Srpen 2011

back from ENGLAND

31. srpna 2011 v 22:10 | Haily |  Deník
Už to tak bude - jsem zpět, doma, v Praze, zítra škola, fuj.

Nechce se mi psát žádný report, ale asi bych měla. So much to say, ale přesto se na to nějak necítím. A vlastně, kde všude jsem byla? Almost everywhere. Začínám mít pocit, že Londýn mě nikdy neomrzí. Nejela jsem tam poprvé a stejně tobylo super a chci opět, oh no. Ze seznamu míst, kam jsem chtěla jet, jsem byla na každém. That's nice, isn't it?

V Londýně jsem byla u Big Benu, viděla jsem London Eye, byla jsem uvnitř Toweru, viděla jsem Tower Bridge, Buckinghamský palác jsem viděla konečně i zevnitř, Royal Mews, Queen's Gallery, Tate Modern, London Bridge, Tower Bridge, Oxford street, China Town, Soho, Carnaby street, Mod obchod, Picadilly Circus, Downing street, Baker street, Beatles Store, Sherlock Holmes Museum, Madam Tussauds, voskové figuríny Beatles, City Hall, Westminster Abbey, Newtonův hrob, St. Paul's Cathedral, British Museum, Globe, fotila jsem se s vozíkem na nástupišti 9 a 3/4 na nádraží King's Cross, koupila jsem si nové šaty ve Forever 21.. a boty v Primarku a vlastně miliony dalších věcí. Navštívila jsem Hyde Park, Monument to the Great Fire of London, Green Park, Victoria station a hlavně - Abbey road.

A v Liverpoolu? Dům, kde měli John a Cyn svatbu, Brianův dům, domy Ringa, George, Johna i Paula. Strawberry Fields. Penny Lane. St. Peter's Church, kde hráli The Quarry Men Skiffle Group a kde se Paul s Johnem poznali. A Cavern club, samozřejmě. Se sochou Johna. Bar Rubber Soul. Hard Day's Nigh Hotel. Beatles shop, again. Stihla jsem poslední den Beatles festivalu, co se shodou okolností v Liverpoolu konal. Miliony lidí, obří jeviště a přes celé město zní Hey Jude. Perfection.

Bylo to všechno úžasné, ikdyž počasí v Liverpoolu bylo šílené a čekat 10 hodin na letišti se mi taky moc nelíbilo. But who cares? Cause you know, guys, Paris London is always a good idea.

beautiful hard hours

23. srpna 2011 v 1:17 | Haily |  Deník

Legally drawing the Fab Four on a wall with your friend while a bunch of tourists is watching makes me feel quite special. And free and artistic, even when I was a bit embarassed. But I'm satisfied, today was perfect - we have our drawing on John Lennon's wall, we met some Spanish tourists and they were totally amazed (mainly because of Temi's beauty :D), we met a really kind fashion blogger, ate delicious baguettes, drink fresh lemonade, saw some fancy tea sets, played with fake snow, found The Beatles, The Who and The Rolling Stones records... and so much more! You can read it all here!


Csókkirály

20. srpna 2011 v 10:28 | Haily |  Deník
Dnes jsem si uvědomila, jak hektický život žiju. Taky jsem přemýšlela, jaktože mi vůbec nevadí, že obden se probouzím někde jinde, že obdem trávím v autě třeba i 7 hodin a jaktože i přes tohle všechno mi přijde, že jsem o prázdninách nic nedělala? Včera jsem přijela k Balatonu, zítra zase odjedu a jelikož dneska je 20. srpna, tedy den sv. Štěpána, zakladatele státu, hodlám si dnešek užít. Večer začnou oslavy, koncerty a o půlnoci ohňostroj, jen tak marně přemýšlím, že bych tu taky nemusela být na firemní akci svého otce, ale s kamarády (nebo fiktivním přítelem, eh).

Každopádně dnešek vypadá dobře. Probudíte se brzy ráno, slyšíte projet vlak, na který každý, kdo je tu nový, nadává, ale já už si zvykla, zvykne si postupně každý. Slyšíte děti jak dovádějí ve vodě, vždyť přece na druhé straně ulice už jsou pláže a voda. Když sedíte na snídani, přijdete si jako ve filmu. Sedíte u jednoho z mnoha stolů s červeno-bílým kostkovaným ubrusem, jíte vajíčka a hraje rock'n'roll. Postarší pán zametá terasu a paní vám donese další čaj. Hrozně retro.

Je to hrozně vtipný, přijdu si přesně jak ve filmu Made in Hungária. Je léto, jsem v Maďarsku, hraje tu tahle písnička a tam, kde jsem ubytovaná, se zastavil čas. Škoda jen, že tohle všechno píšu na blog. Možná bych měla jít ven? Ale je docela naivní myslet si, že najednou celý svět propadne šedesátkám a bude s radostí tancovat na rock'n'roll.


Audrey or Twiggy?

17. srpna 2011 v 18:54 | Haily |  Nástěnka
Zítra jedu do Brna na Beatlemanii, pak k Balatonu a nakonec do Anglie, so much to do. Jistě všichni chápete, že takhle před cestama nemám tak úplně čas vymýšlet dobré články a beztak se v posledních dnech se mnou nic zajmavého neudálo. Avšak do Anglie si notebook beru a přemýšlím, že bych sem každý večer napsala, co se ten daný den dělo.. jen se bojím, že Vás to jednak nebude zajímat, a pak také, že na to budu zapomínak. Ještě si to rozmyslím.

