Červen 2011

Koncert Ringa Starra

30. června 2011 v 0:06 | Haily |  Travel
Ráno se sotva vyhrabete z postele, dojedete do školy a na schodech směrem do druhého patra si ještě stěžujete spolužačkám, jak je hrozně nefér, že má Ringo koncert zrovna dnes a že nejdete. Zatím ještě nic netušíte, nevíte, co den přinese. Podíváte se na nějaký zbytečný, ale přesto celkem vtipný, film se svojí třídou a poté se sejdete s kamarádkou. Navštívíte obchod s deskami, najdete Beatles a The Who desky a uvdědomíte si, jak je k pláči, že jsou tak drahé. Pak si koupíte mojito a sednete si na nábřeží, koukáte na vodu, na Vltavu. Spálíte si obličej, ramena a ruce, ale je vám to vlastně jedno. Proberete všechno možné i nemožné a pak se spolu vydáte k vám domů, abyste si vzali foťák, na který jste ráno zapoměli. A pak doma? Tam vám prosím tak trochu přeskočí a koupíte si lístky na koncert pana Starra. It´s quite cool and random, isn´t it?

letní moment

28. června 2011 v 14:13 | Haily |  Deník
Jen si to představte - probudíte se brzy ráno, uděláte si kávu do Beatles hrníčku od sestry a s koleny přitisknutými k bradě sedíte v křesle před oknem a skrz vaše otevřené dveře sledujete vaši rodinu, jak se každý člen prohání po chodbě. Sem a tam, tam a zpět. Do koupelny, ven z koupelny, po schodech dolů, hahoru, do pokoje, do ložnice.. občas někdo vpadne i k vám a optá se, zda-li si mohou něco půjčit či jestli zrovna nemáte u sebe jedno z jejich věcí. Nemluvíte, krčíte rameny, kývate hlavou, usmíváte se, sluníčko vás hřeje na zádech. Užíváte si, že ačkoliv jste opět vstali jako první, vy nikam nemusíte, užíváte si, že snad poprvé všichni nějak spěchají a vy ne. Samozřejmě oni také žijí stále ve spěchu, ale když odcházíte o hodinu dřív, než celá vaše rodina, nestihnete vidět žádné ranní rodinné divadlo.

Pak jedete autem. Za okny se střídají pole, louky, obilí, luční kvítí. Hora Říp. Městečko, vesnička, městečko, sady, chmel, obilý. Vite, že támhle v dáli, ano přesně tamto, to už je Německo. Nasadíte si sluneční brýle, do uší dáte sluchátka a stáhnete okýnko. Teplý vítr vás šlehá do tváře a všechno je tak hrozně fajn. Protože je léto. Léto, které nemám až tak ráda, ale dneska je prostě skvělé.

Here comes the sun, nananana.

Už chci zažít jen jediné. Starým autem jet s přáteli do neznáma, zastavit se uprostřed teplé noci, lehnout si na kapotu nebo do měkké trávy v krásných šatech a sledovat hvězdy a hádat, co přinese budoucnost.

the balblablas

22. června 2011 v 16:33 | Haily |  Deník
Told them I'll be here forever, said I'll always be a friend and expected the same, thought it will works.. haha silly me. I just wanted a stupid thank you for being here for so long, just hear it once before they left. Yea, friendship is maybe not about saying thank you, I know, I just waited for something in return. Some kind words, maybe. Silly, silly me.

I guess that's what I get for wishful thinking. So fucking fantastic.

It´s not fair. Life is not fair, I have to move on. But not now, not today.

Macca is really depressed now.

just if you wanna cry with me

10. června 2011 v 22:08 | Haily
3 videa, co mě vždycky málem nebo úplně rozbrečí, nejsou všechny smutná..jen..


bouřka

6. června 2011 v 15:58 | Haily |  Deník
Jedno slovo. Bouřka. Čarovné, že? Mám jedno úžasné štěstí v tom neštěstí, že sedím hned vedle okna. Najedu starnu nemohu pořádně pracovat, protože stále mi prchají myšlenky ven, ale na druhou.. představte si, že z okna vidíte obří kaštan, za ním silnici, několik řad domů, velký kopec a pak už nic. Víte, že za tím kopcem jsou ohromná pole a pak už jen jedna z odlehlejších částí Prahy, Zličín. Někdy se vám zdá, že slyšíte vzdálený hluk města, ale nění to nepříjmené, je to jen takový šum, který si možná jen namlouváte, nevíte, zda opravdu existuje.
Začíná bouřka. Během několika vteřin se zatáhlo, jako kdyby se den najednou rozhodl přejít v noc, ba i rychleji než stmívání. Zelená na stromech vypadá najednou temněji, vítr divoce fouká větve. Hudba. Hraje Yann Tiersen, potom Vivaldi a nakonec Beethoven. Opřete si hlavu do dlaní a jen s ní zavrtíte, úsmíváte se, všechno je bláznivé. Fantazie.
Včera mě uspávali Beatles, možná poprvé. Dohrála Michelle, poslední skladba z mé oblíbené složky, pak přeskočil přehrávač na další, též oblíbenou, složku s klasickou hudbu. Čistě si pamatuju, jak mě ještě napadlo, že bych to možná měla vypnout, ale Claude Debussy nešel vypnout, hrál celou noc, až do svítání, dokud se přehrávač nevypnul. Jednou bych si ráda natočila, jak vypadá noc, když spím. Jak vypadá můj pokoj, když v něm hraje Debussy.
Blesk. Možná mi vypadne proud a tenhle článek nikdy nedopíšu? Byla by to možná škoda, nemyslíte? Docela ráda bych se teď schovala do peřiny jako malé děti v amerických filmech.

But.. thunderbolt and lightning, very very frightening me. (Bohemian Rhapsody, Queen)

We are the Mods

4. června 2011 v 13:19 | Haily
Přemýšlím o náhodných věcech, jako vždy, ale nyní jsem se docela dlouze zamyslela, do jaké subkultury bych patřila (nebo chtěla patřit) v (hlavně) 60., ale i 50. a 70. letech v Británii. Chtěla bych patřit mezi Mods? Být Teddy girl mezi Teddy Boys? Rocker? Punks nebo skinheads? Takže?
The Who a můj drahý Moonie mě téměř nutí k tomu, abych řekla mods for sure. Mods byli cool. Možná nesnášeli rockery a byla to samá rvačka, ale Teddy boys zase nesnášeli punkery, tak co. Nikdo nebyl zrovna svatý. Ačkoliv asi nejsem dost ortodoxní fanoušek mods, abych viděla ten nepřekonatelný rozdíl mezi skútrem a motorkou.
Mods byli fenomén přibližně jako nyní Justin Bieber, akorát dejme tomu, že to nebylo tak příšerné a mods jako samotní nebyli tak příšerní (omlouvám se, jestli jste fanynka Justina a toto se vás dotklo). Momentálně mě subkultura mods fascinuje asi nejvíce. Ale podívejte se třeba na film Quadrophenia a utvořte si o mods obrázek sami. n_n
Nepotřebuji se ale zařazovat, bohatě by mi stačilo, žít pár dnů v 60s. Hihi, doufám, že Temi brzy nakreslí další díl Groovies komiksu.
Do jaké subkultury byste chtěli patřit Vy? (pokud byste vůbec chtěli)