na Blog.cz

Hádám, že mojí úžasnou story o tom, jak jsem se ocitla na Akiconu zná snad už každý, ale nedá mi to, musim to napsat i sem.

V sobotu ráno jsem se probudila do emoidní nálady a šíleně jsem záviděla všem, o kom jsem věděla, že může být na Akiconu. Poměrně dlouho jsem většinu svých přátel neviděla, takže mě to štvalo dvojnásob. Navečer už několik lidí začalo přispívat nádherné fotky a moje nálada už byla dost silně špatná. Pak mi přila smska od Satoshi-chan s dotazem, zda jsem na Akiconu, tak jsem tedy odpověděla, že ne. Později mi ale přišla další smska, kterou jsem teda musela rozdýchávat. Satoshi-chan, mi nabídla, že mi přenechá svůj lístek na Akicon, protože tam nakonec nemůže a jestli o něj mám zájem, tak mi ho přinese. Mimochodem celý sobotní večer u nás byla návštěva, tak jsem šla dolů a s úsměvem od ucha k uchu jsem jim oznámila, že jdu nachvilku pryč, pak jsem si dala menší sprint na zastávku, kam už pak přijela moje kamarádka a dala mi lístek. Cestou domů jsem poslala smsku Temi a doma to musela napsat na blog, že teda jedu.

Do jedné v noci mě rodiče pořád něcim otravovali a zrvona si našli chvilku, kdy mi za každou cenu museli říct všechny své zážitky z mládí. Poslala jsem je spát se slovy, že je sice hezké, že teta udusila malé houstáko, ale já za 3 hodiny vstávám. Tento fakt je trošku rozrušil, oznámila jsem jim tedy, že jedu na Akicon, načež se máma zeptala, proč jsem tam nebyla i v sobotu. Promiň mami, ale nebyla jsi to ty, kdo mi to zakázal? D:

Nemusím říkat, že usnout jsem nemohla. Ráno bylo hrozný, nemám ráda české autobusy, metro smrdí a Chodov je jako labyritn, ale já jsem dorazila a to je to hlavní. Mám takový pocit, že jsem snad ani na Anime Festu neviděla po ránu tolik zombíků jako tady, ale tak co, rána jsou těžká.

Neděle plynula velice příjemně. Vedle neustálého povídání si o Hetalii, jsme navštívili kreslící workshop (od Temi jsem dostala Spamano obrázek yaay ♥), kde naprosto všichni kreslili naprosto, ale naprosto dokonale a ještě dokonaleji hrála jedna slečna na klavír. Potkala jsem plno známých, ačkoliv někoho jen sotva na pár minut a nejvíc mne pobavilo, slyšet to udivené "Haily, ty jsi přišla!!!":D

Abych to nějak zakončila, viděla jsem plno krásných lolitek, své přátelé v úžasných cosplayích, namalovala jsem Temi nosebleed a já jsem dostala blush, natočila asi 30 naprosto bezvýznamých videí o tom, jak Yoru skáče na DDR (ještě k tomu v naproso děsné kvalitě), skvěle jsem si užila den a vlastně celý Akicon byl jako takové krásné zpestření mých nudných školních dnů. Někdy mám pocit, že bez Japonska a japonských věcí by byl můj život hrozná nuda.