na Blog.cz

Ráno se sotva vyhrabete z postele, dojedete do školy a na schodech směrem do druhého patra si ještě stěžujete spolužačkám, jak je hrozně nefér, že má Ringo koncert zrovna dnes a že nejdete. Zatím ještě nic netušíte, nevíte, co den přinese. Podíváte se na nějaký zbytečný, ale přesto celkem vtipný, film se svojí třídou a poté se sejdete s kamarádkou. Navštívíte obchod s deskami, najdete Beatles a The Who desky a uvdědomíte si, jak je k pláči, že jsou tak drahé. Pak si koupíte mojito a sednete si na nábřeží, koukáte na vodu, na Vltavu. Spálíte si obličej, ramena a ruce, ale je vám to vlastně jedno. Proberete všechno možné i nemožné a pak se spolu vydáte k vám domů, abyste si vzali foťák, na který jste ráno zapoměli. A pak doma? Tam vám prosím tak trochu přeskočí a koupíte si lístky na koncert pana Starra. It´s quite cool and random, isn´t it?

Jen si to představte - probudíte se brzy ráno, uděláte si kávu do Beatles hrníčku od sestry a s koleny přitisknutými k bradě sedíte v křesle před oknem a skrz vaše otevřené dveře sledujete vaši rodinu, jak se každý člen prohání po chodbě. Sem a tam, tam a zpět. Do koupelny, ven z koupelny, po schodech dolů, hahoru, do pokoje, do ložnice.. občas někdo vpadne i k vám a optá se, zda-li si mohou něco půjčit či jestli zrovna nemáte u sebe jedno z jejich věcí. Nemluvíte, krčíte rameny, kývate hlavou, usmíváte se, sluníčko vás hřeje na zádech. Užíváte si, že ačkoliv jste opět vstali jako první, vy nikam nemusíte, užíváte si, že snad poprvé všichni nějak spěchají a vy ne. Samozřejmě oni také žijí stále ve spěchu, ale když odcházíte o hodinu dřív, než celá vaše rodina, nestihnete vidět žádné ranní rodinné divadlo.

Pak jedete autem. Za okny se střídají pole, louky, obilí, luční kvítí. Hora Říp. Městečko, vesnička, městečko, sady, chmel, obilý. Vite, že támhle v dáli, ano přesně tamto, to už je Německo. Nasadíte si sluneční brýle, do uší dáte sluchátka a stáhnete okýnko. Teplý vítr vás šlehá do tváře a všechno je tak hrozně fajn. Protože je léto. Léto, které nemám až tak ráda, ale dneska je prostě skvělé.

Here comes the sun, nananana.

Už chci zažít jen jediné. Starým autem jet s přáteli do neznáma, zastavit se uprostřed teplé noci, lehnout si na kapotu nebo do měkké trávy v krásných šatech a sledovat hvězdy a hádat, co přinese budoucnost.

Celou noc mi zněla v hlavě, ani neuším, jak jsem na ni vůbec vzpoměla. Musela jsem si ji pustit, jinak bych ji pravděpodobně celý den zpívala (pro radost svých spolužáků) a proč ji pak nedat sem, kdy že je dobrá, že?

Dear whoever you are,

I´m going to tell you one of my secrets. Well, Im tired of solving problems of the others, I´m too young for seeing all the ugly sides of the world and sometimes I feel so bad because of the others and it´s a bit absurd. My dreams, they are starting to be empty, day by day, night by night. I ruined them by myself because a wanted to be mature, silly me. But yeah, I can´t lie to myself, I still like it - listening to people, helping them. Why? Because by solving the problems of the others I totally forget about my own ones, and that is.. priceles. My troubles and problems are meaningles, yes, they are, but they are still problems, you know.. and it´s amazing to be troublefree. You may think I´m light-hearted, but it´s really hard to ignore your own feelings sometimes. But the price is awesome - instant happiness. Wait, you know what? Yes, I´m really light-hearted, but I work for it.

Oh, so what if you can see the darkest side of me?

