Duben 2011

my freedom ends where the freedom of another begins

29. dubna 2011 v 23:57 | Haily |  Deník
Poslední zvonění. Myslím, že bylo moc fajn a to přitom ani nebylo moje. Bylo hrozně legrační, jak se včera večer každý obával dnešního rána, a ano, právem. Taky jsem se trošku obávala, protože všechny poslední zvonění, co jsem zatím viděla, skončily nějakým dramatem nebo úrazem.

Jenže znáte mé štěstí? Je super. Zatímco většině mých spolužáků hned brzy ráno visely z vlasů žloutky vajíček, mouka, šlehačka a jejich šaty byly mokré a plné špíny, já jsem se dostala do třídy naprosto suchá, bez úhony a v úžasné náladě, co poránu není až tak typické. Je fajn znát lidi, co vás propašujou a je fajn umět puppy eyes. Pohled na celou mokrou třídu ve mne vzbuzoval trochu... škodolibé pocity.

Do rozhlasu hrály písničky z Pomády, Pomáda je vlastně úžasný film, dost dlouho jsem ho neviděla, takže možná se v nejbližších dnech podívám. Napadlo vás někdy srovnt Pomádu s High School Musical? Haha, možná je to až nesrovnatelné, ale stejně jsem tomu tak chvilku ukšlíbla, úroveň je prostě někde úplně jinde a přitom je to téměř o tom samém. Několik (bohužel málo) kluků vypadalo jako dvojníci Dannyho nebo Crybabyho, někteří měli klobouky, bílé košile, kšandy a taky to vypadalo dobře. Všechny ty úžasné šaty se 30s a 60s feelingem. A banda hippiesáků. Hezké, moc hezké.

Všechny kvízy jsme totálně projely. Neuznali mi Seychely jako bývalou francouzkou kolonii, unfair. Každopádně jsme pak se spolužačkou celou cestu domů řešily vlajky a státy a jak upadá inteligence lidí. Taky jsme usoudily, že jsme možná jedny z mála z našeho ročníku, kdo ví jak vypadá pruská vlajka. Je vážně zvláštní řešit vlajky a státy s někým, kdo pro změnu není APH-freak.

Nevím proč se vykecávám o škole, je to pro vás asi celkem nuda v Brně. Tlach, tlach, tlach.

V neděli je 1. Máj. Den jsem trávila sledováním VH1 Classic, ať žijou oldies.

screaming to the stars just to feel alive

28. dubna 2011 v 21:44 | Haily |  Deník
Deprimuje mě, že si nemůžu psát žádný zamilovaný blbosti na blog. Deprimuje mě, že nejsem nešťastně zamilovaná a nemůžu mít depresi. Deprimuje mě, že se mi srdce nikdy v ničí přítomnosti nerozbuší a že motýlí kolonii v břiše taky nikdy mít nebudu. Deprimuje mě, že téměř všechny mé kamarádky mají partnera. Deprimuje mě, že nemám tyhle starosti. Deprimuje mě, že se starám jen o sebe. Deprimuje mě, že nemám vztah. K ničemu a s nikým.
Nebo je to možná fajn? Já nevím. Mám já vůbec na někoho jiného než na sebe čas? Nervy? Náladu? Asi ne, nyní určitě ne, ale stejně mě někdy přepadne touha po vztahu, that´s scary, nejsem až zas tak sama.

Další promarněný den, už bych si je měla psát, vyšel by mi nádherně dlouhý seznam. Cosplay? Nic. Kreslení? Ani jsem nepokročila. Škola? No nerozesmívejte mě.

Jsem hrozná, ale chci aby tohle všechno skončilo. Všechen ten spěch a stres. Chci pryč, utéct, schovat se. Někdy mám pocit, že čím víc toho vím a čím víc toho znám, tím víc se mi všechno znechucuje. Momentálně ze mě vyprchal skoro všechen optimismus a naivita, chci je zpátky, potřebuju je, ale nějak to dneska nejde. That makes me really sad.

Už chci být na Animefestu, chci obejmout své kamarády, chci na všechno zapomenout, na úplně všechno a jen se nořit do našeho malého společného japonského světa v Brně. Prosím.

Poslední, co můžu dělat, než spadnu do úplné deprese je přecpat se čokoládou a kolou, jdu na to.

a blog už konečně vypadá nějak přijatelně s tímhle vylepšeným designem.

