Červen 2010

Pokoj u blbejch

25. června 2010 v 19:03 | Haily |  Deník
Literární odreagování na téma můj pokoj.

Jen mezi čtyřmi bílými stěnami svého zatemněného pokoje se cítim bezpečně, ač nespokojeně. Je tu bílo jak v nemocnici, nebo jak v blázinci. Nábytek je černý, důkaz mojí důvtipnosti, je tu vlastně krásně. Tak zvláštně chladně a neosobně. Jedině ten až velmi osobní bordel to tu činí právoplatně mým. Lůžko je nízko položené, snad kvůli japonskému feelingu a jediné, co tu kromě mě žije je zelená rostlia neznámého původu, jediná ještě neuschla. Jinak 3 uschlé růže, jedna mrtvá bonsai. Čistě bílý porcelánový andílek, egyptská kočka Bastet a obraz od Yves Balnca to tu hlídají. Počítač jemně bzučí a klávesnice klape, jediné zdroje zvuku, někdy ještě nějaká klidná skladba. Chtěla jsem si pořídit zvířátko, ale nedostalo by tolik péče, kolik by si zasloužilo - Další výčitky svědomí. Obrazy a malby si žijí vlastním papírovým životem všude po vodorovných plošinách, náčrty, komiksy, perokresby, nerada se na ně dívám, ale vyhazovat je mě bolí, stálé ještě doufám, že jednou za deset let, srovnám své práce s těmi dnešními a budu vidět ten rozdíl. Jsem snad věčně nespokojená. Utekla jsem mezi své čtyři stěny a svěřuji se blog. Proč to venku nevykřičím a píšu to sem miliony lidem, mi nadále zůstává záhadou, efekt by byl naprosto stejný. Věděli by to všichni, jen ten ne, kdo to vědět nechtěl. A stejně jsem vlastně nic neřekla, nic konkrétního. Umíte číst meti řádky?

V předchozím životě jsem byla krtek, depresi mám proto, že mi nikdo neušil kalhoty. :(

Schody jsou nebezpečné

23. června 2010 v 17:38 | Haily |  Deník
.. vymlátila jsem se na schodech. Mám odřené nohy, lokty a naraženou prdel a nemůžu chodit, běhat a sedět. To se mi stalo 15 minut před osmou, chvilku jsem šokovaně seděla na konci schodiště a pobrečela si, pak se zvedla, utřela oči a vyrazila na bolestnou cestu do školy, kam jsem přišla pozdě a kde jsme nedělali nic. Ani o matice, ani o němčině. Nikde. Nic. krom teda trénování písničky na Poslední Zvonění a já s učitelkou probrala Děkovnou Řeč nebo jak se tomu říká.

Přesto je to happy day. Cosplay už je skoro dodělaný (už jsem se smířila s tím, že ta látka je odproná, ne, nemsmířila..), zdůrazňuji slovo skoro. Ale to nejhlavnější. MÁM PRÁCI! Nebo brigádu, říkejte tomu jak chcete. Budu poctivě makat v kanclu, zvedat telefony, třídit dokumenty, rozřatovat smlouvy, psát e-maily, smsky, balit balíčky, překládat, vařit kávu, uklízet (to jsem si tam přidala sama, ale v tom kanclu je hroznej bordel a mě je z toho blbě), větrat (dvanácté patro :D), vynášet smetí, likvidovat papíry a hlavně budu vydělávat. Hahaha~

Ach jo, to hropzně bolí, nemůžu sedět! X.x

Přídávám fotku z toho zmiňovaného Projektového Dnu. Jak jsem již říkala, naše čtyřčlenná skupina měla téma Japonsko, což zahrnovalo módu, anime/magu, tradiční hudbu a moderní japonskou hudbu. Na webu školy je o nás zvláštní odstavec, heč. :)
Nalevo je Alina v cosplayi Vampire Knight a napravo já v kimonu, odle v pravém rohu kouká nohy Lucky. :D (dětem jsme rozdávali Japonské vlaječky, jsem na nás pyšná, cca 500 dětí jsme seznámili s Japonskem, doufám, že aspoň 10 z nich se o něj začne zajímat)


