Červen 2011

Koncert Ringa Starra

30. června 2011 v 0:06 | Haily |  Travel
Ráno se sotva vyhrabete z postele, dojedete do školy a na schodech směrem do druhého patra si ještě stěžujete spolužačkám, jak je hrozně nefér, že má Ringo koncert zrovna dnes a že nejdete. Zatím ještě nic netušíte, nevíte, co den přinese. Podíváte se na nějaký zbytečný, ale přesto celkem vtipný, film se svojí třídou a poté se sejdete s kamarádkou. Navštívíte obchod s deskami, najdete Beatles a The Who desky a uvdědomíte si, jak je k pláči, že jsou tak drahé. Pak si koupíte mojito a sednete si na nábřeží, koukáte na vodu, na Vltavu. Spálíte si obličej, ramena a ruce, ale je vám to vlastně jedno. Proberete všechno možné i nemožné a pak se spolu vydáte k vám domů, abyste si vzali foťák, na který jste ráno zapoměli. A pak doma?

Tam vám prosím koupíte si lístky na koncert pana Starra. Protože YOLO.

Na koncert jsem jela s mamkou a Rowie, která na koncert nešla a tak jsme ji cestou vysadily na zastávce. Přepadla mě totální hyperaktivita, na všechny a na všechno (!!) jsem se usmívala a vůbec.. byla jsem krajně mimo. Na místě konání, tedy v Kongresovém centru, jsem se setkala s Temi, Arisu a rodiči Temi, a vyfotily jsme se u velkého plakátu Ringa. Viděla jsem hrozně moc krásných Beatles triček a ještě víc fanoušků. S mamkou jsme seděly nahoře na balkoně v druhé řadě a řeknu vám, že jsem byla spokojená. Viděla jsem všechno a možná to nebyl takový luxus, jako by byl v první řadě, ale nemůžu si prostě stěžovat!

Ringo byl skvělý a utekl jako voda. Give peace a chance nakonci bylo bezvadné. Pak Ringo zmizel po anglicku a už se nevrátil, což je škoda, ale snad to všichni přežijeme..

Cesta domů byla úžasná. Teplá noc, ještě načervenalá obloha, několik hvězd. Když jsme došly do podzemního parkoviště, dva páni v kabrioletu pustili hrozně nahlas Here comes the sun. George zpíval na celé parkoviště. Zpívala jsem, jako téměř každý, byl to úžasný okamžik. Nikdo jim nepřišel vynadat, nikdo nechtěl hudbu vypnout, všichni se tvářili alespoň nachvilku tak šťastně.

Všechno je tak náhodné. Ráno bych nevěřila, že uvidím Ringa and his All Starr Band, nikdy bych tomu nevěřila.

We are the Mods

4. června 2011 v 13:19 | Haily
Přemýšlím o náhodných věcech, jako vždy, ale nyní jsem se docela dlouze zamyslela, do jaké subkultury bych patřila (nebo chtěla patřit) v (hlavně) 60., ale i 50. a 70. letech v Británii. Chtěla bych patřit mezi Mods? Být Teddy girl mezi Teddy Boys? Rocker? Punks nebo skinheads? Takže?
The Who a můj drahý Moonie mě téměř nutí k tomu, abych řekla mods for sure. Mods byli cool. Možná nesnášeli rockery a byla to samá rvačka, ale Teddy boys zase nesnášeli punkery, tak co. Nikdo nebyl zrovna svatý. Ačkoliv asi nejsem dost ortodoxní fanoušek mods, abych viděla ten nepřekonatelný rozdíl mezi skútrem a motorkou.
Mods byli fenomén přibližně jako nyní Justin Bieber, akorát dejme tomu, že to nebylo tak příšerné a mods jako samotní nebyli tak příšerní (omlouvám se, jestli jste fanynka Justina a toto se vás dotklo). Momentálně mě subkultura mods fascinuje asi nejvíce. Ale podívejte se třeba na film Quadrophenia a utvořte si o mods obrázek sami. n_n
Nepotřebuji se ale zařazovat, bohatě by mi stačilo, žít pár dnů v 60s. Hihi, doufám, že Temi brzy nakreslí další díl Groovies komiksu.
Do jaké subkultury byste chtěli patřit Vy? (pokud byste vůbec chtěli)