články

23. dubna 2011 v 15:55 | Haily |  Deník
Jak Vy píšete články? Vždycky mě to zajímalo. Zčistajasna Vás něco napadne a tak jdete psát? Nebo s myšlenkou, že článek napsat už vážně musíte, si sedáte k blogu a dlouho přemýšlíte a koukáte na bílý obdelník s blikajícím kurzorem? Projíždíte blogy, co obvykle sledujete, a necháte se inspirovat, reagujete na něco? Celý den si článek připravujete? Jak?

Popravdě, já využívám všechny výše jmenované způsoby, ale přesto jedna moje malá specialita je, že 40% článků nezvěřejňuju a nechávám je ve složce rozepasných. Také když mě napadne nějaké nové slovní spojení, slovní obrat nebo krátká myšlenka, tak si to všechno poznamenávám taktéž do rozepsaných. Ve výsledku mám třeba článek, kde jsou pod sebou věty a slova, co na sebe ani přinejmenším nenavazují. Jednou za čas, kdy se se mnou zrovna nic zajímavého neděje, projíždím si tyhle články a přepisuju je, spojuji dohromady a nakonec z toho vznikne jeden velký nový článek. Například takhle vznikl můj článek o originalite, který jsem měla zhruba napsaný už před 7 měsíci. Myslím, že je někdy lepší něco nezveřejnit hned, ale s odstupem času si to zase přečíst a pořádně si promyslet, co vlastně chceme světu říct. Samozřejmě to neplatí u takových těch momentálních článků, které jsou přímé reakce na něco nebo někoho v našem okolí nebo jen sepsané zážitky.

Včera jsem se rozhodla, že bych si mohla udělat na blog anime list (co mám rozkoukané, na se chystám, co už jsem viděla), manga list (například celý tento seznam bych dohromady nikdy nedala, protože toho je opravdu hrozně moc), travel list a meeting/con list, kde bych měla všechny tyto události a fakta zaznamenané. Jenže dneska jsem si uvědomila, že se mi do toho vůbec, ale opravdu vůbec nechce a že by to zabilo hrozně moc času, kterého i tak mám nyní málo. Takže, někdy v letních měsících, kdy se stejně budu nudit, tyhle všechny listy napíšu, protože to určitě bude zajímavé a nostalgické.

Asi si budu muset pořídit paruku na Loviho, protože si chci přebarvit vlasy, achjo. o-o a vážně uvažuju o tom, že si založím lookbook, abych mohla stalkovat a komentovat!

Personal hearts

18. dubna 2011 v 18:18 | Haily |  Deník
♥ Poslouchám Teminy dark electro písničky, začínám se dostávat do psychického blaha, extáze, ale to je v pořádku, to je přesně ten žádaný stav. tuc tuc tuc
♥ Mám nakoupeno látky na cosplay, teď už je jen v pořádku přepravit do Prahy a můžu vyhlásit válku šicímu stroji, let´s go.
♥ Uvažuji o objednání circle lenses. Proč? Já vlastně vůbec nevím, možná protože jsou tak sladké a roztomilé?
♥ Moje vlastní sestra mě začíná převychovávat na K-POP fanouška, K-POP je ale vážně super. Vlastně mě japonští zpěváci nikdy až tak moc nebrali, ano, našli se vyjímky tipu Miyavi a podobně, ale vždycky jsem radši poslouchala svoje britské indie a K-pop je teď takový refreshing, navíc se hodí k jaru.
♥ Přes Velikonoční prázdniny musím nakreslit obrázky, jinak už vážně úplně zapomenu kreslit (jde to?), naposledy jsem vážně, tedy nemyslím čmáranice do sešitu, kreslila v lednu, což je tedy dost dlouhá doba. Každopádně potřebuji cvičit, jinak to nikdy nebudu umět.
♥ Také mě napadlo, že si zruším skype. Protože je to šílená závislost, větší než facebook nebo deviantart, a já s tím něco musím udělat. Jsem na tom hloupém komunikačním zařízení celé dny a nemám pak na nic čas. Ale je mi to líto, protože kdy jindy si mám povídat s přáteli z druhého konce republiky? Asi prozatím jen vystoupím ze všech větších hromadných konverzací, ach jo, ještě nevím.
♥ Asi začnu hledat novou práci, protože ta pitomá kancelář mě vážně nebaví. Samé papíry a nabručení lidé. Navíc je na totálně scary místě. Přemýšlela jsem, že nebudu mít brigádu nikde a že se budu jen učit, ale.. to bych se možná dostala tak na AF a pak bych musela celý léto dřít pro učebnice do dalšího ročníku, fuu nechci takhle promarněný léto.
♥ Možná se stanu zase na pár měsíců vegetariánem. Mně by vážně měli zakázat dívat se na Animal Planet, to je orpavdu ten nejpříšernější kanál na světě.
♥ A už jsem zapoměla poslední bod, přitom asi byl důležitý. (překlepy opravím pozdějí, spěchám)