Really sorry for being honest. Sorry for being kind. Sorry for not being your mommy. Sorry for loving the Beatles. Sorry for being in love with Paul and Moonie. Sorry for being careless. Sorry for not being helpful. Sorry for being silly and stupid. Sorry for being..

You know, sometimes I just cry and cry and cry and I can´t stop, because it´s so much easier to cry because of John Lennon, Paul McCartney and Keith Moon, than because of your own shitty mood. And the funny fact? This Beatles and Moonie thingy is so much more painful to me than the rest of the other dizzies I have.

I am not depressed, I can almost say - I have never been. You know, you have to move on. It´s not hard, if you try. I hope you do not get bored. I just needed someone to listen to my thoughts. But do not forget, everything typed here is our little secret, okay?

Kisses.

PS: My English sucks and the text is a bit pointless and nonsensical, I am sorry.

((ºJº))

Told them I'll be here forever, said I'll always be a friend and expected the same, thought it will works.. haha silly me. I just wanted a stupid thank you for being here for so long, just hear it once before they left. Yea, friendship is maybe not about saying thank you, I know, I just waited for something in return. Some kind words, maybe. Silly, silly me.

I guess that's what I get for wishful thinking. So fucking fantastic.

It´s not fair. Life is not fair, I have to move on. But not now, not today.

Macca is really depressed now.

I don't know what's right and what's real anymore
I don't know how I'm meant to feel anymore
When we think it will all become clear
'Cuz I'm being taken over by The Fear

Now I'm not a saint but I'm not a sinner

♥

Toto píšnička, co miluju téměř v jakémkoliv podání, samozřejmě, že je od Queen nejlepší, ale v podání Babies go Queen, Prince Poppycocka nebo třeba Glee je to taky moc fajn. hi.

vždycky mi přišlo, že možná v této písni, v lyrics, toho vidím vice, než toho tam doopravdy je.. ale who cares?

a odjíždím na školní výlet, achjo.

iPod nacpaný Beatles, snad přežiju :D

When I find myself in times of trouble
Mother Mary comes to me
Speaking words of wisdom, let it be.
And in my hour of darkness
She is standing right in front of me
Speaking words of wisdom, let it be.

Let it be, let it be, let it be, Let it be
Whisper words of wisdom, let it be.

Prož už mě ani tohle nedokáže uklidnit? Proč už ani Paul ne? Proč už ani moje kamarádky ne? ..někdy se mi zdá, že je všechno tak na nic. Vím, že zachvilku mě to přejde, až se podívám na tisíce obrázků vintage šatů, fotky z Londýna a na fotky Beatles a The Who. Vím, že nad tímhle pak začnu kroutit hlavou, ale teď je mi fakt.. špatně a nyní to nesnáším tak dobře, jako dřív. Protože víc mě to bolí, než štve.

Omlouvám se za výlev, ale ostatně soudím, že na to přeci jen mám někdy právo. Nemůžu být pořád ta dokonale usměvavá optimistka. Och chci mít sílu na to říct "I don´t give a fuck.", ale nedokážu lhát sama sobě.

im such a crybaby sometimes.

Udělala jsem si test, jaký Beatlesák by byl můj manžel a vyšel mi přesně ten, kterého zbožňuju! :D Jediné, co se mi nezamlouvá je ten počet dětí. Zde je můj výsledek:

You have been given the chance to photograph the Beatles for a magazine article. You arrive at the site and are introduced to the band. One of them catches your eye, Paul McCartney. Apparently you caught his eye too because two short years later you are walking down the aisle in a beautiful gown the color of the sky (Paulies favorite color!). Following your enchanting wedding you and Paul, now a happily married couple, decide to go house hunting. The two of you eventually ended up settling down on a remote farm in West Sussex, England. While enjoying life with Paul you find out that you have become pregnant with twins. On the eve of September 13 you arrive home carrying two new McCartneys, Stella and Mary. Life goes on blissfully at the McCartney farm until you begin to develop some kind of morning illness.You later find out that you are pregnant again but this time you are having a boy! Together you decide to name it after Paul and on September 12 James McCartney is born. Congrats!

And Temi is Johnny´s hippie chick!