Srpen 2010

You will die alone

29. srpna 2010 v 0:07 | Haily |  Deník
Dneska, dneska jsem zjistila, že nechci zestárnout. A to jakože fakt nechci. Už nechci být ani o rok starší. Na tohle se dá říct snad jenom, že začínám být jak Dorian Gray, což je hnusné. Zjistila jsem, že se děsím toho, že jednou hlavním tématem bude revma, nebo žaludeční potíže, co víc, žaludeční potíže mého potomka. Nikdy. NIDKY. Haha, možná přeháním, ale já se toho fakt bojím. Nechci být stará. Ošklivá. Povolená. Nežádaná. Stěžující se. Namáhaná životem. Stěžující si na mládež. NEHCI. BÝT. STARÁ. Nikdy. :C

Vůbec nevím, jak mě vůbec mohla napadnout tahle věc, ale najednou, jako blesk z čistého nebe, do mne udeřilo vědomí, že se bojím stárnutí. Což je pro mne dosti špatné, jelikož tohle je jedna z věcí, které se absolutně nedá zabránit. Jsem hrozně povrchní a hrozně se za to stydím. Howl je taky povrchní, ale jemu to nějak sluší, navíc on je hrozně hodný a roztomilý a je jenom kreslený. Normálním lidem povrchnost vůbec, ale vůbec, nesluší. Cítím se za to tak špatně, přitom bych asi neměla, protože za to vlastně vůbec nemohu, že tak cítím. A teď jsem zmatená, protože jsem se až moc ponořila do uvažování o této problematice. Asi na deset minut jsem přestala psát a se zamyšleným hmm jsem zapřemýšlela, o co tu vlastně jde. Nic jsem nevymyslela, jen to, že lidé příliš vyhledávají krásu. Je normální, že se nám líbí krásné věci. Raději si člověk vezme krásné červené jablko, než nahnědlé a celé takové pokrčené. Raději si pohladí čistě bílého králíčka a černými tlapičkami, jako kdyby měl ponožky, než toho hnědo-šedého a divnýma ouškama. Já vždycky hladím ošklivá zvířátka, protože realistickým okem sice ošklivá jsou (avšak kdo určuje, co už počítáme jako ošklivé??), ale mě přijdou zvláštně krásná a hrozně smutná a opuštěná. To zvíře asi smutné není a určitě není schopn spočítát, že tamhleten králičí manekýn dostává třikrát víc pohlazení a úsměvů než on, ale já si stejně myslím, že to nějak.. cítí. Pak-li že se tedy věnuji víc tomu nehezkému, ten druhý se cítí odstrčený, říká si "Proč hladí ta holka tamctoho chudáka, já jsem přeci mnohem hezčí a roztomilejší!" a to možná není ani namyšlenost, spíš jen krutá pravda. A pak králiček zjistí, že krása není všechno, ale dnešní busy svět má raději krásné věci, protože o nich nemusí přemýšlet.

Vůbec nevím, co jsem tím chtěla říct. Taky nevím, proč rozebírám sociální život králíků a jablek. A v poslední řadě, vůbec nevím, proč jsem ten článek zveřejnila. Nečtěte to.

tohle je Obraceč Času z Harry Potter, je hrozně hezký, že?

Turn It Up

27. srpna 2010 v 14:03 | Haily |  Poslouchané

Zjistila jsem, že hrozně zanedbávám svojí hudební rubriku, takže sem přidávám písničku, která mě zrovna nejvíc bere. Nechci po Vás, abyste ji milovali, vím, že hodně lidem se nelíbí.. Doufám, že aspoň oceňujete kvalitu klipu, hrozně se mi líbí, celá ta atmósféra, to oblečení a detaily, to jak hraje jakoby na klavír té dívce na zádech. A ta pavoučí brož, ze začátku, jak má na kravatě. :) And he is so cute.., so hot~

Moje mladší sestra sice není zrovna otaku, ale má ráda Japonsko a někdy se na nějaké to anime povídá, takže docela chápe moji závislost. Máme spolu takový zvláštní vztah, buď se naprosto nenávidíme a nelzeme si na oči, nebo se máme extrémně rádi a pouštímě k-pop na plný pecky. :) Škoda jen, že většinou převládá ta první možnost. No, nevermind.

Včera jsem spáchala nákup století, čekám jen den, kdy mě začnou z dětského oddělení v H&M vyhazovat. :D

Like a boss

9. srpna 2010 v 0:50 | Haily |  Deník
Říká se, že nejlepšími vůdci jsou ti, co vůdci být nechtějí, ale jsou ochotní se postu ujmout. Tak to přesně na mě nepaltí, vyjímka potvrzuje pravidlo. Nikdy nechci být vůdce, střed, org, důležitá, whatever, a vždycky se najde někdo nebo nějaká okolnost, co mě do toho nutí. Nenávidím, když musím něco rozhodnout já, Už mi dělá dost problém, se rozhodnout sama za sebe, ještě se rozhodovat za ostatní, to jsou hotová muka. Ale já se snažím, fakt.
Pokaždé když někdo přijede z Maďarska (nebo odkudkoliv) omrknout Prahu (nebo Česko), snažím se vymyslet program, co by jim nejvíc seděl. Buď mám špatný odhad, nebo už nevím. Naprosto nesobecky si prohlídnu Český kras pošesté, vlezu do Kostnice, z které se mi dělá jen tak mimochodem špatně a zdál se mi sen, že mi tam zabili mého idola.., do stříbrných dolů a krápníkových jeskyň, jedu do Zoo, hraju Laser game, bowling, jedu do aquaparku, projdu snima Královskou cestu, o Pražských památkách dokážu mluvit jako kniha, donutím tátu, aby nechal vyhrávat hosty (to je u mého táty opravdu obrovské vypětí sil, nechat někoho vyhrát), zařídím všechno, co se jen dá a nakonec utratím spousty peněz (a promarním fůru času), jen abych se dozvěděla "že to docela ušlo". Docela ušlo. Docela ušlo? Já jim dám docela ušlo, pitomci jedni za*raní. Uff, jsem vážně dost naštvaná na své příbuzné, a taky jsem hrozně unavená. Docela ušlo.. nejhorší je, že zítra sice odjedou, ale od čtvrteční noci to pojede odznova.

Nutně potřebuju nějakou otaku akci, ten Advík mi vážně chybí, když nejsem po delší dobu mezi svýma, začne mi (dost ošklivě řečeno) jebat. Budu dělat cosplay Lovina (Romano - Axis Powers Hetalia). A ten copslay bude stát desetkrát míň než stojí tyhle akcičky, takže jestli si někdo dovolí otevřít hubu, budu vraždit. (dneska jsem teda extrémně podrážděná... a sprostá)