Marnivost I.

13. dubna 2011 v 22:11 | Haily |  Elle
aneb další z mých Wishlistů.

Možná trošku paradoxně pro některé z Vás, píšu hned po článku, ve kterém rozebírám snobství, článek o věcech, které bych prostě a jednoduše hrozně moc chtěla. But nevermind, cuz this site still belongs to me and luckily its not yours! However, pokud vám slova jako móda, styl, krajka, tyl, květinový potisk, moustache, 60s, must have item, Fernando Torres a dream dress nic neříkají, bude lepší, když si to nebudete číst. A rada do života, nikdy si neopakujte angličtinu před článkem, co plánujete psát česky.
Shoes! Vážně - bot žena (ani muž, ani nic mezi) nikdy nemá dost. Mojí novou vášní jsou kytičkované Martensky, pochybuji, že je kdy budu vlastnit, ale každopádně si objednávám z Bodyline something-like-black-doc-martens shoes. Oxfordky jsou zas neskutečně roztomilé, ačkoliv dokážou vypadat i pěkně hloupě a já nemám tak úžasný šatník, abych si ladila věci k botám, you will stay as a dream, honey.
Bags. Nejde nemilovat ty tašky vypadající jako staré školní brašny, vždycky mi to připomene Děti z Bullerbynu, tudíž je to must have item. Na britofilní Channel psaníčko nebudu mít nikdy dost peněz a odhodlání si jej koupit, avšak tohle je wish list a tohle byla (pro britofila) láska na první pohled.
Moustache stuff! Moustache is my french friend! Všechno, co má na sobě knír, získává takový zvláštní bizarní, epický nádech a já to přímo zbožňuju. :D
Keep calm and marry on! Herec Tom Felton (Londýn, nar.1987) nebo ho znáte jako Draca Malfoye (HP), pak Charlie (Bath, 1990) jeden z mých oblíbených youtube vloggerů a nakonec útočník fotbalového klubu Chelsea Fernando Torres (Madrid, 1984). I just love them, okay?
Cps. Potřebuju zapracovat/dokončit/doladit/začít vyrábět své cosplaye, jinak nikdy nebudu spokojená a nikdy nebudu mít vysněný dA-able fotky. Vlastně momentálně nejdůležitější je vyrobit cp Chibiromana (na Animefest) a sehnat (nejlépe do červnového Heta pikniku) gakuen kalhoty, respektive konečně najít fakt hezkou látku, a svetr.

Možná bych toho sem napsala i víc, ale jelikož dnes byly třídní schůzky, udělám líp, když se budu alespoň chvilku učit. Takže toť vše pro dnešek, mějte se. n_n (a to dnešní bitchy chování blogu mě pěkně štve)

obrázky jsou poskládáné z jednotlivých obrázků a fotek z google.com, zerochan.com a weheartit.com

posh and fancy

12. dubna 2011 v 21:35 | Haily |  Příběhy
Ze začátku si řekněme jednu věc a to, že většina lidí nedokáže unést úspěch druhého. A pak hned druhou. Úspěšní lidé nejsou úspěšnými protože něco udělali špatně.