Zatím sem dávám novou anketu, kde mě zajímá, zda máte radši Audrey Hepburn (např. Snídaně u Tiffanyho, Charade, My fair lady, Roman holiday,) nebo Twiggy (britská modelka). n_n

Twiggy

Audrey Hepburn

o hloupé holčičce

14. srpna 2011 v 23:31 | Haily |  Deník
Byla jednou jedna holčička, která pořád přemýšlela o tom, jestli kdyby zmizela, všimnul by si toho někdo? Samozřejmě, že ano. Všimli by si, že tu není ten, kdo je pozorně poslouchá. Že tu není ten, kdo jim zvedne ego, když je jim na nic. Zjistili by, že najednou chybí asi přítel, který jim byl vždycky jedno. Kterého se zeptali jak mu je a spokojili se každodenním fajn. Že chybí někdo, o kom nikdy pořádně nic nevěděli, ale ten člověk si v nich četl jako v knize. Avšak nikdy toho nevyužil a až sentimentálně se snažil pomoct. Taky by zjistili, že tu už není holčička, co se usmívá, ikdyž se mračí. Protože tahle holčička, má špatnou náladu jen v očích a do očí se dívá tak málo lidí. Není tu holčička, co sní svůj život a věří, že vše bude lepší.
Ale proč by taky taková malá holčička mohla mizet? Holčička samozřejmě ví, že její rodina by byla moc smutná, ale holčička je taky nevděčná a nestačí ji to. Jenže holčička je zmatená a ve své roztomilé hlavičce jí víří plno otázek - Znamenám pro ně tolik, jako oni pro mne? Nečekám od nich moc? Proč chci, aby si všimli, když lžu? Proč vůbec lžu? Proč neřeknu, když je mi zle? Proč se bojím, že budu otravovat? Vážně kdybych začala mluvit, tak utečou, protože je to nezajímá? Proč když se konečně odhodlám říct něco hlubšího, nikdo nereaguje? Proč musím hrát pořád tu sentimentální vrbu, aby mi vůbec někdo napsal? Proč jsem pořád jenom sluníčko? A když chci být měsíček..?

Mlčíte, jako vždy. Týhle holčičce totiž už není pomoci, protože je opravdu moc nevděčná a má jen málo přátel a ani jich si nedokáže cenit. Tahle holčička je totiž prostě hloupá, nelitujte jí, ona to ví. Jen je ji asi líto, že její život byl zatím o ničem, ačkoliv se všem vždycky snaží namluvit, jak je všechno skvělé. Tahle holčička totiž dává ty nejlepší rady a jde tím nejhorším příkladem.

And I it find kind of funny, I find it kind of sad.

morning glory

10. srpna 2011 v 9:36 | Haily |  Deník
Dobré ráno,
nebo spíš dopoledne? Je vážně zvláštní, když celou noc skoro nespíte, sledujete svítání, nachvilku usnete a ráno v 7 to už prostě vzdáte, vyhrabete se z postele a zapnete notebook. Avšak pak zjistíte, že online není NIKDO. Projedete deviantART, lookbook, blogy, formspring, facebook, prostě obvyklé kolo, které projedete pokaždé. Uživáte si ticho. Je srandovní, že jen ráno v sedm je to božské ticho. Protože teď neni. Jsem asociál, jo prostě jsem, ale je mi špatně z toho, když mi tu sedí 5 lidí a melou pátý přes devátý. A řvou. Just shut up, gooosh.

Vidíte? Když jsem ten článek začala psát, měla jsem úžasnou náladu. Teď bych nejradši utekla. Just leave me alone, please. Taaaa.

A tak jsem si pustla Hard day's night. Pokolikáté už? Asi po sté. Please England, wait for me. Proč už není Beatles éra? To je prostě taková hrozná škoda. Nebo The Who éra? Mods. We are the mods, we are the mods, mods, mods. Už chci do Londýna. A do Liverpoolu. A prostě do pryč.

Jsem nějaká zmatená.. jak lesní včela.

a čajové lístky

6. srpna 2011 v 23:19 | Haily |  Deník
Víte, dlouho tu nebyl žádný psychedelický snový článek, který sotva chápu já sama. Dlouho tu nebyly věty a slova seřazené v pořadí, jak mě napadly, nezávisle na sobě. Teď tu mám report z Advíku a zase tu chodí lidé, kteří o mé myšlenky nemají zájem. Nebo sem chodí stále a jen nezanechávají komentáře? Kdo ví?

A nejradši bych si každých pět minut povzdechla a oznámila světu, že je mi tak na nic a že nevím proč a že ani vlastně nevím, jestli mi je na nic nebo ne. Potřebuju soukromého psychologa, asi. Kterému bych se stejně nikdy nesvěřila, ale ten pocit, že někdo poslouchá vaše monology je k nezaplacení.

Za 14 dní poletím do Londýna. Mám ohledně toho takový zvláštní pocit, snad jako kdybych jela domů, ačkoliv domů nejedu. Očekávám hrozně moc a vlastně vůbec nic zároveň. Doufám, že bude pršet a pořádně. Ale i hezky by taky mohlo být, alespoň jeden den. Těším se, já se vlastně hrozně moc těším. Těším se na anglickou snídani, kterou stejně nikdy nedojím, těším se na britský přízvuk, na camdenské trhy, na řadové domy, na déšť, na čaj, na Beatleshop, na Liverpool, kam možná ani nepojedu, protože mi to všichni sabotují. Ale to nevadí. Nothing gonna change my world.

Dneska jsem se dívala na Quadrophenii, hezký film, takový zvláštní, dokonale se hodil do mé dnešní nálady.