELÉ VÁNOCE! ♥


úvaha

11. prosince 2011 v 17:54 | Haily |  Deník
Co tak normálně dělají lidé třetí adventní neděli v šest večer?

Dřív jsem chodila do divadla, většinou na balet. Jindy jsem pekla cukroví nebo večeřela s rodinou. Jindy venku sněžilo a světýlka z oken se odrážela na třpytivé sněhové pokrývce. Na domech bývaly husté čepičky sněhu a z malých komínků se kouřilo. Z okna jsem se často dívala na nasvícený kostel ve vedlejší vesničce. Neříkám, že něco z toho dnes tak není, zatím jsem to nezjistila, protože venkovní svět mi zůstává i nadále ukryt za starorůžovými závěsy.

Dnes večer slavím narozeniny, ovšem ne vlastní. Esterce je už 6 let! Ten čas běží. Každopádně na stole mám rozložené učebnice a knihy a vím, že bych se měla učit, ale asi to nepůjde. Je mi to líto a myslím to upřímně, avšak dnes na vás opravdu nemám čas, drahá latino a matematiko. Mezi mnohými jinými myšlenkami se mi hlavou honí, co si zítra vezmu do tanečních, dlouho jsem tam nebyla, budu to umět? Bojím se. Poslouchám waltzové skladby, jak už to tak většinou navečer dělám. Někdy mě napadá, jak by vypadal můj život, kdybych nepřestala chodit do baletu. Nebo kdybych nepřestala ani s modernou a ani se scénickým tancem. Kde bych byla? Jak bych se chovala? Koho bych měla...? V posledních dnech si přijdu hrozně bez nadání.., všechno, co mi kdy šlo je už dávná minulost a nepřijdu si ničím zvláštní, jiná nebo speciální. Ale možná je to tak správně, možná bych si taková ani připadat neměla. Nebo ano?

Ale nemá cenu litovat toho, co se stalo. Nelituji toho, nelituji ničeho, možná toho nejsem ani schopná, protože jen nerada si připouštím své chyby a když už, tak se stejně uklidním tím, že takhle to mělo prostě být, jinak by se to nestalo.

Jenže co mě čeká? Co se mnou bude? Nemám žádné představy. Jen sny, které by sny zůstat měly.

Michael Giacchino - Colette shows him Le Ropes (Ratatouille)

8. prosince 2011 v 17:22 | Haily

Miluju, miluju, miluju.. n_n

Paul McCartney - On the Run, London, UK

7. prosince 2011 v 18:09 | Haily |  Travel
Well. WELL?!

Začneme tedy od začátku, asi? Pondělí, asi 7 hodin ráno, přistáváte na letišti London Luton. Z okénka se mi podařilo zahlédnout padající hvězdu. Padala snad pro mne? Každopádně mě samotnou tento jev tak udivil, že jsem si dokázala něco přát asi až 30 vteřin poté, své přání samozřejmě vyzrazovat nebudu, but wish me luck.

Ale k věci. Po vydatném množství horké kávy z Costa Café (což mimochodem velice nedoporučuji, protože ceny jsou zbytečně vysoké a chuťově se káva, například Starbucksu, nikdy nevyrovná..) jsme se s mamkou rozhodly projít si parky. Protože věřte nebo ne, v Londýně bylo počasí tvářící se jako jaro, nebo při nejmenším jako říjen. V Kensingtonském parku se mi podařilo najít něco docela pěkného a to byla lavička se zlatou tabulkou, která měla za úkol připomínat návštěvníkům parku, že právě zde, na této lavičce, sedával pán (jehož jméno momentálně nevím), co pečoval a krmil tamní ptáčky. Roztomilé, že?