Význam slova snob je kdo přisuzuje přílišnou důležitost majetku, společenskému postavení a módním trendům, děkujeme wikipedie. Avšak nespočítala bych ani na prstech všech občanů České republiky, kolik lidí nemá ani tušení, co vlastně slovo snob znamená, ale používá ho tedy směle. Jistě však mohu tvrdi, že víceméňě (tedy spíše více, než-li méňě) lidé toto slovo používají zcela chybně. Pro valnou většinu lidí je snob synonymem pro boháče, bohatého člověka. Nestačím zdůrazňovat, že jde o něco zcela jiného, avšak mnohdy tyto dvě věci jdou ruku v ruce. Úspěšný člověk, jako je například můj otec (chudák, už ho zneužívám i ke článku, really sorry, dad), opravdu neseděl doma a chytal lelky a opravdu mu všechno, co vybudoval nespadlo do klína jednoho horkého letního dne. Je-li pak fér ho zcela nesprávně označovat za snoba? Halvně když zdůrazníme fakt, že táta většinu světových značek ani nezná, natož aby je uměl vyslovit (Lojz Vojtun, zum Beispiel), je vlastně mezi svými přáteli, no přáteli, řekněme tedy partnery nebo kolegy, docela outsider. A co Bill Gates, je bohatý a vlivný, je i on snob?

Máma mě vždycky vychovávala, abych si vážila věcí, a druhá její výchovná metoda je "bez práce nejsou koláče" a ne jenom koláče. A jak pravdivé to je, třeba se podívejme na jakékoliv české pohádky, nenašla bych žádnou, ve které na tohle neapelují. Táta narozdíl od ní vždycky říká "Zlatíčko, nejde o peníze, ale o účel." nikdy by neřekl, že je něco moc drahé, spíš jen moc zbytečné, moc bezúčelové a nepraktické. Zbytečná věc nemá pro člověka hodnotu, ikdyby stála pořádnou sumu.
Tím chci říct, že snobové nejsou vždycky ti bohatí. Ne každé rozmazlené dítko je snob, vždyť ono jenom chce a je jedno co, stejně tak není snobem káždá dívka, která miluje módu a nedokáže žít bez toho béžového kabátku s úchvatným střihem. Avšak bohužel většina lidí si řekne "Jak může být někdo snob, když vůbec není bohatý? Co je to za pitomost?" takže se možná namáhám celkem zbytečně.

Nejsem chodící encyklopedie, možná je má doměnka nesprávná, ale stejně mě vždycky tak trochu nakrkne, když moji přátelé označují za snoba každé bohaté či právě rozmazlené děcko (čímž se celkem dotýkají i mě, 'couse im a spoiled little brat).

i dream too much

11. dubna 2011 v 20:59 | Haily
Mám se celkem fajn, takže nebudu trhat hlavy, jak jsem si předchvilkou naplánovala. Každopádně podotýkám, ani nezkoušejte plánovat nějaký jiný Hetalia sraz na červen, jinak jedné krásné noci přijdete o své ledviny. Ne, to neni výhružka, to je fakt, takže šup šup, vybrat jiný termín, jinak si me nepřejte~ ♥
Invaze kachniček na facebooku je vážně děsivá, pořád mě to nutí myslet na vanu, a když už vana, tak pěna a koupel a svíčky a relax a samé takové věci, na které nemám vůbec čas.
Polovinu dneška jsem trávila na stránkách Bodyline, konečně jsem si dokázala vybrat, ale nakonec jsem si srejně nic objednat nemohla, protože peníze na paypalu ještě nejsou, tak nevadí, pozítří vykonám. Musím ještě toho tolik udělat a ano, vím, že si vůbec nepomůžu s tím, že si to sem tak hezky napíšu. Obrázky, úkoly, střih, koupit látku, ušít cosplay, zaplatit plno věcí, rozhodnout si, který dny budu na AF a co sebou všechno povezu a nechci to vzdávat dopředu, ale asi vůbec nestíhám, achjo.

Slibovala jsem si nějaký lepší článek, ale týdenní nedostatek spánku se na mně podepsal, so maybe tomorrow?

Tak aspoň moje oblíbená scéna ze St. Trinian´s
Sarah Harding as a boy looks a bit like Draco Malfoy ♥

feťák s absťákem

10. dubna 2011 v 21:21 | Haily
Obviously. Obviously I hate our Czech teacher, maybe it´s an unreasonable hate, but it´s still hate.

