yr. 2017

21. prosince 2017 v 17:46 | Haily |  Deník
Deset dní do konce roku, přišel čas shrnutí! Abych byla upřímná, ani nevím jak začít, protože celý tento rok byl takový chaotický a hektický. Myslím, že se to dost odráželo i na blogu, jelikož jsem se vším všudy za rok 2017 sepsala jen 12 článků (včetně tohoto).

Když to vezmu chronologicky, začátek roku se tradičně nesl ve znamení zkouškového, tenkrát ještě za zimní semestr třetího ročníku. Konečně jsem však došla do stádia, kdy jsem vedle povinných předmětů skládala zkoušky převážně z předmětů, které mě opravdu baví a sama jsem si je navolila (namátkově Kriminologie, Mezinárodní bezpečnost a odzbrojení). Všechno dopadlo dobře, a tak po této příjemné zkušenosti (a extra dávce motivace do nového semestru) jsem se rozhodla, že předběhnu doporučený studijní plán a splním vše, ale úplně vše, co půjde v letním semestru.

Abych byla upřímná, pořád si myslím, že to bylo dobré rozhodnutí, ale za jakou cenu, že? Nacpat 9 předmětů (místo 4) do jednoho zkouškového, když na jeden potřebujete minimálně týden času učení...to prostě není jen tak. Ale nechci si stěžovat, protože si za tímto rozhodnutím stojím pořád. Nicméně, jedna zkouška mi už časově nevyšla, takže jsem ji měla zapsanou na září a musím vám říct, že ačkoliv všichni říkají, že si prázdniny užijete i tak, není to úplně pravda. Jak začne srpen, vaše podvědomí vám začne podsouvat zděšené myšlenky, že se pomalu budeme muset začít učit, a přibližně v druhé polovině srpna už jakákoliv jiná činnost než učení spouští návaly výčitek svědomí.

Všechno však dopadlo dobře, vlastně víc než dobře. Dosáhla jsem toho, že tento semestr byl opravdu volný a měla jsem plno času (a klidu) na přípravu na klauzurní práce. A už nikdy si nebudu muset zapsat žádný jiný než povinný předmět. Podle mě win-win.

Když se ale podíváme také trochu někam jinam, tak musím uznat, že přes mé veškeré snahy mi tahle malá epizoda dost podlomila zdraví. Ať už jde o pleť, kvalitu vlasů, váhu nebo psychiku, všechno šlo během těch pár měsíců od desíti k pěti. Snažila jsem se dlouho držet plaváním a během, ale bohužel ten šílený životní styl a ještě horší jídelníček už nešlo zachránit. Jsem ale poučená a pomalu se už dostávám zpět do kondice, vlastně dost přemýšlím o nějaké vetší lifestylové změně, třeba nový sport, nové recepty, možná se poradit s odborníky, doktory... asi by to bylo potřeba.

Co se týče cestování, letos toho tolik nevyšlo, ale i tak jsem vděčná za každý výlet. Na začátku léta jsme se podívali do úžasného Krakova, který mě hrozně překvapil svou krásou a originalitou. Víte, mám ráda, když z města dýchá historie, zároveň je však plné umění, designu a moderních prvků. Na první pohled je to možná trochu ráj hipstrů, všechny ty hummus bary, kavárny, galerie a pomalované zdi v rozbořené židovské čtvrti, ale já jsem se úplně zamilovala. Krakov je velmi osobitý a já ho rozhodně všem doporučuji.

Cestou zpět do Prahy jsme se zastavili na menší procházku na Praděd (a okolí) a na konci léta jsem stihla ještě další výlet do přírody v rámci naší krásné republiky, a to do Slavskovského lesa (a opět okolí). Co bych osobně vypíchla, jsou Svatošské skály, zámek Loket, Františkovy lázně (dle mého skromného názoru nejhezčí lázně v ČR) a Národní přírodní rezervace Soos. Na Karlovarsku toho ale opravdu není nouze, kdybych jela znova, tak zkusím třeba Boží Dar.

Kromě toho jsem letos opravdu vděčná za všechny své přátelé a také za všechny ty, co se mnou něco podnikly, protože mám poslední dobou často tzv. fear of missing out. Ať už návštevy z Brna (nebo do Brna), kávičky v Praze, projekty jako Inktober nebo jen sem tam pár sms, děkuji vám všem.

Když už jsem zmínila Inktober, tak letos také propadla novému médiu - vodovkám, a musím říct, že jsem někdy na svůj akvarel skill i pyšná, hlavně mě to ale moc baví.

