
Originalitu, prosím.
20. dubna 2011 v 15:45 | Haily | Überlegung
Komentáře
(... nečti to. :DD)
„Dad, let's say you have an identity you don't even like. But even though you don't like this identity, somebody suddenly comes along and steals it from you.“
„And you're upset. You've earned that resentment, it's your right.“
„Well, it's more like ... You didn't want this identity, but if they take it away ... You've got nothing. What do you do?“
Moc si toho nevšímej; je to jen seriálový rozhovor dcery s jejím taťkou o tom, co se stane, když se jí její sestra po mnoha letech hluboké distance začne naoko podobat. Nechci tím říct nic extra; prostě jsem si na to jenom vzpomněl, když jsem četl tvůj článek. Protože mi přijde, že její situace se snad možná v něčem podobá té tvé. Víš, jak to nakonec skončilo? Daria, ta, která říká, že když vezmou její identitu, nezbyde jí zhola nic, celou situaci vyřeší tak, že se nakrátko začne oblékat a chovat přesně jako její sestra Quinn, která ji napodobuje, a to Quinn prostě nakopne k tomu, aby se vrátila ke svojí staré identitě. Konec dobrý, všechno dobré.
(Uhm, hlavně si nemysli, že to je nějaká hlubokomyslná show. Z většinové části je to čistej sarkasmus. - „Dressing in black IS a fashing statement. It's deep, it's meaningful, AND it's slenderizing.“)
... Chci říct, víš, nemyslím si, že by ses měla nějak zabývat - klony. Jasně, v dnešní době, kdy v našich končinách děti můžou mít všechno, to občas opravdu vypadá jako na běžícím páse, továrna na demenci. Jenomže jak sama říkáš, na někoho prostě sedí i to, co nosí kopa ostatních, ovšem k někomu zkrátka ne. Ale koho zajímá fake, kdo se na ně ohlíží? Lidé budou vždycky nějací. Chápu, že se určitě do jisté míry zajímáš o to, co si myslí, čím se řídí a co říkají, to ti nemůžu brát, (..a samozřejmě taky nikomu nemůžu doporučovat svůj postoj totální ignorance ke všemu, co mi nestojí za to, abych se tím zabýval, d'oh o_x) ale v každém případě si myslím, že není nutné to nějak přehnaně řešit, a už vůbec ne se nad tím rozčilovat. Jen ať si děti hrají, protože když budou neustále kopírovat své slavné vzory, budou to oni, komu to uškodí, a co na tom; jestliže se tím ale budeš užírat ty, bude to tak špatně.
Mohl bych říct ještě to, že ne pokaždé, když tě někdo začne napodobovat, musí tomu tak být nutně kvůli tomu, že by ti tak chtěl nějakým způsobem uškodit. Občas třeba prostě jen někoho zaujmeš, začne se mu líbit tvůj styl, tvoje (..hm, jazykový problém) - attitude. A když se ti pak začne v něčem podobat, ... třeba to tak ani nemusí být kvůli tomu, že by se jako ty choval vědomě. Třeba takový člověk jen obdivuje něco na tobě, a nemyslí tím nic zlého. Nemůžu ale posoudit tvoji konkrétní situaci, a hlavně – na to bys přeci přišla sama.
A na co z té hromady řádků, které tu nechávám, vlastně ne?
Opravdu se omlouvám, že ti tu takhle spamuju.










Běž se opalovat, tohle nemá smysl řešit, lidi sou hloupí a hloupí zůstanou. :-D A tohle byla hnusná masa textu, zničila jsi mi určitě pár mozkových buněk tím, že sem si to přečet a chvilku se zamyslel :-(