Mám napsat na zítřek sloh, vyprávění. Jestli něco opravdu nesnáším, tak je to vyprávění, ještě k tomu na zadané téma. Vlastně ani ne téma, víc nesnášim, když mi zadají větu, kterou to má končit. Neumím psát vyprávění, jediné, o čem by se dalo říct, že by mi šlo, byly úvahy. Jenže ikdyby byla zadaná úvaha, tak já ji nenapíšu. A víte proč? Protože mi běhá mráz po zádech už jen při pomyšlení, že si náš povedený češtinář bude číst MÉ myšlenky. Vidím to na panický strach z toho, že si z mých slov něco vyčte a využije to proti mě.. že o tom bude přemýšlet, že mě bude znát víc. To. je. tak. šíleně. moc. děsivé. Hraju si s myšlenkou, že mu zítra nic nepřinesu.

Ve Wordu bliká čárka. A nic. Nic nebude. Sorry prof, jediné, co mě na vaše téma napadé je: "Snažila jsem se udělat domácí úkol. Opravdu jsem se snažila. A pak? A pak jsem si slíbila, že už to nikdy neudělám." Připravila jsem si litr kávy, půl litru už je pryč. Asi budu brečet, nic mě nenapadá a už ani Spamano a slintání u St. Trinian´s uniforem na špatnou náladu nepomáhá, asi bych měla navýšit dávky či co..

Probdělé noci zdar!

Střípek ze života. Možná jsem umělecká duše, ale Bůh mě talentem na psaní vážně neobdařil.

I guess that's what I get for wishful thinking

9. dubna 2011 v 0:57 | Haily |  Deník
Vtíravý pocit. Mám nechutně vtíravý pocit. Něco jako vlezlý kluk, kterého nemůžete vystát a on je Vám stále v patách. A ten vtíravý pocit říká: nehraj si, nehraj si s lidma, nejsou to tvoje panenky. Jsem vážně hrozný sobec, ačkoliv jsem jeden čas byla od té dobroty a snažila se odpudit všechny své kamarády, i nádále je plně využívám a celkově by mi to možná ani nevadilo, kdybych neměla výčitky svědomí. Ach, ach, kdepak je má stará silná povaha? Tak trochu mi chybí pocit neznat nejistotu. Asi mě zničila škola, nebo tolik nevydařených vztahů, nebo ty hory hádek a lží, nebo jsem se zničila sama tím, že jsem si vždycky myslela, že můžu všechno.
Ale furt mám tu potřebu někomu pomáhat, jako kdyby si můj mozek automaticky myslel, že tím smaže všechno zlé. Možná se zbytečně soudím, možná bych toho mohla nechat, možná bych se neměla učit filozofii, možná bych měla vyhledat psychologa, hm.
Je zvláštní, jak se u mě střídá nevyléčitelná naivita a optimismus s naprosou melancholií a realismem se sklony k pesimismu.

Stydím se, dostala jsem čtyřku z latiny, má vůbec první čtyřka ever.

Chci toho hodně. Chci každý den aby byl takový, jako letní posezení s přáteli, jako letní piknik, jako jarní procházka parkem, jako Vánoční rozbalování dárků, jako babí léto, aby každý den byl dokonale bez slz a starostí, bez posměchu, hádek, krve, zklamání, zrad a depresí. Chci aby každý z mých přátel byl spokojený a chci vidět věčný úsměv na jejich rtech. Chci aby lidé byli upřímní, neubližovali a nelhali. Chci aby lidé nebyli svině.
Ale nedělám já to samé? Ubližuju vědomně, hraju si s lidma, neplním sliby. Je to lidské, snít o dokonalém světě a o dokonalém stylu života, lidská hloupost a naivita, chci svojí utopii. Neverland. Nechci nikdy dospět, nechci mít povinnosti a nechci být zodpovědná. A nadruhou stranu chci být nechutná kariéristka. Nevím co chci, ale furt něco chci, chci, chci.

Potřebuju se asi pořádně vyspat, protože můj mozek mě normálně začal šikanovat, prevít jeden.

