na Blog.cz

Za zimního dne, kdy venku již od brzkého rána cuchá silný vítr vločky tančící k zemi, obloha je světle šedá a temně zelené jehličnany se hrozivě tyčí nad vaší hlavou, je prazvláštní činnost jíst zmrzlinu.

Seděla jsem za prosklenou stěnou ve slaměném křesle a v ruce svírala kelímek se zmrzlinou. Ben&Jerry's, příchuť Strawberry cheesecake. Vzduchem se linula vůně čerstvého ovoce, bylinek a chloru. Bylo velice vlhko a teplo. Ale to vše jen na mojí straně prosklené stěny! Na druhé straně se vítr již utišil a tak vločky jen monotónně padaly a padaly.. a padaly. Fascinovaně jsem sledovala výhled na další hory hustě poseté jehličnany a snad i nevědomky se kývala do rytmu tiché indické hudby, co hrála za nějakým relaxačním účinkem. Hlas několika dětí dovádějích v bazénu se mi podařilo vytěsnit.

"Tohle je tak super.." řekla jsem si a zaklonila hlavu dozadu, až se mi uvolnilo pár pramenů vlasů, které jsem už byla konečně schopná stáhnout do drdolu na vrchu hlavy. Povzdech, chvilkové sledování stropu, zavření očí, další povdech a návrtát k výhledu.

Kdyby tohle byl film, tak teď je přesně ten moment, kdy se hlavní hrdinka naprosto uvolní a pustí všechny starosti z hlavy. Ten moment, kdy se naprosto smíří sama se sebou a rozhodne se být lepší a šťastnější. Moment, kdy odpustí všem těm, ktěří jí kdy ublížili a všechna řešení na všechny problémy ji okamžitě napadnou. Pokud to vůbec byly problémy, což následně taky hravě vyhodnotí. Hrdinka pak odchází vyrovnaná, odpočatá a s úsměvem na rtech, hotova čelit všem výzvám.

Filmy.. filmy jsou divné v tom, že nutí lidi dělat věci, které by normálně nedělali. Nutí je jinak přemýšlet a jednat. Ale to dělají i knihy. I lidé. Někdy je to dobré, nechat se ovlivnit. Někdy ne.

Dojím poslední lžičku zmrzliny a slibuji si, že si Ben&Jerry's rozhodně dopřeju i doma během léta.

Existují písničky, které nikdy nebudou špatné, nudné ani staré. Budou věčné a vždycky tu bude hrstka lidí, která si k nim dokáže najít vztah. A tak je to dobře.

Věnujte tomu čas a poslechněte si ji. Určitě ji znáte, vsadila bych se, že ano. Minimálně v mém okolí ji moji vrstevníci znají jako písničku, co si pouštěli rodiče v autě, když se jelo někam autem a zprávy v rádiu už byly nudné. Přinejmenším já na ni vzpomínám takto, stejně jako na mnoho jiných.

Take me down
To the paradise city
Where the grass is green
And the girls are pretty
Oh, won't you please take me home