No more schooooool~

19. června 2010 v 14:37 | Haily |  Deník
Tak jsem si dneska řekla, že když už je víkend a nemám vlastně nic na práci (pozn. redakce: ona toho má na práci až moc, ale statečně předstírá, že o tom neví), tak převléknu blog do něčeho veselejšího a teplejšího. Inspirací mi bohužel počasí venku nebylo, to už snad není možné, aby bylo tak hnusně. Ale jinak všude okolo je cítit ten summer feeling, škoda jen, že se to počasí ještě nedostavilo. Zato v Maďarsku je krásně, volala jsem s bratrancem, který mě odbyl s tím, že je na koupališti a ať neruším. Vrrr. Přidala jsem i nové stampky! C:
Jdu dělat muffinky *.* večer je garden party a já se rozhodla pro revoluci. Tedy nejíst jenom čipsy, čipsy, čipsy a čipsy (zmiňovala jsem se už o tom, že čipsy nemám ráda?), ale i něco normálního (škoda že nemůžu napsat zdravého...).

Koupila jsem látku na cosplay, vůbec se mi vlastně nelíbí, ale lepší nikde neměli. Byla jsem všude, od Flex Textu, přes Lazarskou a Jeruzalemskou, až v Uruguayské, což Vám každý Pražák směle poví, že tohle je od sebe dost daleko nato, aby Vás to zabilo, a já ještě byla v dalších třech. Kde jsou ty časy, kdy byla na každém rohu galanterie? X.x (kde jsou ty časy, kdy se posílaly dopisy? ...jdu někomu poslat dopis ♥ chcete někdo? posílám hrozně roztomilé! lepím na ně samolepky a na přání něco přikreslím, jen můj krasopis není zrovna krásný)

Za jedenáct dní skončí škola i mě, bude hrozně divné se v září probudit a jet najednou úplně jinam do školy, vystoupit na Václaváku a připadat si jako turista, ikdyž jdete jen do školy. Heh, nová škola.

Yellow~

5. června 2010 v 13:24 | Haily |  Deník
Zrovna jsem si skočila dovnitř vychlazeného domu pro míč, když mi počítač oznámil dotažení souboru a já si musela nachvilku sednou a napsat něco. Protože jsem dlouho nepsala a dlouho mi nebylo tak dobře. I přesto, že nesnáším sport, půjdu teďka ven a zahraju si kopanou. Budu na slunci, ikdyž na něj mám mírnou alergii. A těší mě rozkvetlé stromy, idkyž mám alergii na pyl. Je totiž hezky~
Doslova zářím, nejen blahem a dobrou náladou, ale svou pobledlou kůži, kterou by mi mohl kdejaký upír závidět. Většinou mě to splývaní se zdí neskutečně štve, ale vy nevíte, jak dobře dokážu zahrát, že mi je špatně (stačí nasadit jen bolestivý výraz a už se 95% obyvatelstvá ptá, jestli mi není špatně, jestli si nechci sednout, jestli neberu nějaké léky... těch zbylých 5% jsou mý dobří známí nebo ignoranti :D). Dneska určitě něco nakreslím.
Včera se mi stala taková nehoda. Od půl třetí do půl jedné v noci jsem kreslila na tabletu, všechno v pohodě. Ale pak mi najendou oznámil program, že vypršela licence, že se teda vypne. Mohla jsem to leda tak udělat screen, ale co bych z toho měla? Dívala jsem se jak všechno zmizelo, celodenní práce, jak jí není pomoci. Pak jsem brečela a šla jsem si lehnout. Probudila jsem se až dneska v poledne a zdál se mi velice zajímavý sen. Vím co dneska budu kreslit~

Vemte tužku, papír a jděte ven. a já bych se měla přestat chovat sentimentálně.