che palle, che palle, che palle

7. dubna 2011 v 20:07 | Haily |  Deník
Vaše blbosti, mé drahé kamarádky, mě vůbec nezajímají. Tuhle větu bych někdy tak hrozně ráda řekla, ale vždycky se na poslení chvíli kousnu do jazyka (doslova a dopísmene), protože já jim vlastně nechci ublížiz. Lidem dělá tak hrozně dobře, když je někdo poslouchá a mě dělá tak hrozně dobře, když se kolem mě všichni usmívají a když mi lidé věří. Ale všechno má svou cenu. Někdy si přijdu jako jediný smrtelník a vy všichni ostatní jste zlí upíři, kterým dobrovolně předám svoji energii.. a ještě z toho mám radost. Je to zvláštní, když si na to teď stěžuju, přičemž mě to vlastně baví. Jen mě to asi nachvilku unavilo, nebo to někdo přehnal.
Víte, moje znamení zvěrokruhu jsou Váhy, přinejmenším se to na mě podepsalo tak, že jsem šíleným způsobem nerozhodná, a když po mě chce někdo už řídit i jeho vlastní život, tak to už je na mě moc. Bojím se dělat i vlastní rozhodnutí a mám strach ze zodpovědnosti, ještě mi zrovna tak chybí, abych rozhodovala za někoho jiného.

COSPLAY: Včera jsem sehnala bloomers, ještě je teda nemám doma, ale těším se na ně.
DRAWING: Co jsem Vám slíbila, to Vám časem dokreslím a předám, jinak jsem ale ukrutně bez inspirace a nápadů, a i to málo, co vymyslím, musím využít ve škole.
SCHOOL: Actually.. not that bad.
SOCIAL LIFE: ...still none. nečekala jsem, že to kdy řeknu, ale AF je momentálně to jediné, co mě dokáže nadchnout.
MOOD: 80% sleepy, 15% ignore the world, 5% hungry
i need to stop being so damn emotional about everything.

myšlenky o sedmé

4. dubna 2011 v 7:05 | Haily
Něco po málo po sedmé, asi pět minut? Normálně bych už měla někde spát v metru. Už bych měla zasebou 15 minut cesty autobusem. Čekalo by mě ještě dalších 25 minut metrování. Za 45 minut mi začne výtvarka, asi bych tiskla linoryty spolužákům, barvou, co se dá smýt z rukou jen ředilem, které mi dřív vonělo, ale teď je to něco jako impulz k nevolnosti. Nebo už bych konečně mohla dělat něco jinýho. Ale když mě nic z té omezené školní výtvarky nebaví, a vůbec.. totálně nechápu, co dělám doma. Asi bych měla jít.

(Popravdě jsem zaspala, a autobus mi žádný jiný nejede, až za 30 minut, a já musim nějak zabít čas)

tapety a kytky

2. dubna 2011 v 12:25 | Haily
Drahý deníčku, pro tyhle tapety bych vraždila.
Chci:
♥ mít hotový cosplay Chibiromana
♥ Harry Potter cosplay, nejlepší by byl Remus
♥ mít klid ve škole
♥ palačinky
radio gaga

fool´s day

1. dubna 2011 v 16:00 | Haily |  Deník
Už od doby, co jsem si naštvaně sedla do lavice po zkoušení si připravuju pořádně zlomyslný článek, plný nářků a nadávek. Dneska jsme měli jen 5 hodin, první dvě byly naprosto skvělé, psala jsem eseje na angličtinu (crime and punishment) a četla si Bridge, pak ale přišla čeština, matematika a němčina a já se údajně od té doby tvářila jako, kdybych se měla zachvilku zhroutit (k čemuž by nepochybně došlo, kdyby mi to hrdost dovolovala).
Pak jsem šla do práce, naprosto rebelsky jsem jela bez jízdenky, jelikož peněženku jsem ráno zapoměla. Po dvou hodinách mi bylo řečeno, že můžu domu, jen jsem si řekla apríl?, ale nebyl to žádný hloupý žert, vážně jsem mohla odejít a cestou jsem našla tu největší radost. Jmenuje se hudba a všichni ji milujeme. Už nejsem naštvaná, už je mi všechno jedno, protože je hezky, je pátek, vypila jsem půl litru kávy, existuje Metallica, existují Queeni, a do mého světa problémy dneska už nesmí.
Ačkoliv bych teda neměla tak odbíhat od reality, jelikož nadcházející dny proležim mezi hromadami knih.. všechno se snažím nyní naučit dopředu, možná to není dobrá taktika, ale já vím, že ani tenhle, ani příští měsíc čas mít rozhodně nebudu a nehodlám mít zase špatné známky, mám moc ráda svůj pokojíček a pana Počítače s panem Tabletem a bylo by krajně nevhodné o ně přijít, takže tomu tenhle víkend prostě obětuju.

when im sad i stop being sad and be awesome instead