Nakonec ještě pár filmů, jelikož jsem téměř všechny, co vyšly v tomto roce, viděla až celkem nedávno. Já jsem samozřejmě úplně unešená jak z Wonder Woman, tak z nových Star Wars, ať už jsou jakkoliv kriticky přijímané, protože tyhle filmy pro mě moc znamenají. Určitě se mi moc líbil druhý díl Strážců Galaxie, na druhou stranu druhý díl Kingsmanů vůbec. Naprosto unešená jsem byla také z Atomic Blonde (opět dost kriticky přijímané, asi mám špatný vkus?) a samozřejmě jako správný Marvel fanda, ze Spider-Mana (ale vlastně ne tak správný fanda, protože Thor Ragnarok stále čeká). V poslední řadě ještě zmíním Piráty z Karibiku (už kdo ví, kolikátý díl), do kterých bylo mé pubertální srdíčko zblázněné - nebylo to vůbec špatné, hlavně oproti předchozím fiaskům.

Co se týče seriálů, tak musím určitě zmínit The Crown, na který bych chtěla donutit koukat celý svět.

Knížky? Zde jsem opět žalostně selhala, pokud se tedy nepočítají učebnice a odborné články, haha. Přitom čtení bylo o jedno z mých předsevzetí na tento rok, bohužel to však zase nevyšlo. Třeba příště?

Jak to jen celé zakončit? Celý rok utekl jako voda, nicméně si myslím, že jsem i tak dosáhla většiny věcí, co jsem si naplánovala a minimálně jsem získala nové zkušenosti. Nicméně doufám, že příští rok bude lepší, hodlám se snažit.
 

fomo

3. listopadu 2017 v 0:41 | Haily |  Deník
Asi je ještě moc brzy na to, abych se rozepisovala o roku 2017, přesto si dnes neodpustím menší reflexi. Dlouho jsem sem nepsala nic od srdce, nic soukromého, intimního, zejména protože často nenacházím slova. Připadám si jako v deliriu, uzavřená ve svém vlastním světě, zatímco se ženu za nějakými ideály. Ideálem dokonalé dcery, důvěrné kamarádky, skvělé studentky, dobré hospodyňky. Jestli jsem se totiž něco naučila, za těch mých 23 let je to, že tvrdou prácí vždy dosáhnete výsledků. Neříkám úžasných, velkolepých výsledků, ale jen výsledků. Jakkoliv malých, jakkoliv bezvýznamných. Samozřejmě, také věřím ve štěstí, o to víc v principu karmy, a nemyslím si, že se nutně vylučují. Zvážím-li jen své vlastní chování, své vlastní činy, mohu s určitostí říct, že se mi téměř nikdy nestalo, abych dosáhla, nebo naopak nedosáhla, takových výsledků, které by nebyly přímo úměrné mému předešle vynaloženému úsilí.

Přesto si však uvědomuji, že mnozí možná takové štěstí nemají. Že za jejich práci nepřicházejí ty metaforické koláče. Čím to ale je?

Tento rok jsem se rozhodla obětovat škole. Rozhodla jsem se splnit vše, co bylo možné splnit. Rozhodla jsem se, že nechci dělat školu podle doporučeného studijního plánu, že si nechci roztáhnout 20 volitelných předmětů na 5 let. Rozhodla jsem se zatnout zuby a splnit vše, kromě povinných předmětů, kterými bohužel hnout nemůžu.

Víte, když jsem dříve slýchala o lidech, co nezvládají školu, co berou různé léky na podporu myšlení, co vypijí 3 litry kávy a se slzami v očích telefonují z koleje rodičům pro aspoň trošku té psychické podpory, myslela jsem si, že jsou slabí. Že měli lépe zvážit své schopnosti, že měli být kritičtější vůči sobě a svým dovednostem. Ale víte co? Jsem ve čtvrtém ročníku vysoké školy, studuji v podstatě celý svůj život, nikdy jsem nepoznala nic jiného, a ačkoliv školu miluji, doléhá to na mě také. Ten neúprosný tlak, ty bezesné noci, ten pocit, že vám něco utíká, že možná jste neměli jít tímto směrem, že někdo z vašich přátel podniká a jiný už má rodinu, a vy pořád nemáte v ruce nic. Myslím, že je to prokletí mého oboru. Někdy si přeji mít v ruce aspoň ten bakalářský titul, aspoň něco.

