Listopad 2011

zázvorová kola

16. listopadu 2011 v 17:47 | Haily
Normálně bych se vůbec nedivila tomu, že se ve středu večer učím. Ale když mám před sebou 4 dny volna? Eh? Jenže Akicon. Ano, klidně si to přiznám, nechci tam. Potřebuju čas, potřebuju ho tak zatraceně moc. Ale slíbila jsem to a samozřejmě, že tam půjdu, takže netřeba psát a přemlouvat mě. Jen... mám výčitky svědomí. Hrozný. Protože pak jedu do Drážďan na týden. Pak Anglie, koncert Paula, je to vlastně super, že? Ne, není. Přijdu o šest testů a jedno slíbené latinské představení. ŠEST TESTŮ. A o 7 dní probrané látky. Moc řeším školu? A? Tvoří asi 60% mého života. Sakra, přijdu si hrozně...

Takže sedím u stolu v šatech, které už byly zase pochváleny a hypnotizuju zázvorovou korejskou kolu. Taky mám kolem sebe nespočítatelné množství papírů a knih. Na vrchu Zločin a trest a Odmaturuj z chemie. A co dělám? Nic, píšu na blog.. protože.. kdoví proč.

Tohle zní až moc zoufale. A venku už je jen mlha. Mlha a odhodlání.

Moovin 'n' Groovin

14. listopadu 2011 v 6:49 | Haily

Já se vlastně vůbec nedivím, že ve filmech se postavy vždycky oblékají a líčí při hudbě, je to geniální relax. Hlavně v šest ráno. Úplně mi to zlepšilo náladu.. jak často jdete do školy s úsměvem?

holé stromy

13. listopadu 2011 v 10:55 | Haily |  Deník
Téměř všechny listy již opadaly z velkého stromu, který mám před oknem. Jeho holé větve mě možná budou zase jednou děsit, až bude bouřka, blesky se budou honit oblohou a jejich oslepující záře mi bude kreslit stíny větví na stěnu. Venku bude hustě pršet a celý svět potemní, budu se krčit někde v peřinách a doufat, že to přejde. Však dobře vím, že to přejde, stejně tak, jako když noc přechází v den.

Je podzim jak má být, vlastně už pomalu zima. Z komínů se už kouří a vzduch už voní zimou. Jak vlastně voní zima? Studeně, taky jako uhlí, někdy jako svařák a mnohdy jako cukroví. Přeji si, aby začalo sněžit. První den, co sněží je vždycky ten nejšťastnější. Jen ten fakt, že sněží! dokáže vyvolat v některých lidech naprosto nepodloženou radsot. Chci si koupit červený nebo námořnicky modrý kabat, chlupaté bílé palčáky a ve svých vysokých šněrovacích botách chodit na dlouhé procházky zasněženou Prahou. A ten vánoční svetr stále chci. Těším se také na zimní středy. Mám ráda středy, ob týden se mi střídají praktika v laboratoři s volnými rány. Já vím, je to divné, ale nedokážu si vybrat, co mám radši. Laborky jsou hrozně fajn, nacházím v tom docela zábavnou, ale i uklidňující činnost. Pak zase rána, kdy stejnak přijdu ve stejný čas jako vždycky a s kamarádkama trávím dvě hodiny nad dějepisem a hrnkem horké kávy v kavárně. Mám ráda dějepisná rána, a budou o tolik lepší, až se podíváme z velkého okna a tam se k zemi budou snášet nadýchané vločky sněhu.

Taky sním o konkrétním bishíkovi, s kterým by bylo tak krasné absolvovat všechny ty zimní radosti. Ale to jsou jen sny (ale sny jsou od toho, aby se plnily, ne snad!?).

Asi si dnes pro Teminu radost budu pouštěť Groovies koledy, oh yes. Máte rádi koledy?

PS: Ve Starbucksu mi předevčírem popřáli Veselé Vánoce, haha :D

jeden z plesů

7. listopadu 2011 v 23:51 | Haily |  Deník
A raz, a raz, a raz, a raz,..

Ach ano, plesy, výborná zábava, že? Nedokážu spočítat, kolikrát jsem byla na plesech, bálech a podobných téměř identických akcích. Vážně, bylo jich mnoho. Drahé víno, krásné šaty, příjemná hudba, společenský tanec, hovor na úrovni, hodnotné ceny, vyzdobené sály, ráda bych použila teď frázi 'však to znáte', ale možná, že neznáte. Každopádně dnes bylo všechno úplně jiné. První odlišnost - jste tu s přáteli. Jasně, máte tu možná i rodiče a tak, ale váš hlavní okruh zájmu už netvoří vaši rodiče a jejich známí, ale vaši přátelé. A přátelé přátel. Pak také, tančíte vy. Netleskáte důležitým lidem, neposloucháte nekonečné proslovy a podobně. Ne, celý večer protančíte. A přijdete si krásně, protože zrvovna s vámi tančí bishík z filozofické fakulty, který tancuje víc než dobře. Plujete sálem a polka, která vám vlastně nikdy až tak nešla, vám jde skvěle. Protože tenhle bishík vás vede. Zní to divně? Ale já jsem byla vždycky zvyklá, že kromě mých lektorů nikdy netancoval žádný kluk tak dobře, abych ho nemusela vést já. Takže plujete sálem, vaše šaty se vlní za vámi a ikdyž už ke konci nekonečně vypadající skladby se vám trochu motá hlava (a kdo ví kvůli čemu..), nechcete přestat. A když vás pak každý chválí, je to úžasný pocit. Být chválen za něco, co vás bavilo, je super.

Tohle byl můj dnešní večer. Snažím se nyní marně předstírat, že zítra vůbec není škola, že tu vůbec nesedím s rozmazanou řasenkou a rozcuchanýma vlasama a že jsem se vůbec neměla učit. Ale vůbec ne. Haha. Nechte mi vychutnat ještě chvilku dnešní den.

A paradox večera? Ačkoliv byl bishík vážně super, pan XY se mi dral na mysl každých 10 minut, život je nefér.