Jsem unavená. Léto uteklo jako voda, od půlky srpna jsem se už zase učila, a mám z toho pocit, že jsem nestihla nic. Žádné dobrodružství, žádný odpočinek, nic. Samozřejmě to vůbec není pravda, objektivně vím, že jsem zažila skvělé dny s přáteli i rodinou, že jsem se vrátila konečně k malování, že jsem zase chvilku žila. Avšak teď, takhle za listopadové noci, kdy mám sotva za sebou dvě klauzurní práce, se už dopředu strachuji prosince, kdy to celé začne znova.

Přitom jsem dosáhla svého, mám volno! Víc volna, než jsem kdy v životě měla. Do školy chodím 2-3 dny v týdnu, podle toho, zda je sudý či lichý. Kromě přípravy na semináře toho zas tolik nemám, průběžné učení na zkoušky přece nezabere tolik času, sem a tam prolistování učebnice, občasný záchvat zvýrazňování ve vypracovaných otázkách, znáte to. Přesto si připadám izolovanější, než kdy dřív.

Mám volno. Ne svobodu.

A tak sedím doma, ve perfektním pokoji s perfektně naaranžovanými učebnice, s perfektně srovnaným šatníkem, s perfektně uklizenou kuchyní. Venku je šílené počasí a každý mi říká, že mám být ráda, že nemusím ven. Koukám na všechny ty seriály, které mi během posledního roku utekly, a najednou mám pocit, že to vůbec nebylo důležité, že mi vůbec nic neuteklo, ale že mi utíká něco teď.

kvíz

29. října 2017 v 15:40 | Haily |  Nástěnka
Zdravím vás takhle na konci října, bohužel dnes přidávám jen takový malý kvíz, co chvilku poletoval všude po Facebooku. Půjčila jsem si ho konkrétně od kamarádky, která má i blog, tak ho určitě navštivte - link. Pamatujete si, jak tyhle vyplňovačky byly jednu dobu v blogovém světě všude? A také na devianARTu? Při vyplňování jsem se tak cítila dost nostalgicky. :)

1. Favorite smell? My garden on hot summer evenings, crisp autumn/winter mornings, gingerbread cookies, rain, the ocean!
2. Last time you cried? Quite recently, when Elizabeth's dad died on the show The Crown.
3. Favorite pizza? Well, I do not like Italian cuisine, but let's go with Margherita.
4. Favorite flower? Far too many, peonies, roses, forget-me-nots, the list could go on and on!
5. Favorite dog breed? Crogis and pugs, it's a tie I guess. Corgis are more fluffy though, so maybe them.
6. Untie your shoes when taking them off? Not trainers, but with lace-up boots you have no choice.
7. Roller coasters? I haven't been on one for 10 years and I'm not a fan at all. I'm more of a swirling in teacups at Disney kind of girl.
8. Favorite Ice Cream? Lemon, mango, coconut!
9. Favorite pastime? Hiking, reading, painting, lazying around in cafés, preferably with friends.
10. Shorts or jeans? Jeans, I don't mind either though.
11. What are you listening to? Nothing at all right now.
12. Favorite Color? I really enjoy white, but is it a colour? I also like blues, deep greens, burnt orange.
13. Tattoos? I do like the idea of getting one sooner or later.
14. Piercing? None (well maybe ears, if that counts, but I don't really wear earrings anymore)
15. Colour of hair? Brown, but I wanted to be super fancy and looked up my shade, which is dark brown with cool undertones - I've got midnight brown, ha ha!
16. Color of eyes? Brown, some kind of amber or honey (or what is it called), definitely not that nice deep chocolate brown.
17. Favorite food to eat? Eggs, avocado, fruits in general.
18. Favorite holiday? Christmas.
19. Night owl or morning person? School sadly pushes me into being both and I can't really decide which I am anymore. I mean I like a nice weekend lie-in as much as the next person, but I also like waking up early, because I'm more productive that way. Same with bedtime, if I'm working on something, be it studying or paiting - I can go all night, but I also prefer to be asleep by midnight.
20. Favorite day of the week? I guess Mondays are cool.
21. Do you have a nickname? Well more like had, no one really uses them anymore.
22. Pictures on your wall? I have none, but I would love to hang some nice prints.
23. What makes you most proud? My academic achievements and the success of my friends/family.
24. Favorite music? I'm not picky, anything from ballet classics to k-pop.

Další články


Kam dál

Reklama